Článek
Štika obecná patří k rybám, které v sobě mají něco zvláštně starobylého. Není to hejnová ryba. Je to samotář. Čeká nehybně mezi stulíky, v trávě, pod převislým břehem nebo u potopené větve, jako by byla jen další součástí vodního světa. Právě v tom je její síla. Zatímco jiné ryby potravu aktivně hledají, štika spoléhá na trpělivost, maskování a jediný prudký výpad, který často rozhodne během zlomku vteřiny.
Štika obecná (Esox lucius)
Je rozšířena ve sladkých vodách severní polokoule. Vyskytuje se v Evropě, severní Asii i Severní Americe. U nás patří mezi nejznámější původní dravé ryby a její jméno zná snad i člověk, který nikdy nedržel prut v ruce. Štika se prostě stala symbolem sladkovodního predátora. Na štice není mnoho zbytečného. Její tělo je dlouhé, nízké a svalnaté, tvarem připomíná torpédo. V klidné vodě může působit až nehybně, ale to je jen zdání. Ve skutečnosti je připravena v jediném okamžiku vyrazit vpřed. Hřbetní a řitní ploutev má posunuté daleko dozadu k ocasu, což jí umožňuje prudké zrychlení na krátkou vzdálenost. Není to vytrvalostní pronásledovatel jako některé jiné dravé ryby. Je to specialista na přepadnutí ze zálohy.
Zbarvení štiky dokonale odpovídá prostředí, ve kterém žije. Hřbet bývá tmavší, boky zelenavé až olivové, často se světlými skvrnami nebo nepravidelnými pruhy. Břicho je světlejší. V zarostlé vodě tak její tělo mizí mezi stíny rostlin sluncem rozbitým o hladinu a pohybem vodních trav. Velikost může u největších jedinců přesahovat i jeden metr. Nejnápadnější je ale hlava. Štika má širokou, zploštělou tlamu, která bývá často přirovnávána ke kachnímu zobáku. Toto přirovnání je sice lidové, ale docela přesné. Uvnitř se však neskrývá nic kachního. Tlama je plná ostrých zubů, z nichž část směřuje dozadu. Jakmile se kořist dostane dovnitř, nemá snadnou cestu zpět. Štika ji obvykle nejprve uchopí napříč tělem, potom si ji v tlamě otočí a polyká hlavou napřed. To snižuje odpor ploutví a umožňuje jí spolknout i poměrně velkou rybu.
Štika obecná má ráda vody, které jí nabízejí dostatek úkrytů. Typicky se zdržuje v jezerech, rybnících, tůních, slepých ramenech, kanálech a klidnějších úsecích řek. Dospělí jedinci obývají zejména čisté zarostlé vody, tiché tůně, zátoky a klidné části menších i větších toků. Silný proud jí nevyhovuje tolik jako okrajové partie s vegetací, kde může stát téměř bez pohybu a čekat. To ovšem neznamená, že by štika byla rybou jen mělkých rybníků. V jezerech se může pohybovat i ve větších hloubkách, zvlášť pokud tam nachází vhodnou potravu. Přesto je pro ni typická vazba na pobřežní zónu, rákosiny, zatopené keře, kořeny, pařezy nebo pásy vodních rostlin. Tam se odehrává většina jejího života, lov, odpočinek i část rozmnožování. Zajímavé je, že štika snese i slabě brakickou vodu. FishBase uvádí, že se může objevovat i v Baltském moři, především v méně slaných pobřežních oblastech. To ukazuje, jak přizpůsobivý druh to je. Přesto zůstává především sladkovodní rybou.
Když se řekne dravec, člověk si často představí pronásledování a dlouhý souboj. U štiky je to jinak. Její lov bývá krátký, tichý a náhlý. Dlouho se neděje nic. Štika stojí v zákrytu, jen drobnými pohyby ploutví udržuje polohu. Kolem ní proplouvají plotice, perlín, okoun, ouklej nebo jiná menší ryba. Pokud se přiblíží na vhodnou vzdálenost, štika vystřelí. Právě tento způsob lovu vysvětluje její stavbu těla. Dlouhá hlava, zadní poloha ploutví, silný ocas a maskovací zbarvení dohromady tvoří nástroj pro jediný prudký útok. Štika nepotřebuje hodinu pronásledovat kořist. Potřebuje se dostat dostatečně blízko a správně načasovat výpad.
Její potrava je převážně živočišná. Základ tvoří ryby, ale není to úzký specialista. Bývá popisována jako oportunistický masožravec, který se živí hlavně rybami, ale také bezobratlými a obojživelníky. Doložena je i kořist v podobě hadů, drobných savců nebo vodních ptáků. V evropských podmínkách jsou hlavní složkou potravy menší ryby, ale také žáby, raci nebo mláďata vodních ptáků. Štika je známá také kanibalismem. Větší štiky běžně požírají menší jedince vlastního druhu, zejména tam, kde je málo jiné potravy nebo kde je hodně mladých štik pohromadě. Není to vzácná výjimka, ale běžná součást její biologie.
Štika může růst velmi rychle, pokud má dost potravy a vhodné podmínky. V mělkých, teplých a potravně bohatých vodách mohou mladé štiky přibývat překvapivě rychle. V chladnějších nebo chudších vodách je růst pomalejší. Proto dvě stejně staré štiky z různých lokalit nemusejí vypadat vůbec stejně. Běžně se u nás setkáváme se štikami dlouhými desítky centimetrů, ale skutečně velcí jedinci přesahují metr. FishBase uvádí maximální délku až 150 cm a maximální hlášený věk 30 let. Taková čísla ovšem neznamenají, že podobné ryby běžně plavou v každém rybníku. Velká štika potřebuje čas, prostor, dost potravy a také štěstí, aby se vyhnula ulovení, nemocem, zraněním a zimním či letním krizím ve vodě. U štik bývají samice větší než samci. To je důležité i z hlediska rozmnožování, protože větší samice obvykle produkují více jiker.
Štika se tře velmi brzy na jaře. Často patří mezi první ryby, které se po zimě rozmnožují. Jakmile voda začne stoupat na vhodnou teplotu a mělké partie se oteplují, štiky vyhledávají zaplavené louky, mělké zátoky, rákosiny a porosty vodních rostlin. Právě tam samice vypouštějí jikry, které se zachytávají na vegetaci. Tření štiky je z přírodního hlediska nesmírně důležité napojení ryby na krajinu kolem vody. Pokud řeka na jaře zaplaví mělké okraje, louky a tůně, vznikají ideální místa pro vývoj jiker i raných stadií plůdku. Když jsou břehy příliš tvrdě upravené, oddělené hrázemi nebo bez porostu, možnosti přirozeného rozmnožování se zhoršují. Štičí potěr se po vylíhnutí nejprve živí drobnými organismy, ale brzy přechází na větší kořist. Mladé štiky jsou dravé velmi časně. Jakmile jim to velikost dovolí, začínají lovit larvy, plůdek jiných ryb a někdy i vlastní sourozence. To je tvrdý začátek života, ale u dravce tohoto typu logický.
Dospělá štika není hejnová ryba. Často si drží určité stanoviště, zvlášť pokud jí poskytuje dobrý kryt a přístup ke kořisti. Může to být okraj rákosu, potopený strom, přechod mezi mělčinou a hlubší vodou nebo proudový stín v řece. Takové místo je pro ni loveckou základnou. To ale neznamená, že štika celý život stojí na jednom metru čtverečním. Pohybuje se podle ročního období, teploty vody, dostupnosti potravy i kyslíkových poměrů. V létě může vyhledávat místa s lepším okysličením nebo stínem, na podzim intenzivněji loví a před zimou doplňuje energii. V zimě její aktivita klesá, ale zdaleka nepřestává přijímat potravu úplně. Velké štiky bývají opatrné. Ne proto, že by uvažovaly jako člověk, ale protože přežily dlouho právě díky kombinaci instinktu, zkušenosti a dobrého výběru stanovišť. Rybáři často mluví o mazaných štikách. Biolog by byl opatrnější, ale podstata je jasná, jedinec, který se dožil vysokého věku, se pravděpodobně opakovaně vyhnul riziku.
Štika je vrcholový nebo alespoň velmi významný predátor mnoha sladkovodních společenstev. Její role není jen v tom, že žere ryby. Dravci ovlivňují chování, početnost i zdravotní stav kořisti. Loví slabší, pomalejší nebo neopatrné jedince, čímž mohou pomáhat udržovat rybí osádku v rovnováze. V rybnících a jezerech může štika omezovat přemnožené drobné kaprovité ryby, které jinak vyžírají zooplankton. Když je drobných ryb příliš mnoho, voda se může snáze zakalovat, protože ubývá zooplanktonu schopného filtrovat řasy. Přítomnost dravců tedy může nepřímo pomáhat i kvalitě vody. Samozřejmě nejde o jednoduché kouzlo. Každá voda je jiná a záleží na složení ryb, živinách, rostlinách i hospodaření. V místech, kde je štika původní, je přirozenou součástí potravní sítě. Jinde však může být problémem. Pokud se dostane do vod, kde historicky nebyla a kde místní druhy nejsou na takového predátora přizpůsobené, může způsobit velké škody. Právě proto se v některých oblastech mimo její původní areál řeší jako invazní nebo nežádoucí predátor.
Vztah člověka ke štice je zvláštní směs obdivu, užitku a respektu. Pro rybáře je to jedna z nejoblíbenějších sportovních ryb. Nejen kvůli velikosti, ale kvůli způsobu záběru. Útok štiky bývá prudký, někdy až brutální. Nástraha zmizí, prut se ohne a v tu chvíli je jasné, že na druhém konci není ryba, která se jen omylem připletla k háčku. Štika má význam i jako konzumní ryba. Její maso je bílé, pevné a chuťově dobré, ale má jednu nevýhodu. Množství drobných kůstek, hlavně takzvaných mezisvalových kůstek. Proto se často připravuje tak, aby se maso mlelo, pečlivě filetovalo nebo tepelně upravovalo způsobem, který s touto vlastností počítá. V české kuchyni se štika objevovala hlavně tam, kde byly rybníky a řeky běžnou součástí života. Nebyla tak masovou rybou jako kapr, ale měla pověst lepší, dravé ryby.
Štika obecná jako druh celosvětově nepatří mezi bezprostředně ohrožené ryby. Je rozšířená, přizpůsobivá a na mnoha místech běžná. To ale neznamená, že se jí všude daří stejně. Místní populace mohou trpět úpravami toků, ničením mělkých zarostlých partií, ztrátou tůní, kolísáním hladiny v době tření, znečištěním vody nebo nevhodným rybářským tlakem. Pro štiku je důležitá členitá voda. Potřebuje úkryty, rostliny, mělké třecí partie i dostatek přirozené potravy. V dokonale vybagrovaném kanálu bez břehových struktur sice může nějaká štika přežívat, ale není to prostředí, kde by se naplno projevila přirozená pestrost jejího života. Ochrana štiky proto není jen otázkou hájení a minimální lovné míry. Je to i otázka toho, jak vypadají naše řeky, rybníky a mokřady.
Štika obecná je dravec, který do české krajiny patří stejně jako rákosiny, tůně, stará říční ramena a stíny pod břehem. Není to krvelačná příšera z rybářských historek, ale dokonale přizpůsobený živočich se svou přesnou rolí. Loví, reguluje, selektuje a sama je závislá na kvalitě prostředí, které jí člověk nechá.
Zdroje:
https://animaldiversity.org/accounts/Esox_lucius/
https://www.fishbase.se/summary/esox-lucius.html
https://www.priroda.cz/clanky.php?detail=12
https://www.idnes.cz/hobby/rybareni/rybari-maji-svatek-ode-dneska-mohou-lovit-dravce-ale-pousteji-je-zpatky.A100610_131902_hobby-dilna_bma
https://www.inrybar.cz/giganticka-stika-ceskeho-rybare-merna-deska-dlouha-130-cm-skoro-nestacila/
