Článek
Na louce nebo na okraji lesa si ho většina lidí splete s jinými oranžovými motýly a bez povšimnutí jde dál. Stačí se ale zastavit na několik vteřin a člověk zjistí, že před sebou má jednoho z nejkrásnějších evropských perleťovců. Perleťovec prostřední okouzluje kovově lesklými skvrnami na spodní straně křídel, rychlým letem i životem úzce spojeným se světlými lesy a nenápadnými violkami. Právě kvůli mizejícím stanovištím však z mnoha míst pomalu ustupuje a jeho příběh je připomínkou toho, jak snadno může zmizet i druh, který ještě nedávno patřil k běžné součásti letní krajiny.
Perleťovec prostřední (Argynnis adippe )
Na první pohled by se mohlo zdát, že je to jen další oranžový motýl, jakých v létě poletuje nad loukami celá řada. Jenže perleťovec prostřední, latinsky Argynnis adippe nebo také Fabriciana adippe, si takové zjednodušení nezaslouží. Patří mezi druhy, které člověka zaujmou až ve chvíli, kdy se zastaví a podívá se pořádně. Z dálky je to rychlý rezavooranžový záblesk nad trávou. Zblízka se ale ukáže motýl s nádhernou kresbou, s černými skvrnami na horní straně křídel a s perleťově stříbrnými znaky na spodní straně, podle kterých dostali perleťovci své jméno. Právě tato spodní strana křídel bývá u něj tak půvabná, že připomíná drobné kovové kapky vetkané do motýlího těla.
Perleťovec prostřední je poměrně velký denní motýl z čeledi babočkovitých. Délka jeho předního křídla bývá zhruba 24 až 30 milimetrů. Když se za slunného dne zvedne z květu, letí svižně a často dost neposedně. Není to motýl, který by člověku dlouho pózoval. Chvíli usedne na květ bodláku, chrpy, pcháče nebo jiné nektarodárné rostliny, roztáhne křídla do slunce, a než si ho stačíte pořádně prohlédnout, je zase pryč. Já měla obrovské štěstí, že se mi ho podařilo vyfotit v celé jeho kráse. Vypadá křehce a skoro až ozdobně. V letu působí energicky a má jistotu tvora, který přesně ví, kam míří.
Jeho rozšíření je široké. Nejde o motýla omezeného jen na malý kout Evropy. Vyskytuje se v palearktické oblasti, od severozápadní Afriky přes velkou část Evropy až po mírnou Asii a Japonsko. V Česku ho můžeme potkat hlavně na teplých, slunných místech, kde se střídá les s otevřeným prostorem. Vyhovují mu paseky, světlé lesní okraje, lesostepní stráně, železniční náspy, lomy, písčiny, skalnaté výchozy nebo staré narušené plochy, které nejsou ani úplně zarostlé, ani příliš intenzivně obhospodařované. Právě taková místa mu dávají to nejdůležitější, slunce, květy a živné rostliny pro housenky. Potkat ho můžete i na Šumavě, když budete bedlivě pozorovat květiny.
Perleťovec prostřední není jen krásný motýl. Je to druh, který potřebuje určitý nepořádek v krajině. Ne špínu ani skládky, ale přirozenou pestrost. Potřebuje světlé lesy, řídké okraje, suché stráně, místa po těžbě, staré paseky, rozvolněnou vegetaci a drobné plochy, kde se země prohřívá sluncem. V přírodě taková místa kdysi vznikala požáry, pastvou, polomy, pohybem velkých zvířat nebo tradičním hospodařením. Dnes mnoho z nich mizí. Louky zarůstají, lesy se zahušťují, paseky rychle tmavnou a krajina se často mění buď v intenzivně využívaný prostor, nebo naopak v příliš uzavřený porost bez světla.
Dospělý motýl potřebuje květy, ale jeho housenky jsou ještě vybíravější. Živí se především violkami, například violkou psí, Rivinovou, chlupatou nebo vonnou. Bez violek se perleťovec v prostřední neobejde. Samice ovšem neklade vajíčka jen tak přímo na první lístek, který najde. Často je ukládá do blízkosti míst, kde violky rostou nebo kde na jaře vyraší. Důležité je i mikroklima, teplo, slunce, řídký porost a vhodný povrch. U tohoto motýla tedy nestačí říct jen to, že má rád louky. On potřebuje přesně takovou louku, paseku nebo okraj lesa, kde se sejde hned několik vhodných podmínek najednou.
Jeho životní cyklus má tichou, skoro skrytou krásu. Dospělci létají především v létě, často od června do srpna, podle počasí a lokality. Samice po spáření vyhledává vhodná místa pro kladení vajíček. Z nich se vyvíjí drobná housenka, která přečkává nepříznivé období a na jaře začíná žrát mladé listy violek. Housenka je nenápadná, tmavší, ostnitá a dobře ukrytá u země. Právě v téhle fázi je druh mimořádně závislý na teplých stanovištích. Pokud je místo příliš zarostlé, zastíněné nebo chladné, vývoj se komplikuje. Z kukly se pak vylíhne dospělý motýl, který má jediný hlavní úkol, najít partnera, doplnit energii z nektaru květů a založit další generaci.
Zajímavé je i to, jak snadno se dá zaměnit s jinými perleťovci. Podobný může být například perleťovec velký nebo perleťovec maceškový. V letu je rozlišování těžké i pro člověka, který motýly trochu zná. Důležitá je kresba spodní strany zadních křídel, velikost a tvar jednotlivých skvrn. U perleťovce prostředního bývají stříbřité skvrny výrazné a poměrně velké. Samečci mají na předních křídlech také pachové šupiny, které hrají roli při námluvách. To je jeden z těch detailů, které běžný pozorovatel nevidí, ale které připomínají, jak složitý a jemně vyladěný svět motýlů ve skutečnosti je.
Jeho anglické jméno High Brown Fritillary. Ve Velké Británii má tento druh skoro symbolický význam. Patří tam mezi nejohroženější motýly a jeho úbytek je spojován hlavně se změnami v hospodaření, zarůstáním vhodných stanovišť a ztrátou světlých lesních ploch. Britské ochranářské organizace uvádějí, že od 70. let přišel o obrovskou část populace a dnes přežívá jen na omezeném počtu lokalit.
Dospělci se živí nektarem a rádi navštěvují květy, které jim nabídnou dost potravy. Můžeme je vidět na bodlácích, pcháčích, chrpách, ostružinících nebo dalších fialových a růžových květech letních luk. Když se perleťovec usadí a otevře křídla, vypadá jako malý kousek slunce. Když je zavře, ukáže druhou tvář, tlumenější, jemnější, s perleťovými skvrnami, které jsou asi jeho největší ozdobou. Právě tato proměna mezi nápadným oranžovým letem a nenápadně skládanými křídly dělá z perleťovce prostředního motýla, kterého si člověk snadno zapamatuje.
Pro běžného pozorovatele je největší radost potkat ho za teplého dne na rozkvetlém okraji lesa. Není třeba ho chytat ani rušit. Stačí si sednout opodál, chvíli počkat a dívat se. Možná přiletí jen na pár vteřin. Možná usedne na květ a dovolí zahlédnout kresbu křídel. A možná se vzápětí zvedne a zmizí nad trávou tak rychle, že po něm zůstane jen oranžový záblesk. Já měla to štěstí, že jsem ho mohla vidět a chvíli pozorovat. Je skutečně nádherný motýl.
Zdroje:
http://www.eurobutterflies.com/sp/adippe.php
https://www.pyrgus.de/Argynnis_adippe_en.html
https://butterfly-conservation.org/our-work/conservation-projects/conserving-the-high-brown-fritillary
https://motyli-tichota.cz/motyl/perletovec-velky/
https://butterfliesoffrance.com/html/Argynnis%20adippe.htm
