Článek
Martina Adamcová je typem člověka, který ostatní nabíjí svou energií. Možná si mnozí vybaví její úsměv a bezprostřední styl moderování v oblíbené mezinárodní soutěži Hry bez hranic. Každý díl byl originální. Každá země, ve které se hry konaly, si připravila pro soutěžící jiné disciplíny, tudíž diváci si přišli na své. Zábavné soutěžní klání zpočátku moderovala právě Martina Adamcová, která se nebála improvizace, což některé diváky pobuřovalo. „V České televizi vládl zvláštní způsob konferování. Pamatuji si, že vše bylo napsané dopředu, neexistovala improvizace, přísně se hlídaly přeřeky, moderátoři se nesměli usmívat. Úsměv na obrazovce byl považován za něco nepatřičného. Proto jsem se rozhodla konferovat trochu nezávazněji. Dovolili jsme si narušit obraz, na který byli diváci do té doby zvyklí. Nejdřív je to podráždilo. Psali, proč hýkám, proč výkony soutěžících komentuji, proč se směju a tak dále,“ vzpomínala Adamcová na dobu, kdy do televize chodily dopisy od pobouřených diváků. Negativní reakce Martinu zasáhly. Dokonce měla období, kdy 14 dní nevycházela z domu.
Adamcová byla až příliš svérázná. Pokus o moderování ve dvojici se nedařil. „Z každé země měli moderovat dva, ale já většinou byla sama. Neustále se ke mně snažili přidat partnera. Jeden nebo dva díly jsem odkonferovala s Martinem Dejdarem, vedení ale usoudilo, že jsme si nesedli, proto tam byl poté i Pavel Zedníček. Zkoušeli i další, avšak marně. Pak jsem naštěstí otěhotněla, skončila a v televizi si oddechli,“ vzpomínala s úsměvem v roce 2010.
Martin Dejdar
Na počátku devadesátých let ji ovšem proslavila také komedie Tankový prapor, která byla napsána na motivy románu Josefa Škvoreckého. Film vyprávějící příběh rotného Danyho Smiřického se stal diváckým hitem. „Přestože to je film spíše pro muže, celou dobu byl slyšet jen ženský smích. Děvčata se prostě řehtala nejvíce,“ vzpomínal na slavnostní premiéru režisér filmu Vít Olmer. Paradoxem je, že Olmer neměl žádné vojenské zkušenosti, měl modrou knížku.
Vybrat představitelku vnadné četařky Babinčákové, která se nebojí dát průchod svým vášním i ve službě, nebylo vůbec jednoduché. Přeci jen šlo o odvážnou scénu, je pochopitelné, že vytipované herečky měly své zábrany. Pak ale pomohla náhoda, kdy se Martina Adamcová nebála chopit příležitosti a slavná role byla její. „Jedna herečka roli odmítla, mně se to náhodou doneslo a vypravila jsem se za asistentem režie, že bych měla zájem. A protože už se točilo, štáb musel rychle jednat. Zrovna jsem byla v dabingovém studiu, když ke mně přišel režisér Olmer. Vzal mě na dvorek a řekl mi: ,Víte, my hledáme ženskou, která má opravdu velká ňadra. Asi byste to mohla hrát, ale musím si sáhnout, abych měl jistotu.´ Tak si je osahal, řekl, že je to v pořádku, odešel, a za deset minut už mi volali z produkce, že mám roli. Měla jsem opravdu velké herecké přednosti,“ vzpomínala se smíchem Martina.
Martina Adamcová, 2014
Adamcová se toho zkrátka nebála, necítila žádný ostych. To se jí hodilo i při dalším natáčení ve filmu Nahota na prodej, kde ztvárnila roli prostitutky či v dvojdílném filmu Playgirls, kde hrála spolumajitelku luxusního nevěstince.
Byla ochotná vzít role, u kterých se jiné herečky zdráhaly. Prošla si totiž obdobím, kdy o ni nebyl zájem. Vážila si proto každé nabídky. Byla přesvědčená, že za jejími počátečním kariérními neúspěchy mohl fakt, že je dcerou komunisty. Politická kariéra jejího otce se pro ni stala společenským stigmatem.
Martina se narodila vzdělaným rodičům, oba byli původně stavaři. Brzy po jejím narození se její pětičlenná rodina přestěhovala z Ostravy do Prahy, kde se její otec stal finančním ředitelem investiční banky. Byl zapřisáhlým komunistou. Martina se nepídila po tom, co její otec v práci dělá, striktně odděloval svůj rodinný život a ten profesní. O politice a jeho práci se doma nesmělo mluvit.
K tátovi měla velmi blízko. Chodívali spolu na procházky, každý víkend ji brával do kina. Věděl, jak moc jeho dcera miluje filmy. Nejspíš ho ani nepřekvapilo, když jeho dcera vyslovila přání, že by chtěla být herečkou. Po gymnáziu se dostala na DAMU. Jenže než stačila nastoupit na vysněnou školu, jejího otce povýšili. Odstěhovali se do Moskvy, kde Martina vystudovala herectví.
Po návratu do vlasti ji čekala srážka s realitou. Došlo ke změně režimu a o ní, jako dceru komunisty nebyl zájem. Musela se spokojit s divadelním komparzem, ve kterém tančila v převleku prasátka. Nakonec ji ale vyhodili. „Mě nikdo nechtěl. Já jsem byla ta, co přišla z Ruska. Já jsem nestartovala z nuly, já jsem startovala z mínus sta,“ uvedla v pořadu 13. komnata. To, že její otec propadl komunistickým idejím nemohla dlouho rozdýchat. Na jeho hrob se vypravila až po patnácti letech.
Jelikož se jí nepodařilo dostat do žádného divadelního souboru, začala moderovat mezinárodní soutěž Hry bez hranic. S vděkem pak přijala i roli v Tankovém praporu. Vedle herectví a moderování se tou dobou snažila také podnikat. Produkovala pořady pro televizi a hledala si pro ně sponzory. Jedním takovým sponzorem měl být muž, do kterého se posléze zamilovala. První setkání s kanadským „princem“ se odehrálo v pražské restauraci Peklo.
Jejich seznámení přišlo v době, kdy Martina potřebovala mít v někom oporu. Cenila si toho, jak se snaží a jak jí dodává sebevědomí. Když otěhotněla, přiměl ji, aby se za ním odstěhovala do Kanady, neboť si přál, aby jejich dítě mělo kanadské občanství. A tak se během sedmého měsíce těhotenství stěhovala, což jeho rodina nelibě nesla. Považovali ji za pouhý synův úlet.
Podnikavý umělec si otevřel firmu, která zajišťovala akce pro velké korporace. Martinu zahrnul luxusem. Měli krásný dům, dva bazény, drahá auta. Po pěti letech ale jejich idylka skončila. Její muž začal mít psychické problémy, upadal do deprese, přestával platit účty.
Pro Martinu nastalo vystřízlivění. Zjistila, že její muž je maniodepresivní a že vedl dvojí život. Měl dny, kdy vůbec nevstal z postele. Martina musela převzít iniciativu a začít řešit jeho finance. Umínila si, že ho neopustí. To přece nejde, aby odešla od nemocného člověka. Věřila, že se uzdraví, proto s ním chodila k psychiatrovi.
Jenže její manžel upadl do drogové závislosti a začal hrát automaty. „Je zajímavé, že tou dírkou v automatu projdou auta, domy, ledničky… Tam se vejde takových věcí! Včetně manželek – i ty tam prolezou,“ uvedla v rozhovoru pro Ahaonline.cz.
S jeho závislostí rostla i jeho agrese. Jednou například hodil Martinu proti stěně poté, co mu odmítla dát peníze, které měla určené na jídlo pro rodinu. Jindy zase, když se koupala ve vaně, na ni dupl tak silně, že jí zlomil žebro. Tou dobou prý nepociťovala strach, ale stud. S nikým o tom nemluvila, držela to v sobě, styděla se za to, co se u nich doma děje. Dovedl ji do stavu, kdy si jeden čas myslela, že je chyba v ní.
Zlom nastal v době Vánoc. Při telefonickém hovoru s maminkou se psychicky složila. Její maminka po dvou dnech přiletěla. Během její návštěvy došlo k incidentu, kdy se maminka ozvala, když její zeď kroutil Martině ruku. Reakce agresivního muže na sebe nenechala dlouho čekat. „On se vrhl na mě a praštil se mnou o zeď,“ popsala situaci hereččina maminka v pořadu 13. komnata. To byl impulz zavolat policii, která nebezpečného muže zatkla.
Rozvedli se, nicméně Martina se kvůli synovi rozhodla zůstat v Kanadě. Svou žalobu kvůli domácímu násilí stáhla, čehož později litovala. Další ženu, kterou si její bývalý muž našel, také bil. Nakonec skončil ve vězení.
Martina se dokázala oklepat a postavit se na vlastní nohy. Díky svému exmanželovi v podstatě našla svého druhého manžela. „Můj druhý muž Steve vlastní firmu zabývající se ochranou osob a majetku. Objednala jsem si její služby proti bývalému muži, který věděl, že nenahlásím policii, že mi vykradl byt, i když už jsme byli dávno rozvedeni. Jednomu zaměstnanci té bezpečnostní agentury rodila žena, druhý dostal střevní chřipku, takže můj budoucí manžel musel přijít sám,“ popsala jejich seznámení v roce 2010.
S o 12 let starším Stevem, který si do jejich manželství přivedl své 2 děti z předešlého vztahu byla až do jeho smrti v roce 2025. „Byl to můj nejlepší přítel, můj partner, moje síla a život bez něj už nikdy nebude stejný. Miluji ho víc, než dokážu vyjádřit slovy,“ zveřejnila loni na svém Facebooku.
Sílu Martině dodává práce. Vypracovala se na známou producentku a scénáristku, která si v zahraničí říká Tina Adams. Ve svých filmech často i hraje. Natočila několik snímků s Lucií Vondráčkovou, se kterou si velmi rozumí. Z jejich spolupráce vzešla například komedie The Perfect Kiss, kterou režírovala a ke které napsala i scénář. Romantická komedie sice neměla dobré divácké ohlasy, to však Adamcovou neodradilo od dalších filmových projektů, do kterých přilákala Lucii Vondráčkovou. Vznikly tak filmy, jako např. Dědictví pod psa nebo Princezna na hrášku. Radost krom práce dělá Martině také syn Frederick.
Lucie Vondráčková
Zdroje:
