Článek
Adina Mandlová šla ve 40. letech z role do role, byla na vrcholu slávy. Měla za sebou úspěšné filmy jako např. Kristian, Noční motýl, nebo Hotel Modrá hvězda. Její reputace ovšem byla poznamenaná jejím bouřlivým milostným životem. Podle režiséra Otakara Vávry se obávala, že jí jednou bude předhazováno, že spala s Němci, a tak řešila, jak si svou pověst vylepšit.
V tom jí roku 1943 padl do oka mladý malíř Zdeněk Tůma, který občas chodil do Klubu umělců. Levicově zaměřený umělec ztratil hlavu z toho, že se o něj zajímá slavná krásná filmová hvězda, a i přes kritické názory svých přátel se rozhodl, že poslechne své srdce a vezme si ji.
Nápad vzít se dostala Adina, když byl u ní Zdeněk na návštěvě. Když se kochal výhledem z jejího bytu se slovy, že by se tam hezky malovalo, vyhrkla: „Tak se sem přižeňte.“ K jejímu překvapení umělec hned souhlasil a hned další den začali řešit formality.
Vše bylo ukvapené, v podstatě se skoro neznali. Zdeněk sice slyšel o její špatné pověsti, ale byl natolik zamilovaný, že jej nemohlo nic odradit. „Já sama jsem manželství s ním vítala jako jedinou možnou rehabilitaci, jako prostředek, který by umlčel pomluvy, jež mě stále pronásledovaly. Do Zdeňka jsem nikdy nebyla zamilovaná, ale časem jsem ho začala mít ráda, byla jsem mu dobrou manželkou a snažila jsem se vytvořit mu hezký domov,“ uvedla herečka ve své knize Dneska už se tomu směju.
Adina Mandlová
Začala domů zvát lidi, kteří by si mohli koupit jeho obrazy. O jeho zátiší ale nebyl zájem. Maloval totiž většinou pochmurné a deprimující náměty. Podle režiséra Otakara Vávry měl malíř hluboko do kapsy. Když jej Adina vyvedla do společnosti, musela za něj často platit. Jejich vztah začal po čase drhnout. Intimní život mezi nimi prakticky neexistoval. Adina byla ráda, že si po představeních lehne do své postele a odpočine si, zatímco její manžel spal na gauči.
Jediné, co je spojovalo, bylo malování. Všestranně nadaná Adina svého muže požádala, aby ji naučil malovat olejem. Když se se svým zátiším pochlubila filmovému podnikateli Miloši Havlovi, z recese si její obraz koupil. Dal ji osm tisíc korun. To herečce udělalo ohromnou radost a běžela se pochlubit manželovi. Netaktně mu vpálila, že jeho obrazy si nikdo nekupuje a ona prodala hned svůj první obrázek. „Prodáváš jenom proto, že ti blbci chtějí mít obraz od Adiny Mandlové,“ reagoval trpce.
Obraz - Kuřák, Zdeněk Tůma
Pak přišla příležitost zahrát si hlavní roli ve filmu Šťastnou cestu. Za nabídku byla vděčná, nicméně když si prý přečetla scénář, naštvala se. Adina Mandlová byla obsazována do rolí elegantních a zhýčkaných slečinek, což se jí po čase už zajídalo. Když dostala nabídku na roli vydržované dívky, která není ochotna vzdát se přepychového života a raději ukončí život sebevraždou, nelíbilo se jí to. Po přečtení scénáře šla za Milošem Havlem, aby si postěžovala na režiséra Otakara Vávru, že jí tou rolí chce zostudit. Durdila se, že to vůbec není ona. Na to Havel reagoval slovy, že to je přesně ona, jen trochu zidealizovaná. Naštvaná Mandlová nakonec roli vzala a zahrála ji bravurně.
Filmování ji vzalo hodně času, s manželem se téměř nevídali. On chodíval na schůzky se svými komunistickými přáteli, kteří ji nenáviděli, ona se tu a tam zdržela s kolegy někde na víně. Jen co dodělala film Šťastnou cestu, začala v divadle zkoušet hru Chvála bláznovství, kde hrála s Vladimírem Šmeralem, do nějž se později zamilovala.
Po jednom představení odešla s ostatními herci na sklenku vína. Když se chystala domů, už nejely žádné tramvaje. „Najednou, asi tak kolem páté hodiny ráno, zvoní telefon a Anča mi hlásí strachem bez sebe, abych přijela domů. Pan Tůma leží v koupelně, asi se otrávil plynem, protože je to cítit po celém bytě, a to Anču vzbudilo. Když jsem konečně dorazila domů, byl byt už plný nejen sousedů, ale i lidí z ulice. V koupelně na zemi ležel Zdeněk mrtvý a v jeho studiu byla na pohovce moje fotografie s rozbitým sklem. Byl to záběr z mého posledního filmu a přes něj napsáno Zdeňkovou rukou: ,Šťastnou cestu!´“
V herečce hrklo. Ten den zůstala doma, doktor jí dával v injekcích sedativa. Bylo jí jasné, že manželství, které ji mohlo v očích veřejnosti rehabilitovat, jí teď naopak přitíží. „Celý den přemýšlela s Natašou Gollovou, svou nejlepší přítelkyní, co má v té situaci dělat. Tůmova rodina ji považovala za vražedkyni, Tůmova sestra, lékařka, s ní nechtěla vůbec mluvit. Adina se bála, když půjde na hřbitově za rakví, že ji lidé budou lynčovat. A na pohřeb jít musí. To by noviny rozmázly. Nakonec došla k názoru, že jediná záchrana by byla, kdyby šla za rakví tak, že by se držela pod paží s Tůmovou matkou. Rozhodla se a šla za starou paní, klekla před ní, objala jí kolena a rozplakala se tak, že paní Tůmová svolila, aby s ní šla zavěšená za rakví. Byl to asi její největší herecký výkon. Vyprávěla mně to Nataša a Adina to potvrdila,“ uvedl ve svých pamětech Vávra.
V tomto bodě se liší hereččiny vzpomínky a Vávrův popis dané události. Podle herečky to byla právě Zdeňkova matka, kdo navrhl, aby se spolu na pohřbu držely v podpaží, neboť byla velmi šlechetná a plna porozumění. Chtěla, aby každý viděl, že jí nic nevyčítá. „Pohřeb v krematoriu vypadal, jako by se odehrával v Hollywoodu. Natřískáno vevnitř i venku a já měla pocit, že by se lidi rádi na mě vrhli, kdyby je policie nedržela zpátky,“ vzpomínala Mandlová.
Po smrti svého prvního manžela Adina otěhotněla se svým ženatým kolegou Vladimírem Šmeralem. Do herce byla velmi zamilovaná, doufala v jejich společnou budoucnost. Tento vztah ale špatně dopadl a Adina porodila mrtvou holčičku. Od té doby už nemohla mít děti.
Po válce se zvládla vdát ještě třikrát. Díky účelovému sňatku s Josefem Kočvárkem, který po Mnichově utekl do Anglie a vstoupil do RAF, získala herečka britský pas a za pár dní už byla za mořem. Jen co ukončila druhé manželství, provdala se za bohatého Geoffreyho. „Všichni mi domlouvali, abych si ho vzala. Na jedné straně nejistá existence, na druhé možnost bezstarostného života v přepychu a konec potíží, kdo zaplatí činži,“ vzpomínala. Jenže po čase zjistila, že svého třetího majetnického chotě nemůže ani vystát. Po četných nevěrách z hereččiny strany i toto manželství skončilo rozvodem. Štěstí našla až po boku v pořadí čtvrtého manžela, homosexuální módního návrháře Bena Pearsona, který měl velký obchodní dům s dámskými šaty v Yorkshiru, salon v Londýně a navrhoval pro mnohé filmové a divadelní společnosti. Jejich vztah byl velmi harmonický.
Po několika letech manželství opustili Anglii a usadili se na Maltě, kde herečka našla svůj klid. Jenže pak se na Maltě změnily hospodářské a politické podmínky, což byl impuls k dalšímu stěhování. Jejich kroky tentokrát směřovaly do Kanady, kde Adina za pomoci Josefa Škvoreckého vydala své paměti.
Kanada nebyla zemí podle jejího gusta, tamní společnost jí připadala pokrytecká. Navíc se zhoršovala jejich finanční situace. Když Ben po 37 letech manželství zemřel, vrátila se do své vlasti. Svého muže přežila jen o jeden rok. Zemřela 16. června 1991 ve věku 81 let.
Zdroje:
MANDLOVÁ, Adina. Dneska už se tomu směju. Praha: Československý filmový ústav, 1990. ISBN 8070040580.
VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Portréty. Praha: Prostor, 1996. ISBN 8085190427.
