Článek
Oblíbený bručoun měl na svém kontě více než 200 filmových rolí. Nejen Gustav Anděl, ale také například nezapomenutelný rada Vacátko v mimořádně úspěšném seriálu Hříšní lidé města pražského, nebo král v Šíleně smutné princezně. To jsou role, které se pojí s tímto skvělým hercem. Jeho věta: „Co je štěstí? M – ú – ú – ú – ška jenom zlatá…!!,“ kterou vyslovil coby pan profesor ve filmu Škola, základ života, zlidověla.
Rodilý Žižkovák miloval divadlo už od dětství. Koketoval s ochotnickým divadlem, svému talentu se ale hlouběji nevěnoval. Nešlo si nevšimnout, jak uměl napodobovat herce a rychle si pamatovat text, který při hrách slyšel. Přesto se místo komediantství dal raději na stabilnější úředničinu. Nejprve pracoval na kartografickém ústavu, poté na ředitelství pošt. Život ho zavál až na Podkarpatskou Rus. Po čase mu ale jeho domov začal chybět a tak se vrátil zpět do rodné Prahy.
Stále ho to táhlo k divadlu. Nechal poštu poštou a zkusil to v Divadle Vlasty Buriana. Z Marvana se stal Burianův externista s gáží třicet korun za představení. Postupně se vypracoval na profesionálního herce a stal se Burianovým dvorním „nahrávačem“. Herecké protikladné duo se skvěle doplňovalo. Marvanův střízlivý a zásadně nevzrušivý přístup dodával hrám klid a intelektuálnější styl humoru. Během protektorátu se jejich cesty rozešly, Marvan odešel do Vinohradského divadla, kde působil 7 let.
Jaroslav Marvan a Vlasta Burian, film Přednosta stanice
Jaroslav Marvan byl profesionál, na divadle vždy uměl perfektně text, lpěl na minutové přesnosti. Dokonce i svůj svatební večer trávil prací. Na konci 20. let se oženil s Márinkou, která obětovala svou kariéru herečky, aby mohla pečovat o svého muže. Byla vzornou ženou v domácnosti. Na divadelní zkoušky svému muži vždy nachystala kastrůlky s obědy, provázela ho na filmování, premiéry a cesty. Márinka se mu dokonale podřídila, byla na něm finančně zcela závislá. To konzervativnímu herci celkem vyhovovalo. Spokojenému manželství chybělo jen jedno – děti.
Až po mnoha letech po Marvanově smrti vyšlo najevo, že měl herec nemanželské dítě. V roce 1955, kdy se natáčel Anděl na horách, se Marvan bláznivě zamiloval do o 26 let mladší herečky Aleny Jančaříkové. Stárnoucí muž nedokázal odolat půvabům mladé ženy, která jeho cit opětovala. Zpráva o jejich vztahu se donesla i jeho ženě, která manželovu milenku nakonec tolerovala. Co jí taky zbývalo. O rozvodu nechtěla ani slyšet. Když zjistila, že Alena otěhotněla, rozhodla se jednat. Prostřednictvím svého synovce se snažila mladou herečku přimět k potratu. Šlo přeci jen o dobrou pověst populárního herce! Alena si ale do svého těhotenství nenechala mluvit. V roce 1960 se Marvanovi narodila dcera Alena. Herec na prahu šedesátky byl nadšený. Neváhal a své dceři dal své příjmení, snažil se s ní trávit co nejvíce času. A to i po smrti její maminky, která za podivných okolností zemřela. Alence byl teprve 1 rok.
Psal se rok 1961, když Alenu našli v jejím bytě mrtvou. Měla doprovázet delegaci z polského Národního divadla. Když pro ni ráno přijel řidič, na její dveře zvonil marně. Po vyražení dveří našli byt v ohromném nepořádku, rozházené věci značily známky zápasu. Mladá herečka ležela na zemi bez známek života. Měla rozbitý obličej a poškrábané ruce. Ze sporáku syčel svítiplyn. Poslední, komu se z telefonu snažila dovolat, byl Marvan. Bezpečnost poměrně rychle případ uzavřela s tím, že šlo o demonstrativní sebevraždu.
A co bylo dál s malou holčičkou? Marvan se sice k otcovství hlásil, nicméně u soudu řekl, že pro výchovu dítěte nemá vhodné podmínky. Je celkem pochopitelné, že vzhledem k averzi jeho ženy k nevlastní dceři by to nedělalo doma dobrotu. Holčičku si k sobě vzala babička z Plzně. Malá Alenka vyrůstala spolu se svou babičkou, tetou a svými 2 bratry, které měla její maminka z předešlého manželství. To skončilo poté, co Alenin bývalý manžel začal více pít.
Marvan dceru zbožňoval. Jak jen to šlo, zamířil do Plzně. Holčičku brával do zoo, na výlety a sliboval, že ji zabezpečí. Pokaždé když onemocněl, sepisoval poslední vůli. Pečlivý Marvan by se možná divil, že se po jeho smrti v roce 1974 žádná poslední vůle nenašla. Univerzální dědičkou se tak stala jeho manželka. Milovaná třináctiletá dcera dostala jen pár košil a žádost, aby přispěla na úpravu otcova hrobu.
Kolem smrti matky jeho jediné dcery stále visí otazníky. Marvan chtěl mít nejspíš doma klid, a tak do případu raději nešťoural. Rezignoval i na to, že by měl dceru u sebe. Legendární herec proplul 3 režimy, věděl, kdy má mlčet. Po válce mu bylo některými lidmi vyčítáno, že se nezastal Vlasty Buriana, který byl obviňován z kolaborace a roky nesměl hrát. Marvan se dokázal rychle zorientovat v komunistickém režimu, budovatelské snímky mu přinesly slávu. Měl svá tajemství, což se možná odrazilo i na jeho pozdějším zdravotním stavu. Ke konci života onemocněl rakovinou, trpěl bolestmi. I přesto si ještě rok před svou smrtí stihl zahrát v hudební komedii Noc na Karlštejně.
Ve svém posledním filmu si zahrál po boku Waldemara Matušky, který na slavného herce zavzpomínal ve své knize Tisíc mil, těch tisíc mil. „V tomhle nádherném filmu jsem si s panem Marvanem dokonce zazpíval. Bohužel to byl jeho poslední film. Už špatně chodil a tak o pauzách, když se všichni rozeběhli, jsme spolu sedávali a já z něj doloval příběhy a zkušenosti. Za mnohé, co dnes umím, vděčím právě jemu. Poštěstilo se mi absolvovat tu nejlepší hereckou školu vůbec.“
Tu a tam si slavný zpěvák vypůjčil Marvanova slova. Stávalo se tak v situacích, kdy se Matušky lidé ptali, proč vlastně odešli z Československa. V těchto chvílích si vzpomněl na pana Marvana a zopakoval vtip, který od něj zaslechl. Jednou se prý Marvana někdo ptal, jak je Československo velké a on odvětil: „Je 760 km dlouhý, má asi 250 km v nejširším místě a vysoký je 155 cm, protože já měřím 179 a mám ho přesně po krk.“
Zdroje:
4) MATUŠKA, Waldemar; BLECHOVÁ, Olga a MATUŠKA, Waldemar G. Tisíc mil, těch tisíc mil–. Brno: Computer Press, c2009. ISBN 978-80-251-2664-6.
5) NAGYOVÁ, Alžběta. Hvězdy první republiky: 50 ikon prvorepublikového i protektorátního filmu. Vydání druhé, doplněné. 100+1 historie. Brno: Extra Publishing, 2020. ISBN 978-80-7525-330-9.
6) HOŘEC, Petr; MARVAN, Jaroslav. Nejen o sobě. Praha: Melantrich, 1975.
