Článek
Coco Chanel, vlastním jménem Gabrielle Bonheur Chanel, se stala ikonou ve světě módy. Vysvobodila ženy z korzetů, navrhla košilové šaty – volný oděv svázaný v pase nebo bocích. Dále zavedla úplet a proslulé „malé černé šaty“. Průkopnice krátkého účesu a jednoduchosti se vypracovala na nejbohatší módní návrhářku Francie. Ne nadarmo se jí říkalo „Královna módy“.
Narodila se roku 1883 do chudé francouzské rodiny, která žila kočovným stylem života. Když byla malá, maminka umřela. Byla nalezena jednoho mrazivého rána ve své posteli. Otec početnou rodinu sám nezvládl, děti opustil. Chanel a její sestry byly umístěny do sirotčince vedeného jeptiškami. Zde pobývala až do svých 18 let. Strohost tohoto prostředí se odrážela následně v její tvorbě. Po dokončení internátní školy pracovala v obchodě s látkami jako švadlena. Vedle šití začala zpívat v kabaretu. Jednou z písní v jejím repertoáru byla „Qui qu'a vu Coco?“ (Kdo viděl Coco?). Díky písni o mladé dívce, která ztratila svého psa Coco se zrodila její legendární přezdívka.
V roce 1901 se setkala s důstojníkem kavalérie Etiennem Balsanem, který se stal jejím milencem. Majitel koní pocházel z velmi bohaté rodiny, nebyl pro něj problém okouzlující Coco finančně podporovat. Díky němu se naučila jezdit na koni. Možná právě zde se zrodila myšlenka vytvořit eleganci zaměřenou na pohodlí. Nebála se jít proti konvencím, na jízdu na koni si oblékala kalhoty a usedla na koně rozkročmo.
Bohatý milenec dal nový kurz jejímu životu. Na svém panském sídle ji uvedl do společnosti. Naučila využívat své známosti k postupu na společenském žebříčku. Charismatická brunetka s tmavýma uhrančivýma očima a štíhlou postavou dokázala zamotat hlavu mnoha mužů. Měla řadu milenců, z nichž nejznámějším byl Arthur „Boy“ Capel, který zemřel v roce 1919 při autonehodě. Pro Coco to nebyl jen kalkul, jeho smrt jí otřásla. „Boyova smrt pro mě byla strašná rána. Když jsem ho ztratila, přišla jsem o všechno. Musím přiznat, že to, co následovalo, nebyl šťastný život,“ uvedla. I on byl velmi důležitý v jejím životě. Anglický diplomat a majitel dolů jí pomohl otevřít první obchod. Několik let spolu udržovali intimní vztah, ale vzhledem k jejímu neurozenému původu si ji nemohl vzít. I po té, co se oženil s dcerou anglického lorda, navštěvoval však její lože.
Rok po jeho smrti Coco expandovala do obchodu s parfémy a kosmetikou. Jejím cílem bylo vytvořit vůni, která by ztělesňovala moderní styl dvacátých let. Oslovila ruského chemika Ernesta Beauxe, emigranta, jehož rodina produkovala parfémy pro carský dvůr. Vyprávěla mu o vůních, které ji provázely životem, on pak na základě těchto vzpomínek vyrobil několik směsí. Coco si pak z očíslovaných lahviček vybrala tu, která ji nejvíce oslovila. A tak se zrodil světoznámý parfém Chanel No 5, který si zamilovala například Marylin Monroeová.
Zatímco její kariéra módní návrhářky šla nahoru, otevírala další obchody, podmanila si odvětví od klobouků po oblečení, v osobním životě musela čelit nejedné tragédii. Například v roce 1910 zemřela její starší sestra Julie. Podle některých zdrojů měla spáchat sebevraždu. Zůstal po ní šestiletý syn André. Mnozí věřili, že André byl ve skutečnosti biologickým synem slavné návrhářky.
Coco se rodinnému životu vyhýbala, nikdy se nevdala. Životem jí prošlo mnoho mužů. „Nebýt milovaná znamená cítit se odstrčená, ať je vám, kolik chce,“ prohlásila. Potřebovala cítit obdiv a lásku, které se jí v dětství nedostávalo. Mezi její milence patřil například ruský skladatel Igor Fjodorovič Stravinskij, ruský velkokníže Dmitrij Romanov, nebo Hugh Grosvenor, 2. vévoda z Westminsteru. S tímto nejbohatším mužem Velké Británie udržovala milostný poměr pět let. Následně se z nich stali doživotní přátelé. Díky němu se seznámila i s Winstonem Churchillem. Na budoucího britského premiéra v roce 1925 udělala Coco ohromný dojem. V dalších letech se vídali na loveckých večírcích.
Coco Chanel a vévoda Hugh Grosvenor, 1925
S příchodem druhé světové války se musela Coco umět přizpůsobit. Móda šla stranou, lidé měli jiné starosti. Nacisty obsazená Paříž se začala vylidňovat. Coco zavřela téměř všechny své obchody, kromě těch, ve kterých se prodával její slavný parfém. Ten se totiž zalíbil manželkám nacistických pohlavárů.
Usadila se v luxusním hotelu Ritz, v němž sídlilo také německé velitelství. Setkání s Němci se nešlo vyhnout. Ve svých 57 letech se vrhla do milostného vztahu s o 13 let mladším německým špionem Hansem Guntherem von Dincklagerem. Muž, který ji okouzlil, byl podřízeným Josepha Goebbelse. Vedl pařížské oddělení propagandy. K tomu navíc budoval špionážní síť. Do této sítě se snažil zapojit i Coco, pro kterou měl slabost Winston Churchill. Stala se součástí proněmecké akce, která ale podle historiků zkrachovala.
Po osvobození si obyvatelé Francie vyřizovali účty s kolaboranty. V ulicích docházelo k trestání žen, které měly poměr s nacisty. Lidé jim oholili hlavy a vystavili veřejné hanbě. Coco, ačkoliv ji odbojáři označovali za „horizontální kolaborantku“, tato potupa minula. Krátce po osvobození byla sice zatčena a vyslýchána, nicméně ji propustili. Podle většiny životopisců se tak stalo díky zásahu Churchilla. Zachránil ji tak před soudním řízením ve věci její kolaborace s Němci. Když se vrátila domů, měla údajně dostat vzkaz od svého exmilence vévody z Westminsteru, ve kterém stálo: „Neztrácejte ani minutu, odjeďte z Francie!“ Neváhala a okamžitě odjela ve svém cadillacu z Paříže do Švýcarska.
Zatímco byla v bezpečí, ve Francii probíhala vlna očistných procesů s collabos. Při jednom z nich vyšlo najevo, že Coco Chanel pracovala pro abwehr. Byly nalezeny dokumenty, podle nichž byla Coco od roku 1941 agentkou abwehru pod číslem F-7154 s krycím jménem Westminster. Měla být také vyslána na výzvědnou misi do Madridu. Nicméně vyvázla bez trestu.
I po válce udržovala vztah s Dincklagem a to až do počátku padesátých let, kdy odjel na Baleáry. Životní standard mu na dálku udržovala Coco, která mu pravidelně posílala peníze. Královna módy se ve svém švýcarském dočasném domově opět dala do práce a ve svých 71 letech se rozhodla pro návrat do Paříže. Zatímco Francie ještě nebyla připravena přijmout ji zpět, Američanky byly z jejích modelů nadšené. Coco představila proslulý kostýmek, který si oblíbila například Grace Kellyová nebo Jackie Kennedyová. Skládal se z krátkého saka a sukně po kolena. Opět se dostala na výsluní módního průmyslu, přesto šťastná nebyla. Zůstala sama, se svými miliony. Osamocená žena trpěla nespavostí, čím dál častěji proto sahala po morfiu, na kterém se stala závislá. Zemřela roku 1971 v hotelu Ritz. Jediný, kdo jí dělal společnost v posledních hodinách života, byla její služebná.
Zdroje
