Článek
Populární herečka se narodila do umělecké rodiny. Oba rodiče byli operními pěvci, jejím snem však bylo stát se učitelkou. Na přání rodičů nastoupila na konzervatoř, kde si ji ve třetím ročníku vyhlédl Jaroslav Ježek. Tehdy hledali do Osvobozeného divadla dobře zpívající herečku. „No a pak tam byla Hana Vítová. Ta se jmenovala původně Jana Lašková a my jsme jí vymysleli jméno. Hledali jsme tenkrát mladou dívenku, která by uměla zpívat koloraturu do Golema… Nemusela být vynikající herečka, protože měla hrát jako umělá ženská, a hlavně musela zpívat. A to ona uměla. Tak jsme ji angažovali, a protože se nechtěla jmenovat Lašková, tak jsme přemýšleli, jak by se měla jmenovat. A zrovna šel kolem Nezval a zamával na nás. My jsme mu říkali Vítek, že ano, jmenoval se Vít, Vítězslav Nezval, a tak mě napadlo: ,Co kdybyste se jmenovala Vítová?´ A ona povídala: , Ano, to by se mi líbilo´. A my jsme řekli: ,A Hana k tomu, Hana Vítová´, a ona na to přistoupila,“ vzpomínal Jan Werich.
Z konzervatoře zběhla k hraní v divadle a záhy začala točit také filmy. Poprvé si zahrála ve filmu Děvčátko neříkej, ne!, ke kterému byla velmi kritická. Nicméně její hvězda začala stoupat vzhůru a stala se z ní nejobsazovanější herečka u nás. Koncem 30. let už měla na svém kontě pěknou řádku rolí jak ve filmech, tak na divadelním jevišti.
Dařilo se jí rovněž v soukromém životě. Měla známost s operetním tenoristou Járou Pospíšilem, kterého si pak i vzala. Nějaký čas za ní dojížděl z Olomouce do Prahy, než se mladá herečka nechala zlákat na angažmá do Olomouce. „Dokonce jsem si koupil roční jízdenku a dvakrát, někdy i třikrát týdně jsem v šest ráno sedal na rychlík, abych byl kolem půl desáté v Praze. Na nádraží mě Hanička už čekala, vzali jsme se za ruce a chodili často jen do parku před nádražím, dali si jednu dvě hubičky a já v jednu už zase seděl v rychlíku, abych nezmeškal večerní představení,“ popisoval Jára Pospíšil ve svých memoárech. Nějakou dobu oba působili v Olomouci, kde byl Pospíšil velkou hvězdou. Olomoucká idylka ale netrvala dlouho, dostali nabídku do Prahy, kam se také přestěhovali. “ Žil jsem tenkrát s hlavou v oblacích. Hanku čekalo angažmá v Osvobozeném divadle, kde už hrála a kde ji čekala nová role v protifašistickém Oslu a stínu, já se chystal dobýt Prahu z prken renomované operetní scény. V soukromém životě jsem měl pocit štěstí, naplnění životního ideálu. Tenkrát jsem samozřejmě nemohl tušit, že tahle soukromá idyla potrvá tak krátce, že za patnáct měsíců po svatbě dojde k rozvodu, který jsem tenkrát tak těžce nesl…,“ vzpomínal na konec velké lásky Pospíšil. Manželství nejspíš neustálo tíhu popularity a vysoké pracovní nasazení obou umělců. Na svého prvního muže však herečka nikdy nezanevřela a vzpomínala na něj jako na výborného člověka, umělce i kamaráda.
Hana Vítová, Osel a stín, 1933
Hana Vítová se plně soustředila na svou kariéru. Za její největší životní roli lze označit postavu mladičké vychovatelky Marty Dekasové, která se díky nešťastné lásce dostane jako barová zpěvačka do veřejného domu. Řeč je o filmu Noční motýl, který se s úspěchem promítal v Německu i Itálii. Onen film byl propašován také do Anglie, kde si ho promítali čeští letci. Fotky slavné herečky zdobily kokpit nejednoho bombardéru.
Nějaký čas hrála v Divadle Oldřicha Nového, kde se s populárním hercem velmi spřátelila. Jednoho dne, když si Oldřich Nový přinesl domů v peřince miminko, vyrojily se spekulace, že otcem malé holčičky je Oldřich Nový a biologickou matkou Hana Vítová. Ta šla adoptivní dceři Oldřicha Nového dokonce za kmotru. Po letech se ale ukázalo, že biologická matka malé holčičky zemřela při porodu a biologický otec, který měl v péči už čtyřletá dvojčata, nechal holčičku převézt do kojeneckého ústavu v Krči a nabídl ji k adopci.
V době, kdy působila v Divadle Oldřicha Nového, poznala Vítová svého druhého manžela. Byl jím šéfredaktor populárního časopisu Kinorevue JUDr. Bedřich Rádl. Byl to pěkný proutník. Kvůli Vítové se rozvedl se svou ženou, která pak bydlela ve stejném domě jako oni. Jediné, co bylo na jejich manželství pozitivní, bylo narození dcery Bedřišky. Když bylo dceři osm let, začala vrcholit hereččina manželská krize. Po válce najednou pro Vítovou nebyly role, herečka umělecky jen paběrkovala. Nové poměry v republice připravily o práci nejen ji, ale také jejího manžela.To se samozřejmě podepsalo také na jejich vztahu. Hádky, křik a pláč se staly běžnou součástí jejich domácnosti. Manželská krize vyústila v roce 1955 v rozvod. Nicméně ale ani ten rodině klid nepřinesl. Vítové se nepodařilo sehnat náhradní byt, a tak byla nucena i nadále žít se svým exmanželem a jeho novou ženou v jednom bytě. Někde se uvádí, že Vítová dokonce všem vařila. Není divu, že atmosféra této domácnosti byla napjatá. Nejvíce celou situací trpěla dcera Bedřiška.
V roce 1966 se Vítové zhroutil svět. Jednoho časného rána se vracela z večírku, když doma našla svou dvacetiletou dceru snažící se probodnout si srdce jehlicí. Po následné hádce se její dcera rozeběhla a vyskočila z okna. Nezemřela hned na místě, ale v nemocnici. Na chvíli se ještě probudila a své matce zemřela v náručí. Uvádí se, že motivem sebevraždy měla být nešťastná láska k ženatému herci.
Od té doby přestala Hana Vítová komunikovat s okolím, uzavřela se sama do sebe. Navíc se postupně přidávaly i zdravotní problémy. V roce 1970 po těžké autonehodě ochrnula na jednu nohu. Tvrdila, že už jen čeká na smrt. Zemřela o 17 let později na rakovinu plic. Dožila se 73 let.
Zdroje:
1) ROHÁL, Robert. Vzlety a pády slavných českých žen. Osobnosti (Petrklíč). [Praha]: Petrklíč, 2015. ISBN 978-80-7229-567-8.
