Článek
Filmografie této kudrnaté energické herečky s nezaměnitelným smíchem je poměrně široká. Vidět jsme ji mohli také například ve filmu Kalamita; Tajemství hradu v Karpatech; Rozpuštěný a vypuštěný, nebo ve filmu Otesánek, který jí vynesl nominaci na Českého lva. Věnuje se také dabingu. Jejím hlasem promlouvá například Barbra Streisand. „Máme stejně ošklivé nosy,“ komentovala s úsměvem své propojení s touto legendární americkou zpěvačkou a herečkou.
Její srdcovou záležitostí je ale divadlo. Herečka, která pochází z rodiny muzikantů, zakotvila ještě během studia na DAMU ve Studiu Ypsilon, kterému je věrná dodnes. Stejně jako její dobrý přítel Jiří Lábus, který jí dělal parťáka v Troškově filmové trilogii Slunce, seno,…
Sekretářka Evík
Jaroslava je prý obdobně ztřeštěná jako její postava sekretářky Evíka v trilogii Slunce, seno,… Herečka s výrazným komediálním talentem byla pro režiséra Zdeňka Trošku jasnou volbou: „Věděl jsem, že tam musí být Helenka Růžičková a Jaruška Kretschmerová. Ty jsem si vysnil a podařilo se.“ Troška si pochvaloval, že Jaroslava je nesmírně pozitivní člověk a že svou roli zahrála přesně tak, jak si přál. Přeci jen byl během natáčení moment, kdy měla „problém“. Ve druhém díle nazvaném Slunce, seno a pár facek totiž měla jednu vlepit svému kamarádovi a kolegovi z divadla Jiřímu Lábusovi, což jí činilo značné obtíže. Nebyla tak rázná jako Helena Růžičková, která nikoho nešetřila. „Byl můj dobrý kamarád a já mu prostě nebyla schopná ten políček vlepit. A víte, co mi řekl? ,Četla jsi scénář? Dostalas zaplaceno? Tak bij!´ Takže takhle mě povzbudil. Facky tam šly natvrdo a Helena Růžičková to uměla. Vzpomeňte si na Blaženu, jak spadla i s tím lavorem, nebo na malýho Jirku, jak mu jí vlepila,“ vzpomínala s úsměvem. Jinak na natáčení vzpomíná velmi ráda, o zábavné momenty nebyla nouze. Její rýmovačka, kterou vymyslela, poměrně rychle zlidověla: „Jednoho dne v parku, našel jsem tam marku. Ležela tam mnoho dní, byla totiž východní.“ Už se i smířila s tím, že si ji lidé spojují hlavně s touto rolí. Zpočátku jí to sice trochu vadilo, ale už se na to dívá s nadhledem. „Je to přece milé, když na mě někdo v samoobsluze zavolá ‚Evíku‘,“ uvedla dnes již sedmdesátiletá herečka.
Jiří Lábus
Dorota Máchalová
Mě osobně tato herečka zaujala více ve své roli Doroty Máchalové v jedné z našich nejoblíbenějších pohádek S čerty nejsou žerty. Ta si získala popularitu díky skvělému scénáři, bravurním hereckým výkonům, krásným kostýmům, démonickému peklu a uvěřitelným záporným postavám, kterým vévodí chamtivá macecha Dorota. Však taky v minulém roce postava Doroty Máchalové zvítězila v anketě Deníku o nejlepšího padoucha/mrchu českých pohádek. Získala 1676 hlasů čtenářů, o tisíc více než druhý Mrakomor z pohádky Princ a Večernice. Jako třetí se umístil Pandrhola.
Postava hamižné a intrikující Doroty Máchalové, macechy Petra Máchala, kterého hrál Vladimír Dlouhý, byla napsána dokonale. Snad každý se setkal v životě s někým, kdo oplývá podobnými vlastnostmi. Žena, která se umí dokonale přetvařovat a jít si tvrdě za svým navíc vůbec není hloupá. O to je víc nebezpečná. Svými úsměvy si dokáže omotat kolem prstu pana mlynáře, Petrova otce a následně jej utancuje k smrti. Po jeho smrti vystrnadí z chalupy jeho jediného syna Petra. Následně spřádá plány, jak se nevlastního syna zbavit a dostat se tak k celému dědictví po mlynáři. Správce zámku v podání Viktora Preisse obstará za úplatu na Petra zatykač. Dorotě se podaří zbavit nejen Petra, ale také jeho babičky Anny. Naštěstí vše dobře dopadne a Dorota se po různých peripetiích dostane do pekla, kde strhne váhu hříchů.
Málokdo ví, že ono stržení váhy původně ve scénáři nebylo. Legendární hláška Karla Heřmánka coby Lucifera: „Strhla nám váhu!,“ vznikla díky Heřmánkově improvizaci. Když se na třetí pokus podařilo doručit macechu do pekla a čerti ji vážili na váze hříchů, váha šla kvůli špatnému zajištění rychle dolů i s herečkou. Dorota Máchalová neplánovaně padla k zemi jako kámen, což Heřmánek duchapřítomně okomentoval slavnou větou, která už v pohádce zůstala.
Karel Heřmánek
Pohádkové peklo díky armádě
Další zajímavostí je, že démonické pohádkové peklo vzniklo díky domluvě se sovětskými důstojníky. Jelikož měl režisér Hynek Bočan jasnou představu o tom, jak by mělo peklo vypadat, nemohlo se kvůli přítomnosti ohně natáčet v ateliérech. Musela se tedy najít vhodná lokace. Tu se povedlo najít architektu Zbyňku Hlochovi. „Přišel za mnou, měl v ruce knížku o jeskyních a řekl: Podívej se na tohle. A tam byla ruina pekla. A já jsem řekl: To snad není možný, to je ono. Kde to je? Prý nedaleko Sloupu v severních Čechách a je to vlastně středověký lom na pískovec,“ popsal režisér. „Jeli jsme tam a zjistili, že to je ve vojenském objektu poblíž sovětských kasáren a že ti Rusové tam mají uskladněné brambory. Takže se všechny vyvezly a musely se zasypat pískem, protože strašně smrděly,“ vzpomínal Bočan. Tím však spolupráce s armádou neskončila. „Potřebovali jsme spoustu pyrotechnických triků. Když jsem dal požadavek na Barrandov, tak mi řekli, že na to nemají čas, že by museli dát na ten film dva nebo tři lidi a že oni tam jsou tři na třicet filmů,“ popisoval režisér problematické natáčení. Opět se tedy museli obrátit na armádu s prosbou o pomoc. „Tak jsme se externě spojili s vojenskými pyrotechniky. Vymysleli tam plamenomety a aceton, aby to dobře hořelo, a všechny ty věci udělali naprosto dokonale,“ vysvětlil Bočan.
I na toto natáčení vzpomínala Kretschmerová ráda. A nejen ona. Podle představitelky princezny Angelíny Dany Bartůňkové panovala zejména po natáčení bujará nálada: „Bydleli jsme na statku, kde se natáčel mlýn, a každý večer tam byl oheň, pekla se masíčka a staří herci říkali historky. Nás akorát štáb předčasně zaháněl se slovy: Princezny, po desátý spát. Ať nemáte pod očima pytle. Ale je jasný, že když nás zahnali, že jsme se druhou stranou vrátily. Ráno jsme si pak kapaly kapky do očí.“
Zatímco s postavou Evíka toho věčně usměvavou herečku Kretschmerovou spojovalo mnoho, s postavou Doroty Máchalové to bylo naopak. Kretschmerová je kolegy popisovaná jako veselá ženská, která je velmi přející. Samotná herečka přiznala, že zejména v mládí byla pro každou špatnost. „Ještě když nebyli Kaiser s Lábusem příliš známí, jezdili jsme s partou kamarádů z divadla takzvané tajné závody. Fór spočíval v tom, že kdo dorazil do cíle s největší pokutou, vyhrál. Kromě toho se musely plnit různé úkoly, například natankovat benzín na benzínce se zapálenou cigaretou nebo ukrást živou slepici,“ prozradila. Jakmile se Lábus s Kaiserem proslavili, raději svých bláznivých kousků zanechali. Jejich přátelství ale trvá dodnes.
S hereckým kolegou Lábusem ji spojuje i podobný styl života. Oba jsou single a nemají děti. A oba se zdají být spokojení. „V soukromí jsem velmi spokojená, opravdu si nemám na co stěžovat,“ konstatovala. O svém soukromí toho jinak moc nesděluje. Údajně kdysi byla do někoho velmi zamilovaná, nicméně dotyčný její city neopětoval. Od té doby na vztahy zanevřela a raději prý žije sama.
Podobně to má i Jiří Lábus, který si vychvaluje život bez závazků. Otevřeně přiznává, že na to, aby byl otcem, byl vždycky trochu sobec. „Samozřejmě, že kdybych měl svoje dítě, tak bych ho miloval, ale takhle mám tu svobodu svým způsobem absolutní. Opravdu mám ten prostor neomezený,“ uvedl v rozhovoru s Jiřím Kubíkem.
Jaroslava Kretschmerová žije prací, na nedostatek pracovních příležitostí si nemůže stěžovat. Její životní ztráty jí pomáhá zvládat víra. Říká o sobě, že je hluboce věřící člověk: „Maminka a tatínek jsou mrtví, vím však, že se setkáme v nebi. Víra je to nejlepší, co může člověka podržet.“ Díky svému pozitivnímu přístupu se zdá, že snad nestárne. Na herečku je radost pohledět, je studnicí dobré nálady a pozitivní energie.
Zdroje:
