Článek
Na Pražském hradě prožil skoro deset let. Z hradní kanceláře odešel v roce 2023, kdy končilo funkční období prezidenta Miloše Zemana, jehož byl mluvčí. V rozhovoru se Světlanou Witowskou hodnotil svou práci, to, jak to bylo někdy náročné, a uznal, že byly situace, kdy se měl jako tiskový mluvčí mírnit. Zejména při výpadech proti novinářům. „Já byl takový pes obranář pana prezidenta. Přiznávám to otevřeně a uvažuji tak při odchodu z funkce. Myslím, že některá slova jsem neměl používat,“ uvedl.
Svou práci vykonával zodpovědně, dá se říci, že si jej Miloš Zeman vybral dobře. Uměl bravurně reagovat na všetečné otázky. Přeci jen se ale drobnému skandálu nevyhnul. Lidé se na jeho účet bavili na sociálních sítích po té, co se v prosinci 2021 opil tak, že byl za asistence policie dopraven do nemocnice. Údajně se měl opilý válet na ulici, když jej náhodně projíždějící taxikář naložil do vozu. Na přání Ovčáčka byl taxíkem dopraven do Dělnické ulice v pražských Holešovicích. Když byli na místě určení, odmítal Ovčáček opustit vozidlo. Následně byla na pomoc přivolána policie. Opilý Ovčáček svou bujarou noc zakončil v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích. Po vystřízlivění se omluvil a slíbil, že zaplatí také dlužnou částku taxikáři, kterému tu noc jízdu nezaplatil. Posypal si popel na hlavu, hájil se tím, že v posledních týdnech a měsících zažíval těžké období kvůli hospitalizaci prezidenta a náročným jednáním o sestavení vlády.
Vlna vtipů samozřejmě na sebe nenechala dlouho čekat. Lidé často dávali noční chování mluvčího prezidenta České republiky do souvislosti s chováním prezidenta Miloše Zemana. Na sociálních sítích si bylo možné přečíst například: „Když se žák snaží napodobit svého mistra“ nebo „Jiří Ovčáček se prostě pokusil vypít to, co Miloš Zeman ve všední den“. Byli i tací, co poukazovali na jeho oddanost vůči Zemanovi: „Pan Ovčáček znovu ukázal svou obětavost. Když teď pan prezident nesmí pít, vzal sám na svá játra lánské zásoby.“
Jak ale zpětně podotkl, vše zlé je k něčemu dobré: „Dramaticky se mi okamžitě začal měnit život a za pár měsíců jsem poznal svou milovanou manželku. Pán Bůh mi připravil pozoruhodný příběh. Takže co se zdálo nemilé, se obrátilo v nádheru.“ V únoru 2022 začala válka na Ukrajině. Na začátku března se odehrál telefonát, který mu spolu s láskou přivedl do života i šestiletého syna. „Šel jsem do kanceláře a po poledni mi zavolal jeden můj známý Ukrajinec. Zatelefonoval mi, jestli bych nepomohl mamince s malým dítětem. Já jsem si vyžádal telefonní číslo a pak jsem tak půl hodiny přemýšlel, co s tím. Nakonec jsem se podíval na kříž, který mi visí na stěně, a řekl jsem si: Jirko, zavoláš. A ještě ten den jsem je vyzvedl,“ popsal osudový moment.
A tak poznal Annu. Mladou maminku s malým synem, která byla nemocná a vyčerpaná. Jejich první kroky proto vedly do nemocnice. Následně s nimi vyřídil všechny potřebné doklady a sehnal jim ubytování. „Asi týden poté, co je ubytovala jedna pražská rodina, jsem jim našel byt v pronájmu. Během tří týdnů byla zajištěna školka a do měsíce se nám podařilo sehnat Anně práci.“ Ovčáček prozradil, že Anna má ekonomické vzdělání a pracuje v neziskovém sektoru. Zároveň zdůraznil, že nikdy nepobírala žádnou sociální dávku. Když sehnali větší byt, rozhodl se bydlet s nimi.
Otevřeně promluvil i o tom, jak k sobě s maminkou z Ukrajiny postupně našli cestu. „Ve čtyřiceti letech nejde o žádné přeskočení jiskry. Prostě jsme k sobě cítili nesmírnou blízkost a nesmírnou lásku. Já jsem si prožil životní změnu, a tak jsme se řízením Božím našli a je nám moc hezky,“ uvedl.
Pár měsíců po seznámení, v listopadu 2022 se konala svatba. „Rozhodně jsme se nebrali kvůli tomu, aby žena získala české státní občanství a já se cítil hezky,“ řekl. Jeho život dostal nový rozměr. Dokonce přestal pít alkohol. „Masaryk říkal, že po čtyřicítce přestal pít alkohol, a já to dělám podle něho, i když je mi 43,“ uvedl v roce 2022.
Manželství obrátilo život Ovčáčkovi vzhůru nohama. Stáhl se do ústraní, přestěhoval se z Prahy do podhůří Jizerských hor a na prvním místě je jeho rodina. Možná by někdo čekal, že má doma tajný oltář s fotografií Miloše Zemana, u kterého se klaní třikrát každé ráno, ale není tomu tak. Nemá potřebu žít pro frenetický potlesk, užívá si volnosti, kdy nemusí nosit oblek, bílou košili a kravatu. Konečně nemusí dodržovat hradní protokol, řídit svůj život prezidentským programem a minutovníkem. O víkendu pádí s rodinou do přírody a je mu fajn. Píše komentáře pro server ŽivotvČesku.cz, věnuje se i podcastu. S Milošem Zemanem je stále v kontaktu, v jeho pražské pracovně mu pomáhá s mediálními záležitostmi. Žije v ústraní, ale svobodně a spokojeně: „Rodina je pro mne nejdůležitější a snažím se proto si i takto organizovat práci. Bohu díky to zatím jde. Pro mne je čas s rodinou to nejkrásnější na světě širém. Společně chodíme děkovat na mše svaté, společně si užíváme dlouhé procházky přírodou nebo výlety po naší krásné české zemi.“
Zdroje:
