Článek
Kráska s velkým očima patřila v šedesátých letech mezi nejpopulárnější evropské herečky. Oblíbená byla nejen u nás, ale také v Německu. „Jan Werich řekl, že Jana Brejchová je naše jediná skutečná filmová hvězda. Naše! Neřekl světová, a já se ptám: Co je to ta „světová“ hvězda? Četl jsem nedávno rozhovor s někým, kdo si patrně na tento titul dělá právo, protože točil v různých částech světa a bydlí leckde, včetně Riviéry. Ale „světovost“ chce obratného manažera, dá se přikupovat, zalévat, hnojit, nafukovat – a to i pomocí senzací a drbů. Není o co stát. Jana se stala něčím víc: vynikající herečkou naší,“ uvedl před lety o Janě Brejchové Miroslav Horníček.
Česká Bardotka se narodila roku 1940 do chudé pražské rodiny. Měla celkem 7 sourozenců, z toho 2 zemřeli jako děti. Narodila se jako druhá v pořadí, rodiče si po dceři Blance přáli kluka. Místo toho se jim dle hereččiných slov narodilo nedochůdče, které zachránila její prababička tím, že ji balila do vaty. Když jí byly 2 měsíce, přestěhovali se ze Žižkova na okraj Prahy na Střížkov. Tatínek byl automechanikem a dělal řidiče dálkové dopravy mléka.
Její rodina si nikdy nemohla moc vyskakovat, ono uživit z jednoho platu 8 dětí nebylo jednoduché. A tak byl tatínek stále někde pryč. Přesto své dětství hodnotila Jana jako šťastné. „Vyrůstala jsem mezi dětmi a pořád byla legrace; museli jsme doma pořád něco dělat, takže uklízet a organizovat domácnost jsem se naučila v dětství,“ vzpomínala v roce 1990.
Pro film byla objevena ve třinácti letech, kdy byla ve škole vybrána do jedné maličké role ve filmu Olověný chléb. Zlomem v její filmové kariéře byl film Vlčí Jáma. Tehdy udělala životní rozhodnutí a zvolila si dráhu herečky jako svou životní cestu.
V době, kdy musela zvládat domácnost, péči o sourozence, práci v účtárně, aby finančně vypomohla své rodině a také natáčení, už byla na pokraji sil a tak se svěřila asistentce režiséra Věře Ženíškové, která se rozhodla promluvit s její maminkou. Navrhla jí, aby její dcera bydlela nějaký čas v hotelu, neboť by těžko vedle své práce zvládala také péči o početnou domácnost. To její maminku natolik naštvalo, že prohlásila, že pokud se Jana odstěhuje, ať už se nevrací. Jana se rozhodla pro herectví. Maminka jí zabalila kufry a od té doby se šestnáctiletá Jana o sebe starala sama.
Následovaly filmy, ve kterých pilovala své herecké zkušenosti. Jak říkávala, měla štěstí na režiséry. Velmi si vážila Jiřího Krejčíka, Evalda Schorma a Jiřího Svobody. „Jiří Krejčík měl tu odvahu, že mi svěřil celou škálu postav. Jsem mu za to moc vděčná; u Krejčíka jsem získala veškeré základy herectví včetně kázně, skromnosti a úcty k práci jiných.“
Vedle své herecké kariéry prožívala také své lásky. Byla celkem čtyřikrát vdaná. Poprvé se vdávala v pouhých osmnácti letech za Miloše Formana. Tehdy bydlela Jana v podnájmu, ve kterém měla zakázané pánské návštěvy. A tak za ní musel Miloš lézt potajmu oknem. Po několika dnech už toho měl dost a tak se jí zeptal, zda by se neměli raději vzít, aby svůj vztah zlegalizovali a mohli si najmout společný podnájem. Zamilovaná Jana souhlasila, roku 1958 se konala svatba, nicméně manželství jim dlouho nevydrželo. Forman se zakoukal do jiné, proto si Jana na truc začala s německým kolegou Ulrichem. Požádala o rozvod a skočila do dalšího manželství, které vydrželo pouhé dva roky. Jejich vztah poznamenala tragédie, kdy v sedmém měsíci porodila mrtvé miminko, které mělo kolem sebe obmotanou pupeční šňůru. Od té doby měla problém otěhotnět.
Miloš Forman
Vytouženého miminka se dočkala ve svých osmadvaceti letech, kdy byla provdaná za o 20 let staršího Vlastimila Brodského. Dcera Tereza byla skoro jako zázrak, lékaři totiž herečce tvrdili, že už nikdy nebude mít děti. Kvůli těhotenství proto odmítla lukrativní pracovní nabídku na zahraniční film, který by ji přinesl honorář ve výši téměř milionu korun. „Byla jsi, Terko, můj zázrak za milión,“ sdělila herečka své dceři při sepisování knihy Moje máma Jana Brejchová.
Tereza Brodská
Když se Tereza narodila, byla štěstím bez sebe. „Byla to černá chlupatá opička, moc krásná!“ vzpomínala na své první chvíle s dcerkou. Brzy po porodu ji ale přepadl strach, že se o Terezku nedokáže dobře postarat. Byla přehnaně opatrovnická, pořád poslouchala, zda ve spánku dýchá, několikrát denně volala dětské lékařce. Rozhodla se tedy, že sežene někoho na výpomoc. „Dala jsem inzerát. Přišla první dáma – a zapomněla si u nás kabelku. Přišla druhá – zapomněla si brýle a občanku. Řekla jsem si: Jano, tudy cesta nevede. Ty ženský to dítě někde zapomenou, to je nabíledni! Naštěstí mám starší sestru Blanku, dětskou zdravotní sestru, která byla vdaná, měla dvě děti a tak jsem ji umluvila, aby si k sobě vzala Terezku. U nás ji hlídat nemohla, bydleli jsme v půjčené dvougarsonce v hotelovém domě v Karlíně.“ A tak Terezku nechali v péči její tety Blanky, kterou Tereza brala jako svou druhou mámu.
Brejchová a Brodský v Berlíně
Když Terezka povyrostla, rozhodli se její rodiče, že si ji vezmou k sobě zpět. Pro sedmiletou holčičku to byla velká změna, na nový domov si zvykala pomalu. „Musím přiznat, že v tu dobu se nám s Bróďou manželství začalo lehce rozpadat. Doufala jsem, že by to mohlo náš vztah urovnat, dát mu jinou náplň. Taky jsem tě chtěla mít u sebe, s tím, že můj tatínek tě bude občas hlídat. Manželství to moc nepomohlo, ale mě to posunulo jinam,“ popsala Brejchová v knize své dcery.
Nějakou dobu trvalo, než si s dcerou k sobě našly cestu. Neobešlo se to bez komplikací. Když se Tereza vydala ve šlépějích svých rodičů, její máma si umínila, že jí bude říkat všechno absolutně narovinu. „Kdo jiný by jí to měl říct? A hrát si na zamilovanou matku, to k ničemu nevede. Takže když měli v prvním ročníku na konzervatoři předváděčku, šly jsme odtamtud pěšky a já jí povídám: Terezko, odejdi z konzervatoře. Zabíráš místo talentovaným lidem.“ To samozřejmě její dceru zarazilo. A aby toho nebylo málo, sdělila jí máma ještě: „Jestli to chceš, holčičko, dělat, tak jedině naplno, a ne docházet na konzervatoř jen proto, že je to škola, kde nemáte předměty, které tě nebaví, že je to jen takový hejskování. Vždyť tys se sebou za ten rok vůbec nic neudělala.“ Drsná láska se nakonec vyplatila, z Terezy vyrostla uznávaná herečka.
Tereza se musela vyrovnat nejen s upřímností své mámy, ale i s rozvodem svých rodičů. Následně i s máminým vztahem s Jaromírem Hanzlíkem, který byl k ní velmi přísný. Tereza se mu zdála rozmazlená. Jeho pokusy o její převýchovu skončily jejím odstěhováním. Vztah s Hanzlíkem ukončila Jana po 12 letech.
Jaromír Hanzlík
Posledním mužem populární herečky byl dlouholetý partner její kamarádky Jiří Zahajský, se kterým byla až do jeho smrti. Když v roce 2007 podlehl rakovině prostaty, zhroutil se jí svět. Stáhla se z veřejného života, pověsila herectví na hřebík. „S tím jsem definitivně skončila. Víte, herec by měl umět odejít včas. A já to, myslím, zvládla. Nejhorší je ten čas neodhadnout a potom je ten pohled na stárnoucí herečky, takřka trosky, velmi smutný. Myslím, že je to vždycky velký trapas, když herečka, když neumí s noblesou a elegancí odejít. Proto říkám dceři: Terezko, kdyby mě něco podobného napadlo, někde se ještě ukazovat, tak mně to, prosím tě, zakaž!“ uvedla v roce 2013. „Odehrála jsem si přes sto rolí a myslím, že to byla díky režisérům a kolegům úžasná díla. Nepotřebuji dělat víc. Naopak, chci v klidu dožít svůj život, ne ve stresu,“ dodala.
Dostala se do životní fáze, ve které hledala svůj vnitřní klid. Čím byla starší, tím častěji myslela na smrt. Jak prozradila v jednom rozhovoru, smrt jí neděsila, ale umírání ano. Bála se bolesti. Za mlada říkávala, že se bojí i stáří. „Starých lidí mi bylo vždycky líto, připadali mi bezmocní jako děti. Děti jsou ovšem ve výhodě: mají rodiče a perspektivu vyrůst. Kdežto staří lidé většinou nikoho nemají; jsou bezbranní a potřebují někoho, aby jim pomohl. Tak proto jsem říkala, že se bojím stáří. Život mě vedl odmala tak, že jsem nebyla na nikoho odkázaná; naučila jsem se samostatnosti, a za všecko, co v životě mám nebo nemám, si můžu já sama.“
S přibývajícím věkem se u Jany Brejchové hromadily zdravotní komplikace. Lékaři jí zjistili nedostatečné dokrvování mozku, v jehož důsledku se stala závislou na péči ostatních. Dcera Tereza jí zajistila péči v Léčebně dlouhodobě nemocných v pražském Motole, kde ji pravidelně navštěvovala. Jana Brejchová zemřela 6. února 2026 ve věku 86 let. Česká kinematografie tak přišla o filmovou hvězdu, které uměla ze světa šoubyznysu odejít s grácií.
Zdroje:
1) KLUSÁKOVÁ, Jana a BREJCHOVÁ, Jana. To je Jana Brejchová: rozhovory 1989-90. 1990. ISBN 8090007872.
2) BRODSKKÁ, Tereza; PODSKALSKÁ, Jana. Moje máma Jana Brejchová. Praha: WWA photo, 2022. ISBN 978-80-242-8105-6.
3) REMEŠOVÁ, Michaela a SCHUSTER, Roman. Herecká manželství. [Praha]: Fany, 2013. ISBN 978-80-905355-2-7.
