Článek
Herečka Jiřina Švorcová, která ztvárnila hlavní postavu prodavačky Anny Holubové v seriálu Žena za pultem a která byla známa jako kovaná komunistka, našla své štěstí až vedle svého druhého manžela akademického malíře Vladimíra Šolty. Také režisér Otakar Vávra, který je podepsán pod filmy jako např. Filosofská historie, Dívka v modrém, Němá barikáda, Romance pro křídlovku či Kladivo na čarodějnice, našel tu pravou až na druhý pokus. Muž, který zvládl natáčet ve třech různých režimech, se usadil až po boku téměř o 40 let mladší studentky FAMU Jitky Němcové.
Jak Švorcová tak Vávra se vrhli do svých prvních manželství krátce po skončení druhé světové války. Švorcová se poprvé vdávala po roční známosti v roce 1949. Bylo jí pouhých 21 let. Jak sama po letech uznala, na manželství nebyla ještě dostatečně zralá, bylo tedy nejspíš jen otázkou času, kdy se vztah začne hroutit.
S o 9 let starším dirigentem Jindřichem Rohanem, se kterým se seznámila na kulturní brigádě v Jugoslávii, kde jako studentka bavila odborářské rekreanty, si malovala společnou budoucnost. Jindra byl nejhezčí kluk v jejich partě, uměl německy a anglicky, hrál na harmoniku i saxofon. Viděla v něm budoucího otce svých dětí. Světem protřelý muž, který byl za války v Anglii, si mohl vybírat. Už byl málem zasnouben s jednou dívkou z dobré rodiny. Byl považován za dobrou partii, což se o Jiřině, která ještě studovala, říci nedalo. Možná proto se později stala trnem v oku své tchyně, která se k nim po svatbě nastěhovala. „Zatímco jsem byla rok v angažmá mimo Prahu, tak jeho matka obsadila ložnici, ve které spal. Když jsem se vrátila do Prahy, myslela jsem si, že odjede, ale ono to tak už zůstalo, což bylo pro mě nepochopitelné. Dokonce jsme pak byli i v nějaké manželské poradně, a když jsem to tam řekla, byl velmi překvapený a zeptal se mě, proč jsem mu to neřekla. Nejhorší pro mě bylo, že ho vůbec nenapadlo, že mi to vadí,“ uvedla ve svých pamětech.
Jiřina spala v obýváku na gauči, zatímco se tchyně uvelebila u ní v ložnici, kde spal i její muž. Vůbec mu nedocházelo, jak jeho ženu tato situace uráží. K tchyni, která neuměla česky, si těžko hledala cestu. Mladá žena to sice zkoušela lámanou němčinou, ale moc jí to nešlo. Toxická atmosféra u nich doma byla do očí bijící. Herečka vzpomínala, že když u nich byl jednou na návštěvě jejich společný kamarád, řekl jim, že jestli s nimi bude bydlet delší dobu Jindrova maminka, tak ať počítají s tím, že se do roka rozvedou. Tehdy si asi ještě neuvědomovala, jak blízko byl pravdě.
Mladá Jiřina krizi nedokázala řešit. Během doby, kdy se bála ozvat a doufala, že si její muž všimne, jak v tom lítá, se o to více upnula na divadlo, kde se utvořila skvělá parta. „Přišli jsem na Vinohrady téměř společně, rozuměli jsme si, bylo to sugestivní, přitažlivé, chtěla jsem být s nimi.“ Netrvalo dlouho a Jiřina se platonicky zamilovala do svého kolegy Zdeňka Řehoře. On její city opětoval. Ke svému manželovi se rozhodla být upřímná a sdělila mu, že se chce nechat rozvést, protože má ráda jiného. „Zachoval se velice moudře. Nechal mě, aby to odeznělo. Nedělal žádné scény, prostě nic a po čase jsme se dali zpátky dohromady.“
Racionální přístup jejího muže zafungoval. Bouře utichla, avšak po čase se Jiřina opět zamilovala. Opět do kolegy z Vinohrad. Oním mužem, kvůli kterému se nakonec rozvedla byl herec Jiří Vala, se kterým pak měla osmiletý bouřlivý vztah.
Jiří Vala
Tentokrát se už nenechala zviklat a po třech letech manželství podala žádost o rozvod. „Napsala jsem si na sebe žalobu o rozvod, který probíhal kuriózním způsobem – byla tam přísedící, která mi říkala, abych řekla něco na svou obhajobu a nenechala to všechno na sobě. Odpověděla jsem jí, že tak, jak je to tam napsané, tak to je v pořádku, protože se chci rozvést. Moje tchyně tenkrát byla shodou okolností kvůli dědictví u stejné poroty a my jsme šli těsně po ní, a když skončil náš rozvod, přišla za mnou jedna z těch mladých přísedících a říkala, že do toho nemohla vstupovat, ale na mém místě by to ty tři roky nevydržela.“ Tchýni se nejspíše díky dědictví sešel větší finanční obnos, neboť zvažovala nákup vily na Ořechovce, kde později žila Jiřina se svým druhým mužem. Nakonec ale z nákupu nic nebylo, neboť se jí nemovitost zdála příliš drahá. Ukázalo se, že to nebylo šťastné rozhodnutí. O peníze ji připravila měnová reforma.
Okamžitě po rozvodu si herečka vzala zpět své příjmení, které si ponechala i po své druhé svatbě s Vladimírem, se kterým byla až do jeho smrti v prosinci roku 1977. Když zemřel na následku pádu ze schodů, bylo mu pouhých 53 let. Brzy na to zemřel i její první muž. „V lednu 1978 zbytečně a nesmyslně umřel Jindra Rohan. Se zápalem plic se autem vracel z Amsterdamu ze zájezdu a jeho fyzická kondice ho zradila.“ Jiřina Švorcová se již znovu nevdala, zemřela v roce 2011 ve věku 83 let.
A jak to měl režisér, který se dokázal přizpůsobit každému režimu? Zatímco o jeho druhém manželství s režisérkou Jitkou Němcovou je toho napsáno poměrně dost, o jeho prvním svazku se toho moc neví. Ani ve svých pamětech se Vávra o své první ženě moc nezmiňuje.
Otakar Vávra
Se svou první ženou Helenou Zettlovou, která pracovala jako ošetřovatelka ve všeobecné nemocnici, se seznámil na večírku v Umělecké besedě, kde byla se svou mladší sestrou Mankou. „Byly z bohatší rodiny, měli velké závoznictví, ale otec, stižený těžkým revmatismem, nemohl dvacet let vyjít z bytu, takže neměly nic, jen dobré vychování a známé z takzvané lepší společnosti. A taky zvyky,“ prozradil Vávra ve své knize Podivný život režiséra.
Za nacistické okupace byly časem všechny taneční zábavy a večírky zakázány, a tak navštěvovali různé známé, kde poslouchali nahrávky klasické hudby. „Na tyhle večírky jsme se vždycky oblékli do večerních šatů, do smokingu a večerní toalety, jako do společnosti, abychom zahladili pocit provizoria, kterým pro nás byla nacistická okupace. Samozřejmě, že jsme vždycky probírali situaci na frontách nebo si půjčovali zakázané knihy,“ vzpomínal na dobu, kdy randili. Ve Vojtěšské ulici si Vávra pronajal pokojík, aby se s Helenou měli kde scházet.
Když skončila válka, tak se po sedmileté známosti vzali, brzy se jim narodil syn Jiřík. Vávra si plánoval, že začne žít v nových poměrech normální život. Nicméně se mu nahrnulo tolik práce, že na rodinu vlastně nezbyl čas. V roce 1948, kdy natáčel film Krakatit, řešil zároveň svou umírající maminku. Zprvu to vypadalo na střevní onemocnění, jenže pak u ní jejich rodinný lékař diagnostikoval rakovinu. „Já jsem vždycky přijel z natáčení, abych s ní mohl být několik hodin. Nevěděla, že umírá. Těšila se, až se vrátí domů a na malého Jiříka. Jen jednou, když se mnou za ní přišla Helena, se zamračila a odvrátila ke stěně. Neměla ji ráda. Zklamal jsem ji tím sňatkem, jen jednou mi řekla, že si myslela, že si vezmu mladou, hodnou ženu. Vytušila dřív než já, že se k sobě nehodíme, poznala její panovačnou neústupnou povahu. Pak byla už pod morfiem,“ popsal poslední dny života své matky, která očividně ke snaše měla výhrady.
To, jak se ve své knize vyjádřil ke své ženě, namíchlo Švorcovou, kterou kdysi, jako mnoho jiných hereček, zkoušel svést. „Ona mu přitom celý život věrně sloužila, věrně trpěla všechny jeho avantýry, a nakonec ji za to pomluvil ve své knížce. To je opravdu sprosté,“ komentovala Vávrovy výroky v knize Jiřina Švorcová osobně. Heleny jí bylo líto. O Vávrovi so myslela své. Vzpomínala, jak se o ni režisér pokoušel a ona mu nebyla schopná říct, že s ním nechce nic mít. A tak se tehdy uchýlila ke lži. Sama sobě napsala anonymní dopis, ve kterém stálo něco ve stylu: „A to si říkáte komunistka, to si říkáte čestný člověk, když jste schopná rozbíjet manželství…“ Následně Vávrovi dopis ukázala a řekla, že to prostě nejde.
Režiséra dokázala zkrotit až Jitka Němcová, kterou si vzal po pětatřiceti letech vztahu. A co známého režiséra dohnalo k oltáři? „Vzali jsme se až v roce 1997, když mi nemohla předat pyžamo, co mi přinesla do nemocnice. Řekli jí, že je cizí paní a že ke mně nemůže. Tak jsme se pak hned vzali v Holešovicích v dřeváku, ten už zbořili, tam byla oddávací síň, nad parkhotelem,“ prozradil v rozhovoru pro Lidové noviny.
Jitka Němcová
Málokdo tipoval, že jim to tak dlouho vydrží. Pochybovali i oni dva. „Na začátku mi řekl, že mi s ním pět let uteče jako voda. Tehdy jsem si řekla, že asi spadl z višně, jakých pět let. Pro mě byl důchodce. A bylo jich čtyřicet, pětatřicet nádherných,“ uvedla Němcová.
Posledních 5 let jeho života bylo náročných, neboť se mu výrazně zhoršil zrak a celkově to s ním šlo z kopce. Nicméně Jitka, kterou si Vávra získal neskutečným humorem, přehledem a vyprávěním, se o svého muže obětavě starala až do jeho smrti v roce 2011. Dožil se úctyhodných 100 let.
Zdroje:
GRACLÍK, Miroslav; VÁCLAV V. NEKVAPIL a ŠVORCOVÁ, Jiřina. Jiřina Švorcová osobně. 2010. ISBN 9788073884048.
VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Portréty. Praha: Prostor, 1996. ISBN 8085190427.
