Článek
Osobitý zpěvák, kterého si už nikdo nedokáže představit s vlasy, vynikal svým elánem, hlasovým rozsahem a intonací. Jeho frázování bylo přirozené, bez křeče. Písním dokázal vtisknout rytmickou svěžest, jeho projev byl nepřehlédnutelný. Měl ohromný cit pro jazz, byl považován za jednoho z nejlepších českých swingařů. Bravurně ale zvládal snad všechny žánry. Zpíval s předními českými tanečními orchestry, vystupoval na estrádách a skvěle uměl zazpívat i „lidovky“. K jeho nejpopulárnějším písním patří např. Praha už volá, která zazněla v komedii Vesničko má středisková, nebo Hádej, Matyldo či Dej mi pár okovů. Mně osobně nejvíce utkvěla v hlavě jeho skladba Já žil, jak jsem žil, která, řekla bych, vystihuje Hálův životní styl:
„Já žil jsem jak jsem žil
zaplať bůh vždycky po svým
a táh svou píseň dál.
Stovky žen jsem znal,
však s láskou spíš si hrál.“
Karel Hála měl pověst svérázného umělce, který měl slabost pro cigarety, alkohol a krásné ženy. Nikdy prý nezkazil žádnou legraci. „Vyzařoval z něj, jak to říct, takový sex. Myslím, že když se podíval na babu, bylo hotovo. Vypráví se, to jsem četla nebo slyšela v televizi, jak zapomněl na milenku nahoře v pokoji a přivedl si tam další, tak tomu věřím. Když jsem se ptala maminky, jak to zvládala, řekla mi, že nikdy nežárlila. Možná někde tady vzadu. Když jsme někam přišli a všechny ženský hned kolem něj, tak máma vždycky říkala: Dámy, nelíbat na krk, kdo má potom prát ty límečky,“ uvedla jeho dcera z druhého manželství Miloslava Čepeláková.
Charismatický zpěvák si mohl z fanynek, kterých bylo hodně, vybírat. Uvádí se, že byl pětkrát ženatý. Z různých manželství měl tři vlastní dcery a pár dalších vyženil. Prohlašoval, že na něho zanevřely, protože odešel od jejich matek. „Když se Karel rozvedl a my jsme se vzali, tak jsme se s jeho dcerami chtěli stýkat, ale jeho bývalá žena nám to neumožnila, i když na dcery platil závratné sumy. Karel kvůli tomu šíleně trpěl,“ tvrdila deníku Aha! Irena Hálová, vdova po známém zpěvákovi. Prozradila, že její muž se proto rozhodl pro radikální řešení a své dcery, se kterými se nestýkal, vydědil.
Špatné vztahy měl mít údajně i se svou starší sestrou Reginou, která jej finančně podporovala během jeho studia na konzervatoři. Podle Reginy její mladší bratr kolem sebe šířil polopravdy a lži. Po jeho smrti uváděla na pravou míru jeho tvrzení, že vyrůstal jako sirotek. Za války zahynul pouze jeho tatínek, kterého nacisté roku 1942 zastřelili za účast v odboji. Maminka, která na tom po otcově smrti nebyla psychicky dobře, nezemřela dle Reginy na následky prodělaných útrap v roce 1947, jak uváděl Karel, ale žila až do roku 1972. Maminčinu funkci však v rodině prakticky převzala Regina, která se starala o své mladší bratry Karla a Jaroslava. Byla to prý ona, kdo v Karlovi objevil hudební talent. Jenže maminka měla obavy, že by jeho studia nebyla schopna ufinancovat, a tak Regina přispívala na studia mladšího bratra z vlastního platu.
Díky své sestře tak mohl Karel studovat na konzervatoři operní zpěv. Nicméně, než se ke zpívání dostal, studoval dva roky balet. „Bylo mu tehdy šestnáct a chtěl studovat na konzervatoři hru na kytaru. Cestou na zkoušky nějak zabloudil, a jak byl vyplašený, ani se nedivil, když mu řekli, aby se svlékl do trenýrek, udělal kotrmelec, a ještě pár cviků. Domů šel trochu popletený; to si tu kytaru vůbec nemusel brát. Pak mu přišlo oznámení, že je přijat. Na tanec. Po dvou letech ho ale stejně začaly zlobit výrůstky na páteři, a tak po dohodě s rektorátem přestoupil na zpěv,“ uvedl ve své knize Zpěváci bez konzervatoře Jiří Černý.
Po dokončení konzervatoře směřovaly jeho kroky do Armádní opery, kde zpíval Figara v Rossiniho Lazebníku sevillském. Po rozpuštění operního souboru přešel do Hudebního divadla Karlín, odkud si jej vytáhl Karel Vlach do svého vokálního kvinteta. Následně působil v Orchestru Karla Krautgartnera a v Orchestru Ladislava Bezubky. Zažíval kočovnou romantiku, kdy jezdil po republice a za svá vystoupení dostával krom peněz také neobvyklé dárky. Například jeden Ital mu prý v Karlových Varech místo kytky zaslal šedesát vodek.
„Zpíval jsem v malé kapele u Kefurta, a taky hrál na basu. Vydělával jsem měsíčně asi 2500 korun, jenomže to jsme za sezónu najezdili 25 000 – 30 000 kilometrů. Pak mi vyčítali, že prý ředitel Národního divadla má jen 2400. Ale já jsem mockrát zpíval tam, kam by ředitel Národního divadla nešel ani na záchod,“ uvedl v jednom ze svých rozhovorů v roce 1964.
Karel Hála díky svému talentu a velkému pracovnímu nasazení nouzí netrpěl. I přesto byl do poloviny 60. let hodně opomíjený. To se změnilo s jeho angažmá v Divadle Apollo, kde vystupoval vedle takových hvězd, jako byl Karel Gott a Yvonne Přenosilová. Díky Jiřímu Štaidlovi se dostal k repertoáru, kterým oslovil široké spektrum publika, a jeho popularita tak vzrostla. Ukázal, že patří k naší pěvecké špičce.
Zatímco zažíval kariérní růst, jeho rodinné vztahy dostávaly na frak. Ve své slávě zapomněl myslet na nejdůležitější osoby svého života. Jeho sestra Regina mu měla za zlé, že Karel nepřišel na maminčiny sedmdesátiny, ani na její poslední Vánoce. Také jeho děti si musely zvykat na nepřítomnost tatínka.
Rodinnými vztahy navíc otřásly finanční záležitosti. Jak zpěvákova sestra uvedla, Karel dostal od státu odškodné 100 tisíc za to, že za války přišel coby dítě o otce. Jelikož Regina byla v době otcovy smrti už dospělá, neměla na částku nárok. Karel jí prý ale slíbil, že se s ní rozdělí. A tak potřebné papíry za něj vyřídila ona. Jenže svůj slib Karel nedodržel. Když se mu pak Regina připomněla, dostalo se jí nevybíravé odpovědi. Nejenže se od něj slíbené částky nedočkala, navíc s ní v životě už nepromluvil.
V devadesátých letech zažíval Karel jako mnoho jiných umělců kariérní sešup. „Po listopadu, po devadesátém roce už vlastně nebylo nic, co by mě v Praze drželo. Nebyla práce, rozhlas a televize už o mě tolik nestály, a tak jsme se odstěhovali,“ uvedl Hála pár let před svou smrtí. Se svou poslední ženou Irenou prodali pražskou vilu a koupili domek v obci Předonín, kde Hála zahradničil a kuchtil.
Zpěvák, kterého si turisté v Rakousku pletli s představitelem inspektora Kojaka, zemřel 6. července 2008 v pražské Nemocnici Na Homolce ve věku nedožitých sedmdesáti pěti let. Dle vyjádření jeho ženy mu praskla břišní aorta, dle zdroje z nemocnice však byla příčinou smrti mozková mrtvice: „Jeho smrt byla zapříčiněna jeho životním stylem. Kvůli velkému množství alkoholu a cigaret, které během svého života spotřeboval, se mu ucpala v mozku cévka, která bohužel praskla a to způsobilo krvácení do mozku a následnou smrt.“
Ani jeho smrt rodinné vztahy neurovnala. Karlova sestra prý nebyla na jeho pohřeb pozvána, nicméně i tak na něj dorazila. Na svého slavného bratra i přes jejich rozkol nezanevřela.
Zdroje:
ČERNÝ, Jiří. Zpěváci bez konzervatoře. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966. bez ISBN
