Článek
K. H. Frank se nechvalně zapsal do našich dějin díky své krutosti. Z knihkupce se přes sudetského regionálního politika vyšplhal až na nejvyšší civilní hlavu Protektorátu. Tento sudetoněmecký šovinista zaujal svým radikalismem Heinricha Himmlera, který mu zajistil povýšení. Z pozice SS – Gruppenführera, velitele policie a sekretáře Protektorátu Čechy a Morava si marně dělal zálusk na post říšského protektora. Po atentátu na Reinharda Heydricha v roce 1942 dohlížel na masakrování nevinných civilistů, byl zodpovědný za smrt desítek tisíc lidí během nacistické okupace. Jeho jméno bylo na letácích, ve kterých se psalo: „kdo pomáhá atentátníkům, bude zastřelen i s celou rodinou“. Po válce byl odsouzen k trestu smrti za válečné zločiny, mimo jiné za svou roli ve vyhlazení obce Lidice.
K. H. Frank je historiky popisován jako vztahovačný, agresivní muž, který neměl žádné přátele, protože je nepotřeboval. K jeho obrazu monstra možná přispívá i jeho handicap. Štíhlý muž s výraznými rysy měl jedno oko skleněné. Říká se, že o oko přišel v dětství při hře, kdy mu vážné zranění způsobili čeští spolužáci. To prý byl jeden z důvodů, proč tento horlivý zastánce Sudet nesnášel Čechy.
V cyklu Historie.cz zazněla historická anekdota, která dříve mezi lidmi kolovala a která vystihuje veřejné mínění o tomto ambiciózním muži: „Jednoho dne si k sobě pozval K. H. Frank politického vězně a sdělil mu: ,Když uhodneš, které mé oko je skleněné, dostaneš milost.´ On řekl: ,no pravé.´ Frank odvětil: ,Jak si to uhodl?´ A vězeň odpověděl: , Protože se na mě dívá tak lidsky´.“
V soukromém životě byl K. H. Frank podruhé šťastně ženatý s krásnou a inteligentní Karol Blaškovou. Jak mohla tato noblesní žena, vystudovaná lékařka, žít s takovým monstrem? Dokonce mu porodila 3 děti a údajně se vdávala z lásky.
Karola byla o 15 let mladší, než její muž. Narodila se v srpnu 1913 v Mostě do bohaté německé rodiny. Její otec byl ředitelem jednoho z uhelných dolů. Na rozdíl od Franka mluvila velmi dobře česky, pravděpodobně díky své české matce.
S mužem svého života se seznámila v Praze na podzim roku 1938. Ona studovala poslední rok na Lékařské fakultě Německé univerzity v Praze, on byl tou dobou ještě oficiálně ženatý. Dle jeho slov ale manželství jen skomíralo, protože se naplno věnoval své kariéře. S Annou Millerovou, se kterou měl dva syny, se rozvedl v únoru 1940, o dva měsíce později si vzal svou lásku Karol.
Legitimace K. H. Franka z 31.1.1940 jako SS-Gruppenführera a státního sekretáře při říšském protektorovi pro Čechy a Moravu.
Když se ti dva vzali, Frank byl na vrcholu své moci. Zastával funkci státního sekretáře Protektorátu Čechy a Morava. Brutálně likvidoval jakékoli pokusy o projevy odboje. Po atentátu na Heydricha s chladnou tváří sledoval deportace Židů i osud obyvatel Lidic či Ležáků. Po jeho boku stála jeho žena, která jej doprovázela na různé kulturní akce. Z jejich vášnivé lásky vzešly mezi lety 1941-1944 celkem tři děti: dcery Edde, Holle a syn Wolf-Dietrich.
Karola se nikdy neprojevovala jako horlivá nacistka. Zůstala i s dětmi do posledních okamžiků s manželem. Podle její dcery, která po letech promluvila, to byla otázka její lásky a cti. „Rozhodla se, že u něho zůstane až do posledního okamžiku a případně do jeho smrti. Nikdy nemyslela na to, že by ho měla opustit. Chtěla být do poslední chvíle se svým mužem a pomáhat mu.“ Naposledy se manželé viděli devátého května 1945, když se Frank na poslední chvíli rozhodl s rodinou odjet z Prahy.Jel v opancéřovaném mercedesu s neprůstřelnými skly, v dalším voze jela jeho žena, tři děti a chůva. Kolona vozů se dostala až do Rokycan, kde byl Frank rozpoznán. Lidé mu zastoupili cestu, bušili mu do kapoty a hrozili pěstmi. Zatímco byl Frank zatčen, jeho rodině se podařilo nakrátko utéct. „Frankově 31leté manželce se podařilo utéct až do Stodu a skrýt se tam v chorobinci. Včera však byla rovněž dopadena a zatčena českými revolučními orgány, které ji dopravily do plzeňské věznice,“ psalo se v plzeňském listu Nový den. Karola skončila ve vězení, děti byly převezeny do Německa a umístěny do náhradních rodin. Její dcera na tyto okamžiky nikdy nezapomněla: „Byli jsme odděleni ve městě Stod. To je někde u Plzně. Byla jsem nemocná a maminka musela jít do blízké školy, aby pro mě sehnala mléko. Tam ji zatkli a tam nás také od ní oddělili. Ji odvezli do vězení a my jsme se s jinými uprchlíky potom odděleně dostali dále do Německa. Byla jsem oddělena nejenom od své maminky, ale také od obou sourozenců.“
Karola byla ve vězení jen krátce. Z vyšetřovací vazby byla převezena do domu na pražské Kampě, kde byli v roce 1945 ubytováni vysocí důstojníci sovětské armády. Jako hospodyně tu působily tehdejší prominentní vězeňkyně, jako byla například herečka Lída Baarová, někdejší milenka Josepha Goebbelse. Podle Baarové měla být Karola později na příkaz jistého ruského generála odvezena do Sovětského svazu. Proč? To zůstává záhadou. Možná mu jen krásná Karola padla do oka. Ona o tomto období nikdy s dětmi nemluvila.
O životě krásné Karol se toho moc neví a tak se v hlavách historiků vytváří různé teorie. Podle jedné z nich se během studií Karola dostala do kontaktu s ruskou tajnou službou. V polovině 30. let byla údajně přijata do služeb NKVD a jejím cílem měl být právě ctižádostivý K. H. Frank. Své poslání měla dokonale krýt tím, že pracovala jako lékařka ve všeobecné nemocnici.
Během její mise se o ni měla údajně zajímat také britská tajná služba MI6. Měla prý vstoupit do jejich řad a stát se tak dvojitou agentkou. Na Franka údajně donášela jak Rusům, tak Britům. Podle této divoké teorie měla být v roce 1945 odhalena jako dvojitá agentka a odsouzena ke dvanácti letům vězení v Sovětském svazu. Alespoň to tvrdí Václav Miko ve své knize České milenky nacistů. To, že byla agentkou sovětské výzvědné služby, mělo dle něj být důvodem, proč nebyla souzena na území Československa.
Faktem je, že se Karol opravdu po válce ocitla v Sovětském svazu, což vrtá hlavou historikům. Strávila zde dlouhých 12 let. Nejprve byla ve věznici v Lubjance, následně v gulagu v Kazachstánu. Po svém propuštění ve svých 42 letech se vydala hledat své tři děti, které pak pod jinými jmény našla. Podle její dcery vypadala tak o deset let starší. „Zajímavé je, že nebyla nikdy zatrpklá. Brala svůj osud jako osudovou věc. Byla v tom i hrdost. To, co prožila, považovala svým způsobem za vyznamenání. To, co v lágru zažila, ji vlastně povzneslo a také ji obohatilo. Kdysi to byla mladá a rozmazlená žena, která si užívala svého postavení, ale pak se dostala do situace, kdy byla zcela na dně, ale všechno to zvládla,“ uvedla její dcera.
Karola se odstěhovala do Německa, kde pokračovala ve své lékařské praxi. Nikdy se nevdala, Franka v jejím životě už nikdo nenahradil. Když ji prý nějaký muž vyzval k tanci, odmítla, protože stále vzpomínala na svou životní lásku.
Zdroje:
