Článek
Při pohledu na data zaznamenávající porodnost naší populace se demografové zděsili. Takový propad prý nikdo nečekal. Ve své poslední projekci odhadoval Český statistický úřad plodnost pro současné období kolem 1,5 dítěte na ženu, nicméně se ukazuje, že sledovaná hodnota bude možná i hluboko pod 1,3 dítěte. „Během pouhých dvou let zde intenzita plodnosti poklesla o více než dvacet procent. V tomto ohledu jsme na úplném chvostu Evropy. Podobný propad máme i v absolutním počtu narozených dětí,“ říká předseda České demografické společnosti Luděk Šídlo. Pokud porovnáme data z období před pěti lety, rozdíl je také markantní. Za posledních pět let zdejší plodnost klesla z 1,83 pod 1,3 dítěte na ženu.
Na otázku, čím je takový pokles způsoben Luděk Šídlo odpověděl: „Jde o souběh generačních a hodnotových změn s předchozím vývojem. V roce 2021 jsme dosahovali nejvyšších hodnot plodnosti v novodobém období, přičemž se často párům rodily děti vyššího pořadí, to znamená od druhého potomka výše. Reprodukční potenciál se do značné míry vyčerpal.“
Po covidovém období se naplno rozhořela válka na Ukrajině, společnost čelila vysoké inflaci a energetické krizi. Souběh událostí v lidech mohl vyvolat pocity nejistoty. Dle demografky Jiřiny Kocourové je logické, že lidé nechtějí zakládat rodiny do nejisté doby.
Když jsem si četla tento názor, že za nízkou porodností stojí mimo jiné současná nejistá doba, vzpomněla jsem si na herečku Jiřinu Jiráskovou, která se dobrovolně vzdala mateřství a naplno se věnovala své herecké kariéře. V dokumentu ČT se otevřeně k této otázce vyjádřila. „Proč nemám děti? To ses dotkl mé nejcitlivější stránky,“ prozradila herečka ke konci svého života. „Namlouvala jsem si, že nechci rodit děti do doby, ve které jsem žila. Hovadina, tenhle důvod. Sama mu nevěřím. Spousta přátel vychovala ze svých dětí slušné lidi bez ohledu na dobu,“ dodala sebekriticky.
Jsou lidé, kteří prostě necítí potřebu mít děti. Mezi takové patřila i herečka Jana Štěpánková známá například svou rolí svérázné babičky v seriálu Ranč u Zelené sedmy. Děti neplánovala, dokud se nezamilovala do režiséra Jaroslava Dudka. Z jejich manželství vzešel syn Jan. „U nás neexistovalo, že bychom mu pověsili klíč na krk a nechali ho osudu. Hodně jsme se mu věnovali,“ uvedla. A protože byl jejich pracovní kalendář naditý, o dalším dítěti neuvažovali: „Už by to někde drhlo, nemohli bychom se mu tak věnovat.“ Zůstali tedy u jedináčka, ze kterého vyrostl programátor.
Jana Štěpánková
Zdá se, že podobně uvažuje stále více lidí. Když už se odhodlají mít dítě, chtějí mu poskytnout maximum a tak se o další potomky raději nepokouší. Vidět rodinu, kde by bylo více dětí, se stává čím dál tím větší raritou. Někteří rodiče jedináčků říkají, že by se jim těžko rozdělovala láska mezi více dětí, jiní tak činí z pragmatického důvodu – nechtějí si snížit svůj životní standard.
Děti bývají jakousi třešničkou na dortu životních met. Nejprve je pro většinu lidí nutné zajistit si jistý příjem, auto, bydlení, a samozřejmě správného partnera. Až jako poslední v pořadí přichází na řadu reprodukce. Plození dětí se posouvá do vyššího věku. A když už se zadaří, přistupují mladí lidé ke své rodičovské úloze natolik zodpovědně, že pro své dítě vyžadují to nejlepší. Ideálně, aby jejich dítě mělo samostatný dětský pokoj v rodinném domku, několik kroužků a samozřejmě vysokou školu.
Zní to velmi zodpovědně. Skoro by se tomu nedalo nic vytknout. Nicméně to má své ale. Roste nám tu generace jedináčků, kteří jsou zvyklí na jistý komfort a neučí se zvládat životní překážky. Nejsou nuceni umět se přizpůsobit těžkostem, nedostatku a neučí se umět se s někým dělit. Což děti, které mají více sourozenců, obvykle musí zvládat. Po pár tahanicích o jednu hračku ve společném pokoji jim to dojde.
Vzpomněla jsem si na hlášku z jednoho filmu, která mě jakožto nejmladší ze tří sourozenců pobavila: „S dětmi je to jako s palačinkou. Ta první se většinou nepovede.“ Pro nezkušené rodiče bývá výchova prvního potomka náročná. Až s dalšími dětmi si většinou rodiče zdokonalí své výchovné schopnosti. U další potomků berou věci s větším nadhledem, když jejich dítě spapá pár kamínků na dětském hřišti, mávnou nad tím rukou. Často na ty nejmladší děti nemívají tolik času, což na druhou stranu může mít i přínos. Benjamínky to totiž nutí k větší samostatnosti.
Počty narozených dětí klesají. Pokud to půjde takto dál, bude tlak na ekonomický, důchodový, zdravotní i sociální systém narůstat. Vlivem demografických změn roste počet seniorů. Odhaduje se, že v roce 2060 bude jejich podíl tvořit skoro třetinu obyvatelstva. Kombinace vyššího počtu penzistů a nižšího počtu pracujících představuje výrazný společenský problém.
Co s tím? Podle pana Šídla je důležité zaměřit se na zlepšení životních podmínek mladých lidí. „Klíčové je dostupné bydlení, které by zajistilo stabilitu v rozhodování mladých lidí založit rodinu. Čelíme také změně hodnot – narůstá podíl těch, kteří dobrovolně nechtějí mít děti. Podle sčítání lidu zůstává trvale bezdětných více než pětina žen. Aktuální průzkumy ukazují, že dobrovolně bezdětných plánuje zůstat čtrnáct procent lidí, k čemuž se přičítá i nedobrovolná bezdětnost způsobená především odkládáním rodičovství do vyššího věku.“
Podle demografky Jiřiny Kocourkové jde o závažné společenské téma, na které však politici nedostatečně reagují: „Politici na to často neslyší a nereflektují to. Raději se zaměřují na krátkodobé záležitosti, ty dlouhodobé jim nepřinášejí bezprostřední body.“
Na stárnutí populace se dle odborníků nedostatečně připravujeme. Jisté je, že se zvyšujícím se počtem seniorů bude nutné zvyšovat kapacity ve zdravotnictví, zejména lůžek následné péče pro starší 80 let. „Jsem zvědavá, jestli na to politici včas zareagují. Reakce, pokud je nějaká, tak je velmi pomalá. A myslím, že na tohle v budoucnu doplatíme,“ dodala Jiřina Kocourková.
S tím se nedá než souhlasit. Říká se, že porodnost je tak nízká, že nás už nezachrání ani případný příval migrace. Lidé, kteří se rozhodnou nemít děti, či se omezí jen na jedno dítě, často v diskuzích o nízké porodnosti argumentují svým zodpovědným chováním. Je otázkou, zda to není jen výmluva, či zda to není přehnaná opatrnost.
Zdroje:
