Článek
Šíleně smutná princezna je vlastně celkem veselá pohádka. Ono taky když se o ruku princezny uchází uličnický Václav Neckář, který je menší než princezna, vznikají momenty, kdy je těžké se neusmát. Pohádka je prošpikovaná humorem a skvělými hereckými výkony.
Divácky úspěšná pohádka nebyla pro Neckáře filmovou prvotinou. V roce 1966 si jej vyhlédl režisér Jiří Menzel a obsadil ho do oscarového filmu Ostře sledované vlaky, kde hrál hlavní roli nesmělého mladého železničáře.
Koncem roku 1968, kdy se natáčela Šíleně smutná princezna, vzniklo úspěšné legendární trio Golden Kids, které tvořili zpěváci Marta Kubišová, Václav Neckář a Helena Vondráčková. Skupinu založil hudební skladatel a producent Bohuslav Ondráček. „Helena má v hlase slunce, Vašek má v hlase smích, Marta má v hlase slzy,“ prohlásil na adresu Golden Kids. Usměvavá a pohledná blondýnka Helena Vondráčková, charismatická Marta Kubišová a pohybově nadaný Václav Neckář se skvěle doplňovali. Se svými hity (např. Časy se mění, Hej, pane zajíci!) slavili úspěchy nejen doma, ale také v zahraničí. „Už od svého vzniku byli výjimeční, a to i ve světovém měřítku, tím, že se zda dala dohromady skupina rovnocenných hvězd první velikosti, zatímco zpravidla bývá vývoj opačný: teprve po vzniku takových skupin se dostávají dopředu někteří její členové a na určitém stupni, když dosáhnou takové popularity, jakou měl každý se zakládajících členů Golden Kids, skupinu opouštějí,“ napsal v roce 1969 hudební kritik Jiří Černý.
Golden Kids (Kubišová, Vondráčková, Neckář)
Jejich hlasy k sobě skvěle ladily, dokázali se dobře sehrát, ke každé písni měli vlastní choreografii. „S holkami se mi dobře pracovalo v Rokoku, tam jsme si poprvé vyzkoušeli dueta a tria. Pokračovalo to společným úspěchem na veletrhu MIDEM v Cannes, a když nás pak pozvali do pařížské Olympie, sezpívali jsme se definitivně. Zjistili jsme, že se máme rádi, že se naše hlasy k sobě hodí,“ uvedl Václav Neckář. S Martou Kubišovou se seznámil v Plzni při konkurzu do plzeňského hudebního divadla Alfa. Plzeň pro něj byla osudová i v jiném směru. Seznámil se zde také se svou budoucí ženou a matkou syna Václava, Jarkou Žlábkovou, která byla baletkou Divadla J. K. Tyla.
Se začátkem normalizace v roce 1970 přišel ale konec jejich zlaté éry. Marta Kubišová totiž dostala zákaz veřejného vystupování, a tak se po 15 měsících úspěšná skupina rozpadla. „Pozval si mne generální ředitel, protože já jsem tehdy podepisoval smlouvy, a řekl mi, že nemůžeme jet na turné, které mělo být při mistrovství světa v lyžování na Slovensku. To jsme měli hrát 11 koncertů. Ale ředitel řekl, že nemůžeme jet v této formě, protože Marta hrát nesmí. Já říkal, že to ale nejde, protože jsme trio. A tak položil na stůl tři fotky, že to jsou porno fotky Marty Kubišové, která proto nesmí dál pracovat,“ popsal tehdejší situaci Neckář v pořadu Hovory. Přitom na choulostivých fotografiích nebyla Kubišová, ale jiná dívka, která jí byla jen podobná. Probíhaly kvůli tomu dokonce soudní tahanice. Byla to jen zástěrka. Kubišová se díky své písni Modlitba pro Martu stala pro komunistický režim nepohodlnou a od roku 1970 měla zákaz vystupování.
Zatímco Kubišová se musela vyrovnat se stopkou ve své hudební kariéře, Vondráčková byla v 70. letech naší nejexportovanější českou zpěvačkou. Václav Neckář založil se svým bratrem kapelu Bacily. Ani pro něj to nebylo snadné období. Musel skousnout politizaci scény a různé formy nátlaku, které z toho vyplývaly. Přesto se dokázal prosadit a na přelomu 70. a 80. let zažíval vrchol své umělecké kariéry. V 90. letech se mu už tak nedařilo. Objevily se problémy se zdravím a pokus o obnovení Golden Kids skončil neblaze.
V roce 2002 prodělal mozkovou mrtvici, která poškodila jeho hlasové centrum. Následovala zdlouhavá rehabilitace. V důsledku afázie (ztráta řeči) se učil znovu mluvit. S pomocí čtecího zařízení začal po nějaké době opět zpívat a díky bratrovi se vrátil na podium. V roce 2011 se dočkal velkého comebacku díky natočení písně Půlnoční pro film Alois Nebel. Úspěch předčil očekávání, rázem se zrodil velký vánoční hit. Píseň je oproštěna od patosu, je civilní, vyzařující klid, kterého se v době svátků tolika lidem nedostává.
Ať už díky písni Půlnoční, nebo roli prince v Šíleně smutné princezně, Václav Neckář k Vánocům prostě patří. Jeho tvorbu nalezneme i ve filmu Pelíšky, kde zní píseň - Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě. Pana Neckáře si budu vždy pamatovat jako kluka, který udivuje svým bezprostředním pohybem, svými roznožkami a také svým kouzlem osobnosti. Právem si získal srdce mnoha lidí.
Zdroje:
