Článek
Vášnivé sportovce jsme mohli nalézt i na slavném Titaniku, pro který se stala osudnou srážka s ledovcem v roce 1912. Mám na mysli konkrétně tenistu R. Norrise Williamse, který se na Titanik dostal ve svých 21 letech se svým otcem. Cestoval do USA s cílem pokračovat ve své tenisové kariéře na nejvyšší úrovni. Byl zároveň vynikajícím studentem, tudíž plánoval studovat na Harvardské univerzitě. Narodil se ve Švýcarsku. Jeho tenisovou kariéru výrazně ovlivnil jeho otec Charles, tenisový nadšenec, který sehrál klíčovou roli při vytvoření Mezinárodní tenisové federace. Williams se díky vedení svého otce stal ve svých 12 letech švýcarským juniorským šampionem. A právě jeho talent a ambiciózní povaha jej s otcem přivedly na osudný Titanik.
R. Norris Williams
Na Titaniku byli pasažéři rozděleni do tří tříd – byly tam kabiny pro nejbohatší lidi planety té doby. Nejbohatším cestujícím byl americký obchodník a investor John Jacob Astor, jenž nehodu nepřežil. Byly zde také i společné místnosti pro několik desítek pasažérů z nejnižších společenských skupin. Často cestovali se svou rodinou, se kterou se plánovali dostat do Ameriky. Ti nejchudší se tlačili ve třetí třídě, ve spodních palubách. V horních patrech už vládlo pohodlí a luxus. Každý si jistě vybaví nádherný salon zobrazený ve filmu Jamese Camerona s hodinami, schodištěm a prosklenou kopulí na stropě ve stylu Versailles a hotelu Ritz.
Titanik
Když Titanik narazil do ledovce, lidé reagovali různě. Situace nejhůře doléhala na cestující třetí třídy v dolních palubách, kde se i díky jazykové bariéře začala šířit panika. Naopak v horních palubách vládl relativní klid a pocit bezpečí. Někteří cestující hráli karty, novinář William T. Stead si prý v klidu četl. Tenista Richard Norris Williams, který cestoval první třídou, si stihl jít ještě se svým otcem zacvičit. Na lodi zůstal téměř do okamžiku potopení. Oblečen do kožichu nastoupil do záchranného člunu. Vlna ho ale smetla do oceánu. Sice se mu podařilo doplavat zpět do člunu, ale jeho spodní část těla zůstala několik hodin ponořena do ledové vody. Po několika hodinách byl spolu s dalšími cestujícím zachráněn lodí Carpathia. Jeho otce se nalézt nepodařilo.
tělocvična na Titaniku
Jelikož tenista seděl ve člunu částečně zaplaveném vodou, měl omrzliny na nohou. Lékař mu je chtěl amputovat, to však Williams odmítl. „Budu potřebovat tyhle nohy!“ vykřikl tehdy. Poté trval na procházce po palubě Carpathie. Postupně se znovu objevil cit v dolních končetinách. Díky své silné vůli později vyhrál několik významných tenisových turnajů. Dokonce ten samý rok v roce 1912 získal první titul na US Championships ve smíšené čtyřhře. A to byl teprve začátek jeho úspěchů. Mezitím sloužil v americké armádě. Za první světové války bojoval v Evropě a byl vyznamenán Croix de guerre a Řádem čestné legie. Během pár let se z něj stal dvojnásobný šampión ve dvouhře na US Open. Vrcholem jeho tenisové kariéry bylo zlato ve smíšené čtyřhře na olympijských hrách v Paříži 1924. Svou aktivní sportovní kariéru ukončil ve svých 40 letech. Zemřel v roce 1968 ve věku 77 let.
R. Norris Williams; Hazel Hotchkiss Wightman, 1924
Zdroje:
