Článek
V roce 1985 během pár měsíců napadl celkem 11 žen, z toho 3 ženy jeho útok nepřežily. Útočil, aby ukojil svou sexuální potřebu. Následné vraždění dle jeho slov bylo z obavy, že by mohl být obětí udán. Poháněla jej abnormální sexuální agresivita se sklonem k sadismu až nekrosadismu. Krom 3 dokonaných vražd byl usvědčen také ze dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží. Jelikož byl Jiří Straka ještě mladistvý, dostal maximální možný trest deseti let odnětí svobody. Po odpykání trestu musel nastoupit ústavní léčbu v psychiatrické léčebně. Z vězení byl díky amnestii Václava Havla propuštěn o rok dříve. Ještě ve vězení podstoupil kastraci, operaci mozku určenou k oslabení sexuální agresivity však odmítl.
Když byl v roce 1994 z vězení propuštěn, byl umístěn do uzavřeného sexuologického oddělení psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích. Měl možnost dlouhodobých vycházek, během kterých okusil drogy. V době, kdy byl léčen, si našel přítelkyni a po propuštění z psychiatrické léčebny si změnil jméno a oženil se. Manželství se ale rozpadlo. Ve věznicích a v léčebnách strávil dohromady 19 let.
Označení spartakiádní vrah si vysloužil díky blížící se spartakiádě. Jeho případ vzbudil ohromnou pozornost. Ženy, které se měly zúčastnit nácviku spartakiády, byly pochopitelně vyděšené. „Nikdy předtím ani potom jsem nepracoval pod tak strašným politickým tlakem. Dělali jsme na tom tři vyšetřovatelé a kromě toho dalších 200 policistů. Ženy v Praze se bály vyjít do ulic, málem se odkládala spartakiáda,“ vzpomínal před lety v tisku bývalý vyšetřovatel Jiří Markovič, který na případu pracoval a se svým týmem vraha 22. května 1985, šest dnů po jeho posledním útoku, dopadl.
První ženu, kterou zavraždil, usmrtil po jejím znásilnění. Zprvu ji škrtil, až upadla do bezvědomí. Když se začala probírat, listím ji ucpal nosní dírky a do úst ji nacpal hlínu, listí, kamení a nakonec i kalhotky. Zemřela udušením. Z krku ji strhl stříbrný řetízek, který pak nosil na svém krku. Jeho útoky nabíraly rychlý spád. K jeho dopadení pomohly svědecké výpovědi napadených žen.
Po svém zatčení Straka ochotně spolupracoval a bez sebemenší lítosti popisoval detaily svých činů. Dle posudků odborníků se vymykal úplnou amorálností a absencí citu. Jeho nebezpečnost stupňovala nadprůměrná inteligence, rychlá orientace, pohotové jednání, nebojácnost, dobré tělesné vybavení a klamný, nevinný zevnějšek.
V roce 2005 (rok po propuštění) poskytl Straka rozhovor v pořadu Reportéři ČT. Dokonce souhlasil s konfrontací se synem ženy, kterou zavraždil. V pořadu zazněl také názor tehdejšího vyšetřovatele Jiřího Markoviče a zpověď vrahových rodičů.
Straka svou brutalitou ovlivnil mnoho životů. Syn oběti vzpomínal na dobu, kdy jeho maminka umřela. Byl malý, chodil ještě do školky. O úmrtí maminky se dozvěděl asi tak týden po její smrti. Jednoho dne místo mámy do školky přišla babička a řekla: „Máma dneska nepřijde.“ To ještě netušil, že už si pro něj nepřijde nikdy. To, jakým způsobem umřela, zjistil až po 10 letech. Roky pátral po tom, co to bylo za člověka, zda si maminku vybral náhodně. Měl velký vztek a přál Strakovi smrt.
Další, komu Straka zničil život, byli jeho rodiče. Když policisté jeho matce sdělili, že její syn asi zabil ženu, vysmála se jim. Její syn, který byl opatrný, aby v lese nezašlápl mravence? Do poslední chvíle tomu nevěřila. Když přijeli jeho rodiče z výslechu domů, pomýšleli na sebevraždu. Neměli sílu dál žít. Z jejich úst také zaznělo, že si pro svého syna přáli trest smrti. Mysleli si, že by to pro něj bylo vysvobození a pro ně také. Podle matky by to bylo dobré také pro veřejnost, která by se s tím lépe vyrovnala. Byla by to smrt za smrt. Zároveň dodala, že se viní z toho, že jej přivedla na svět a že s jeho vinou bude žít až do smrti.
Zajímavý byl pohled vyšetřovatele Jiřího Markoviče. Uvedl, že Straka se opravdu vymykal svou bezcitností a brutalitou. Při rekonstrukcích se nebál, že by mu utekl, ale že Straku někdo zabije. Uvedl, že jeho propuštění vnímal tak, jako by se někdo zbláznil. „Nepovažuju to za rozumné řešení ani ve srandě. Kdyby byl starší, tak dostal špagát. To, že nebyl starší, to ho z toho nijak nevyvinuje.“ I podle syna oběti by neměl být propuštěn. Když se to dozvěděl, cítil vztek.
Ve vězení si prý Straka prošel peklem. Spoluvězni i bachaři se k němu chovali mimořádně brutálně. Údajně ho chtěli spoluvězni oběsit a rozkopali mu genitálie. „Když si mě vzali bachaři do parády a mlátili mě, tak jeden bachař řekl – Žiješ, ale souložit už nebudeš! Nakopal mi přirození tak, že jsem měl bolesti a utvrdilo to moje rozhodnutí podstoupit tu kastraci. Jednodušší to bylo tím, že jsem věděl, že bez kastrace se nedostanu ven ani omylem.“ Dle jeho slov, byl ve vězení tlačen k tomu, aby spáchal sebevraždu, aby to nevydržel, to mu dalo sílu a říkal si: Já vám tu radost neudělám. Jestli mě chcete zabít, tak mě zabijte vy! Prý myslel i na rodiče, pro které by jeho smrt byla vykoupením. Pro ně by to bylo jednodušší. Pobrečeli by si, zapálili by svíčku a nemuseli by s tím žít každý den a prožívat to tak jako on.
Straka dostal možnost potkat se před kamerou osobně se synem své oběti. Setkání bylo ze strany syna zavražděné ženy velmi emotivní. Neubránil se slzám. Řekl mu: „Upřímně, nezasloužíš si žít a vůbec vyjít zpátky mezi lidi. To je nemyslitelný.“ Během jejich rozhovoru zaznělo několik otázek vůči Strakovi. Jedna z prvních byla mířena na motiv, proč se to stalo. „Tak narodil jsem se se sexuální poruchou no a tu jsem nezvládl. Prostě ona nade mnou zvítězila. Jako nebylo to něco, co bych chtěl dělat schválně, nebo něco. Prostě ovládla mě sexualita, byl jsem mladej, nezvládl jsem to a nevěděl jsem co s tím. A prostě stalo se to, co se stalo, “ reagoval Straka. Následovala otázka, proč nevyhledal odbornou pomoc. Prý strašně dlouho nevěděl, že není něco v pořádku. A když už věděl, že něco není v pořádku tak už to nešlo zastavit, to už bylo pozdě.
Celý jejich rozhovor se nesl v duchu omluvy a obhajování se. „Byl jsem posedlý sexualitou a vůbec mi nefungoval mozek. Bylo mi 16 let, nevěděl jsem si s tím rady, nebyl jsem dospělej, abych si uvědomoval nějaký věci. V tu dobu mi nedocházely ani následky. V tu dobu jsem nad tím nepřemejšlel. Já jsem jednal pudově, jako nějakej robot.“
Dnes by prý už něco takového nikdy neudělal. Zestárl, je rozumnější, oproti dřívějšku má již výčitky, uvědomuje si, co udělal, že zničil život mnoha lidem. Dle jeho slov, žít s tím, je možná mnohem složitější než umřít. Uvědomuje si, že nemusí dostat od společnosti šanci začlenit se a ukázat, že je v něm také něco dobrého.
Jedna s posledních otázek se dotkla období, kdy Straka zakusil drogy. „Co když se vrátíš k drogám a zase někoho napadneš. Myslíš, že je správné, abys lítal venku volně?“ U této otázky bylo znát, že se Straka zamýšlí, jak co nejlépe odpovědět. Po chvilce ticha odpověděl: „Nevím, jestli je to správně, to nedokážu posoudit. Vím jen, že jsem byl k něčemu odsouzenej, trest jsem si odseděl, léčbu jsem si odpykal a zákony a paragrafy jsem si nevymyslel.“
Strakův život po propuštění dostal nový směr, dostal druhou šanci. Zdá se, že roky léčby měly pozitivní efekt. Podle psychiatra Milana Vilče, který jej ošetřoval, byl Straka dostatečně poučen o rizikových faktorech, které by mohly znovu nabudit ty skutečnosti, které tvoří podstatu jeho deviace. Zastává názor, že jeho společenská nebezpečnost daná poruchou byla eliminována. Už 20 let se pohybuje na svobodě. Ví, že se do vězení už nechce nikdy vrátit. Je otázkou, co v jeho nápravě sehrálo největší roli. Zapracoval na sobě, vyzrál, umí se zřejmě ovládat. I tak bych ale asi nejásala, kdybych jej měla za souseda.
Zdroje:
1) https://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/205452801240004/
2) https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi-zapomenute-zlociny/698637/zivot-vraha-straky-po-propusteni-nova-identita-a-svatba-s-ruzenkou.html
3) https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/spartakiadni-vrah-normalne-by-dostal-trest-smrti-ale-jako-mladistvy-si-odnesl-10-let-220660
4) https://kriminalistika.eu/muzeumzla/straka/straka.html
