Článek
Idol dívčích srdcí se narodil 16. září 1954 v Kroměříži. Odmalička byl obklopen hudbou. A to už u maminky v bříšku, která ještě v pokročilém stádiu těhotenství vystupovala v ochotnickém spolku a zpívala Vinobraní. Od malička se projevoval velmi muzikálně. V lidové škole umění se učil hrát 4 roky na piano, následně pokračoval hrou na akordeon. K tomu přidal i soukromé hodiny zpěvu. Svůj talent předváděl s úspěchem v různých pěveckých soutěžích.
Stanislav Hložek, 2019
Místo hudby ale studoval techniku na pětiletém kombinovaném studiu na stavební průmyslovce v tehdejším Gottwaldově, dnešním Zlíně. Ještě před maturitou se stal otcem dcery Dany, krátce nato pak syna Stanislava. Čerstvě ženatý mladík pracoval po maturitě jako projektant, poté jako redaktor v rozhlase. Hudba v jeho životě zaujímala důležité místo. Nikdy ho však nenapadlo, že by se mohl jednou hudbou živit.
Zlomovým okamžikem se pro Standu stal moment, kdy vystupoval na jedné pěvecké soutěži. Tehdy si mladíka všiml Karel Vágner, který s Hanou Zagorovou hledal doprovodné duo pro její vystoupení. Hana Zagorová vzpomínala, že se zrovna vraceli z vystoupení z Vídně odkud jeli na přehlídku Zlatý palcát, pěveckou soutěž vojáků. „A tam se objevilo takové „ucho“ v čepici, Standa Hložek. Moravák, sluníčko, strašně hodný člověk. Seděli jsme společně při jedné pauze u stolu v restauraci, celá společnost v čele Standa Hložek. Vysvětlila jsem mu, že mám nový projekt – pokud se bude realizovat, stane se určitě jedním z těch, které bych oslovila. Měl velikou radost, těšil se tak, jak to umějí jenom Moraváci. Stále opakoval: ‚To bych byl opravdu strašně rád!‘ Po několika měsících jsme s Karlem oba mládence zavolali, tentokrát už vážně,“ popsala začátky spolupráce se Standou Hložkem a Petrem Kotvaldem Hana Zagorová.
Hana Zagorová
Vysvětlila tehdy Petru Rezkovi, se kterým zpívala, že by do funkce sboristů obsadila dva kluky, aby jejich vystoupení nějak oživila. Rezek zprvu souhlasil, ale posléze se rozhodl, že raději odejde, protože se mu nová idea nelíbila. Tím dvojice kluků získala větší prostor a jejich popularita ještě více vzrostla. Vrcholem jejich kariéry bylo nazpívání hitu Holky z naší školky, který si dodnes popěvují různé generace. Chytlavý text, jehož autorem je Pavel Žák ve spojení s hudbou Karla Vágnera, se stal nejprodávanějším českým singlem v historii.
Pro mládence to byl splněný sen. Zpívající doplněk Zlaté slavice se stal miláčkem publika. Slavili úspěchy zejména u něžného pohlaví. Patřili mezi nejpopulárnější a nejvytíženější zpěváky. „Byla to léta úspěchu, velké slávy a komunikace s publikem, která byla vždy úžasná. Mívali jsme 320 až 360 vystoupení ročně,“ vzpomínalo populární duo zpěváků.
Petr Kotvald
Bohužel se jejich vytížení odrazilo na soukromém životě. Standa, který nechal rodinu ve Zlíně, začal pociťovat manželskou krizi. „Rodina dostávala na frak, byl jsem pořád někde v luftu. Děti vyrostly jako z vody, s manželkou nám to přestalo klapat. Říkal jsem jí: ‚Pojďme to řešit, pojďte se mnou do Prahy,‘ ale žena nechtěla. Odcizili jsme se a přestali si rozumět,“ uvedl v pořadu 13. komnata.
Do toho se Petr Kotvald v roce 1986 rozhodl, že ukončuje spolupráci a vydá se na sólovou dráhu. „Měl prostě pocit, že musí ukázat, co umí sám. Petr Kotvald měl vždycky větší ambice a svým krokem asi trochu zaskočil Standu, kterému tento způsob práce vyhovoval,“ uvedla Zagorová ve svých pamětech. „Petr Kotvald je osobnost, nesnáší manipulaci, zato Standa zase má rád, když se o něj někdo stará. Jemu systém Karla Vágnera naprosto vyhovoval,“ podotkla zpěvačka. A jak to hodnotil Petr? „Byl jsem v neustálém stresu. Karel Vágner byl velmi agilní, ale den byl pro něj krátký. Neustále nestíhal a já čekával na nějakém pražském rohu na odjezd na koncert třeba i hodinu. Třeba v dešti či mrazu. Ztracený čas jsem pak doháněl s plynem na podlaze,“ popsal po letech své důvody odchodu Petr Kotvald.
Zagorová důvody odchodu Petra chápala, měla mu však za zlé, jakým způsobem se zachoval. To, že odchází, neřekl ani Haně Zagorové, ani Standovi. Své rozhodnutí oznámil manažerce, která to pak sdělila Karlu Vágnerovi. „Já si myslím, že to pro něho byl docela šok, protože to bylo bez varování a já jsem ho samozřejmě v tom nenechal a ten repertoár jsme vybudovali velice brzy. Takže pro mě to tak velký zlom nebyl, ale pro Standu asi jo,“ uvedl Karel Vágner v 13. komnatě. „Jasně, že jsem se na něj zlobil. Nečekal jsem to. Měli jsme točit desku, kterou jsem pak nakonec udělal sám,“ popsal Standa.
Pro Standu, který se Petrovo rozhodnutí odejít z jejich pěveckého dua dozvěděl z hodiny na hodinu, nastalo složité období. Stalo se to zrovna v době, kdy měli rozděláno mnoho práce, a to nejen u nás, ale také v Polsku a Bulharsku. Dokonce měli sjednané na pár měsíců angažmá v Londýně a Paříži.
Pak přišel rok 1989 a nastal kariérní propad. Ustal mediální blázinec, na který byl Standa zvyklý. Jejich písně se najednou přestaly hrát v rádiu, dával se větší prostor novým interpretům. A tak Standa uvažoval o změně profese. Začal se věnovat studiu žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, následně rok s kamarádem provozoval hudební klub. Nakonec se ale opět vrátil k muzice. Vydával desky, dělal pořady pro děti, zpíval s cimbálovkou. Doby, kdy se prodávaly písničky ve stotisícových nákladech, se však už nevrátily.
Se sametovou revolucí nastala změna jak v jeho profesním životě, kdy se musel poprat s poklesem popularity, tak v jeho osobním životě. Jeho dlouholeté manželství se totiž rozpadlo. I když se snažil manželství udržet kvůli dětem, osud nakonec rozhodl jinak. „Jednou mi volala produkční z jedné umělecké agentury s nabídkou vystoupení. Měla krásný hlas, byla velmi milá a příjemná, říkal jsem si, že to musí být krásná žena. Pak jsem ji potkal osobně a zamiloval se. Bylo to období, kdy mně moje první žena asi podvacáté zase vyhazovala tašky, tak jsem se naštval, vzal si jednu tašku, kytaru a odjel jsem,“ prozradil.
S produkční Alenou si natolik padli do noty, že se rozhodli říct si své „ano“. Za svědky jim tehdy šla Hana Zagorová se Štefanem Margitou. „Za brzkou chvilku jsme čekali miminko. Tak nějak to vyplynulo z té velké lásky, strašně jsme se těšili. Manželka, jako produkční se mnou do poslední chvíle jezdila na všechny akce, bohužel porod přišel dříve a nedopadlo to dobře,“ vzpomínal Standa na dobu, kdy zemřel jeho vytoužený syn Lukášek.
Když se narodil, neměl vyvinutou jednu plíci. Jelikož v Jihlavě neměli potřebné vybavení, převezli jej do Brna, kde mu však nedokázali pomoci. V tomto náročném období se Standa nemohl na nic soustředit, začala mu vadit přítomnost lidí. Potřeboval nabrat energii a být chvíli mimo světla reflektorů. Naštěstí s manželkou náročné období překonali a za necelé tři roky po této tragické události se jim narodil syn Matyáš, na kterého se Standa upnul.
Standa se snažil svého syna už od malička co nejvíc podporovat. Matyáš chodil do gymnastiky, tancoval, hrál hokej, fotbal, hráli i na piano. „Přijali ho v Praze na stavební průmyslovku, ale o prázdninách trávil čas mimo jiné na hokejové škole Jágr týmu a když jsme ho jeli vyzvednout, řekli nám, že ho tam potřebují. Ze stavárny je tak nakonec sportovní gymnázium a my trávíme všechny víkendy na zimních stadionech, teda hlavně manželka,“ prohlašoval hrdě zpěvák v roce 2010.
Kvůli synovi dokonce změnili bydliště. „My se kvůli jeho aktivitám přestěhovali z venkova do Prahy, na internátě přece jen celý týden být nechce a jak to jde, jede se vyspat domů,“ uvedl před několika lety zpěvák.
Matyáš hrál jednu dobu v Rakousku první ligu, pak se ale vrátil a začal trénovat lidi ve fitcentru. Pak se na popud svého kamaráda přihlásil do soutěže Muž roku, kterou před několika lety vyhrál. „Docela často jsem zaslechl, že jsem protekční synek. Nebyl jsem naštvaný. Já jsem radši, když mě někdo někam pozve a bere mě, že jsem to já, a ne, jakého mám tátu,“ komentoval svou výhru Matyáš. Jedním, z těch, kdo označil Matyáše za protekční dítko byla bulvární novinářka Markéta Reinischová, která v den finále soutěže na svůj Facebook napsala: „Opět se mi den před finálovým večerem doneslo, kdo zvítězí. K jakému překvapení by to měl být syn známého zpěváka Standy Hložka! Došlo to tak daleko, že ani samotné vedení soutěže se s letošním vítězem netají. Ještě štěstí, že se nehlasuje pomocí SMS, to by bylo dost lidí naštvaných…“ A jak se na řeči kolem protekce Matyáše díval zpěvák? „Trochu mě svou účastí v této soutěži překvapil, dokonce jsem mu radil, aby se moc nepřeváděl, že by nebylo dobré, kdyby na sebe příliš upozornil. Ještě by si někdo mohl myslet, že měl protekci. Ale pak byl součástí soutěže i rekord o největší počet porotců, tím pádem o protekci nemohla být řeč, protože takřka stovku lidí bych těžko mohl ovlivnit. Byl jsem u toho, synovi jsem pochopitelně fandil, ale byla to jenom epizoda v jeho životě, na které on určitě nestaví, nicméně každé vítězství je příjemné,“ uvedl Standa v rozhovoru pro MF DNES.
Na svého syna, který se nakonec vydal ve šlépějích svého otce, je pyšný. Ví, jak je těžké se v dnešní době prosadit, a tak občas vystupují spolu. Matyáš už vydal své první album a Standa si pochvaluje, kolik tomu jeho syn věnuje energie. Ani Standa nezahálí. Ačkoliv je už v důchodovém věku, obdobně jako Petr Kotvald stále koncertuje a je rád, že může být stále aktivní.
Zdroje:
ZAGOROVÁ, Hana a ZINDELOVÁ, Michaela. Hana Zagorová: – než to zapomenu. Praha: Cesty, 1996. ISBN 80-7181-150-5.
