Článek
Český statistický úřad vydal v září 2024 prohlášení, podle kterého během prvního pololetí klesl meziročně počet obyvatel z 10,90 milionu na 10,88 milionu osob. Zemřelo více lidí, než se narodilo. „V průběhu ledna až června letošního roku se narodilo 41,6 tisíce živých dětí. Bylo to meziročně o 4,5 tisíce, resp. o 10 %, méně. S obdobnou intenzitou přitom počet narozených klesl již v předchozích dvou letech,“ uvedla Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky ČSÚ.
Prudce klesající porodnosti si začali všímat už i politici. Za hlavní překážku založení rodiny považují lidé problém získat samostatné bydlení a nedostatek finančních prostředků. Zde by stát mohl pomoci vhodnou prorodinnou bytovou politikou i nepřímou finanční podporou formou snížení daňové zátěže rodičů vychovávajících malé děti (například i formou snížení plateb zdravotního a sociálního pojištění),“ uvedl premiér Petr Fiala. Příčiny negativního demografického trendu vidí také v poklesu společenské prestiže maminek. „A především by bylo potřeba vrátit rodičovství určitou společenskou podporu, prestiž a vážnost. Zdůrazňovat, že dobrá a harmonická rodina je ze společenského hlediska stejně důležitá nebo ještě důležitější než například dobré zaměstnání či nadstandardní finanční příjem. A že rodiče, zejména ženy, které se plně věnují svým malým dětem, zaslouží společenské ocenění a podporu, namísto občasné kritiky, že jsou s dětmi příliš dlouho doma a nepřispívají k rozvoji naší ekonomiky,“ zdůraznil Fiala.
Pravdou je, že mateřství a rodičovství je u nás nedoceněné. Maminky na rodičovské jsou některými vnímány skoro jako příživnice, co si doma válí šunky. Nedej bože aby žena měla více dětí a byla s nimi doma. Společensky je dávána do stejného pytle s lidmi, co si z pobírání dávek udělali životní styl. Přitom když jste na rodičovské dovolené, životní standart rodiny se propadne. Rodina je závislá hlavně na příjmu jednoho, většinou pracujícího otce. K tomu vzrostou náklady za péči o dítě. Těch pár tisícovek měsíčně rodičovské příspěvku je určených zejména na potřeby dítěte. To, že péče o dítě je také práce a že žena v domácnosti také vykonává práci, která není ohodnocena, na to se zapomíná. K rodičovskému příspěvku je ovšem možné čerpat přídavky na děti nebo porodné. Ale podmínky čerpání jsou nastavené tak, že málokdo na tuto finanční injekci od státu dosáhne.
Například porodné se od roku 2010 vyplácí jen rodinám s nízkými příjmy. Příjem rodiny nesmí přesáhnout 2,7 násobek životního minima a dávku lze čerpat jen na první a druhé dítě. Na první narozené dítě dostane rodina jednorázově 13 tisíc korun, na druhé 10 tisíc. Výše částky je roky stejná, nepodléhá navýšení o inflaci. Do roku 2010 měly na porodné nárok všechny rodiny nezávisle na výši výdělku a zároveň se vyplácelo na každé dítě.
Minulost ukázala, že jednání politiků může mít pozitivní efekt na populační vývoj. Ukázkou toho jsou tzv. Husákovy děti. Říká se tak lidem, kteří se narodili v 70. letech. Jde o nejpočetnější generaci v historii Československa. Tehdy se za Gustáva Husáka vláda rozhodla podpořit porodnost tím, že zavedla například výhodné, téměř bezúročné novomanželské půjčky, prodloužila mateřskou dovolenou a zvýšila přídavky na děti. Rodinám bylo při narození dítěte vypláceno také jednorázové porodné ve výši 2000 korun pro každé dítě. Přitom průměrná hrubá mzda tou dobou byla 1800 korun. Stát také cenově zvýhodnil dětského oblečení a obuv. Nicméně v obchodech tento sortiment zboží často chyběl.
Ačkoliv se říká, že děti se přeci nerodí pro peníze, populační opatření se ukázala jako velmi motivační. Porodnost stoupala až tak, že porodnice praskaly ve švech. Kromě kapacity porodnic se vysoký počet narozených promítl i do kapacity škol, kde byly přeplněné třídy. Koncem sedmdesátých let se proto rychle stavěly nové školy. Zintenzivnila se také výstavba nových panelových domů. Lidem vzrostly úspory. Na svých vkladních knížkách měli rekordní částky. Problém byl v tom, že lidé neměli peníze za co utratit. Zboží bylo málo a na vše se stály fronty.
Všechna tato prorodinná opatření byla velmi nákladná, takže na konci 70. let stát utáhl kohoutky a rodičovská podpora byla zredukována. To se projevilo i na demografickém vývoji. „Na konci 70. let už začaly socialistickému státu docházet finance. Strana proto podporu rodičům zredukovala a porodnost se opět začala snižovat. S nadsázkou se tedy dá tvrdit, že propopulační politika vedla k větší nerovnováze ve složení obyvatelstva,“ uvedla Gabriela Strašilová z Českého statistického úřadu.
Byla to doba, kdy stát zafungoval jako taková dojná kráva pro mladé lidi zakládající rodiny. Dle hesla: „Rodina je základ státu,“ byla dána jasná priorita. Někteří lidé mají ve své paměti tuto štědrost státu zakořeněnou a na lidi, kteří zakládají rodiny, mívají tendenci koukat skrz prsty. Myslí si, že si pořizují děti kvůli nějakým výhodám. Přitom mladé rodiny už dávno ze státního prsu nesosají tolik, co lidé před padesáti lety. Kriticky se na mladé rodiny často dívají lidé, co jsou dnes v důchodu a čerpali výhody, o kterých se dnešním mladým může jen zdát.
Je tomu 50 let, co se postupně škrtí prorodinná politika. Většina politiků sice mluví o tom, jak je potřeba podporovat mladé rodiny, ale nijak zvlášť to není vidět. Vzpomeňme třeba na zvyšování rodičovského příspěvku. Jaké kolem toho byly tanečky, aby pak maminkám bylo sděleno, že se sice kvůli vysoké inflaci rodičovský příspěvek navýší, ale ne všem. Jen těm, kterým se narodí dítě od 1.1. 2024. Zrušilo se i školkovné. Právem mohou mít některé maminky pocit, že se na ně vláda v době vysoké inflace vykašlala. Děti zkrátka nejsou prioritou. Přitom náš průběžný důchodový systém stojí na kladném demografickém vývoji. „S klesající porodností se totiž dlouhodobě snižuje počet pracujících, kteří připadají na počet důchodců,“ varovala Gabriela Strašilová, která poukazuje na riziko zhroucení důchodového systému.
Někdo možná namítne, že propadající se porodnost až tak nevadí, protože nás zachrání migrace. Nicméně i zde statistici zaznamenali úbytek. V prvním pololetí se z Česka do zahraničí přestěhovalo 70,2 tisíce osob. Naopak do Česka se přistěhovalo pouze 62,7 tisíce lidí. Když to srovnáme s prvním pololetím roku 2023, jedná se o velký rozdíl. Před rokem se do Česka přistěhovalo 79,8 tisíce lidí a odstěhovalo pouze 22,3 tisíce lidí. Podle demografa Tomáše Kučery stojí za daty především odliv Ukrajinců, kteří se buď vrátili do vlasti, nebo se přesunuli do Německa.
Stojí před námi problém, ke kterému je třeba se postavit čelem. Politici bohužel řeší věci jen v horizontu jejich volebního období a podpora rodin je něco, co je běh na dlouhou trať. Peníze od daňových poplatníků raději směřují jinam. Letos nás čekají sněmovní volby. Nejspíš budeme opět svědky vyhrocených kampaní. A zajisté se opět někdo pochlubí tím, jak myslí na mladé rodiny. Opět se budu mít čemu smát.
Zdroje
