Článek
Mezilidské vztahy v podniku určují mnohé. V dobách komunismu k utužování vztahů sloužily odborářské akce, rekreace a zájezdy ROH. Někteří pamětníci na tato setkání, kdy se lidé oslovovali „soudruhu“ a „soudružko“ s nostalgií vzpomínají dodnes.
Vybraní jedinci, kteří si to zasloužili, jezdívali za odměnu do hor či lázní. Nedělám si iluze, svou roli jistě hrály také kontakty a šedá ekonomika. Zaměstnanci měli možnost za symbolickou částku vyrazit mimo domov a užít si pobyt s plnou penzí a bohatým programem. „Odborové cestování bylo dotované a bylo vlastně součástí sociálního zabezpečení. Bavíme se až o půl milionu lidí, kteří se během roku nějaké rekreace, ať už v zotavovnách, nebo v podnikových chatách, účastní,“ popsala tyto akce za dob socialismu Lenka Krátká z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
K vytvoření představy o tehdejší rekreaci se stačí podívat na filmy, jako je Dovolená s Andělem a Anděl na horách nebo Homolka a tobolka. Tam tyto pobyty působí vskutku idylicky. Gustav Anděl v podání Jaroslava Marvana se ve filmu ocitl v hotelu Morava v Tatranské Lomnici, což byla typově ta nejluxusnější kategorie ubytování. Kategorie ubytování se lišila zařízením, službami a lokalitou. Zaměstnanci se mohli rekreovat v obrovských rekreačních centrech, horských boudách i v chatách ukrytých v lesích. Jedno však měly tyto zařízení společné. Ve všech zařízeních se nacházel společenský prostor, kde se tvořily a utužovaly vztahy.
Zábavu, sportovní aktivity, výlety, ale i přednášky a vzdělávání rekreantů měl na starosti Kulturní referent. „Je otázkou konkrétního času a místa, do jaké míry se to odchyluje od dnešních animátorů. Dříve se však kladl důraz i na vzdělávací složku, nejen na zábavu. Byla tam snaha o to, aby lidé trávili na dovolené čas jako kolektiv,“ popisovala obvyklý program rekreantů historička. Ten, kdo měl zájem zúčastnit se bohatého programu, se určitě nenudil. Cílem rekreace bylo nabrat síly pro splnění velkých úkolů pětiletky a budovat vztahy.
Obdobně jako na dětských letních táborech i zde na některých pobytech začínal den budíčkem a společnou rozcvičkou. Následovaly sportovní aktivity nebo prohlídky památek. Lidé mohli jít do lesa na houby, nebo využít služeb instruktora a naučit se plavat či lyžovat. Kdo chtěl, mohl se zapojit i do drobných brigád. O večerní program také nebylo nouze. Lidé mohli jít na taneční večírek nebo se zúčastnit promítání naučného filmu. Ten, kdo se chtěl bavit se sklenkou alkoholu v ruce, měl možnost. Rekreace bývaly skvělým místem k seznamování. Avšak pozor! Ráno zase alou na rozcvičku.
Revoluční odborové hnutí, zkráceně ROH mělo díky znárodňování dostatek ubytovacích prostor v atraktivních lokalitách, kam jezdívaly autobusy nebo vlaky plné rekreantů. Nejlepší pracovníci dostávali poukázky na rekreaci nejčastěji do horských oblastí, především Krkonoš, Beskyd či Vysokých Tater. V oblibě byla také lázeňská města Karlovy Vary, Mariánské Lázně či Luhačovice. Jezdívalo se i za hranice. Především k Balatonu, do Bulharska k Černému moři, do Jugoslávie a NDR.
Výhodou tohoto benefitu pro preferované skupiny pracujících, byly jistě náklady. Tyto akce byly dotovány jak z členských příspěvků ROH, tak ze státní pokladny. Rekreanti si mohli tyto pobyty užít, aniž by je to nějak více finančně zatížilo. Pokud někdo svými pracovními výkony vynikal, nebo slavil významné pracovní jubileum, mohl mít pobyt i zdarma.
Věřím, že takové rekreace se zapsaly do vzpomínek mnoha lidí. Někdo je rád, že jsou tyto budovatelské akce za námi a člověk má větší svobodu ve výběru trávení volného času, je ušetřen organizované zábavy, a někdo na tyto akce vzpomíná rád. Každopádně ať to budeme nazývat jakkoliv, utužování vztahů na pracovišti má svůj význam.
Zdroj:
