Článek
První filmová Babička z roku 1940slavila ohromný úspěch. Zfilmovaná literární klasika by možná nevznikla bez intervence Miloše Havla (strýce exprezidenta Václava Havla), filmového podnikatele a majitele produkční firmy Lucernafilm. Literární adaptace Boženy Němcové poukazovala na sílu české kultury, což byl pro nacisty problém. Film byl několikrát zakázán, než byl povolen. Pro Havla byl poměrně oříšek prosadit, aby byl zachován závěrečný dialog mezi babičkou a Barunkou, kde babička promlouvá ke své vnučce: „Nezapomeň na zem, ze které jsi vyšla! Je to matka nás všech,…“ načež jí Barunka odpovídá, že nikdy nezapomene. Německá cenzura nakonec povolila a tak mohl vzniknout filmový přepis klasického díla Boženy Němcové, který lidé v těžkých časech za Protektorátu vnímali jako projev vlastenectví. Za tímto dílem stál tehdy teprve sedmadvacetiletý režisér František Čáp.
František Čáp a Metka Gabrijelcic
Mladý režisér měl tu výhodu, že byl pod ochrannými křídly Miloše Havla, který měl pro něj tak trochu slabost. Filmový podnikatel žil bohémským stylem života a z pragmatických důvodů zval na své večírky představitele Říše. Havlova homosexuální orientace byla veřejným tajemstvím. Mezi jeho intimní přátele měl patřit právě režisér František Čáp, který si tak zajistil kariérní růst a velmi štědrý příjem.
Čáp se svou homosexuální orientací nijak zvlášť netajil. Jeho představě o postavě černého myslivce ve filmu Babička nejlépe odpovídal Gustav Nezval. Sportovní postava a uhrančivé oči z něj dělaly filmového milovníka, kterému nešlo odolat. Gustava měl Čáp nejspíš ve velké oblibě. Poměrně často jej obsazoval do svých filmů. Objevil se nejen v Babičce, ale také ve filmu Noční Motýl, Jan Cimbura nebo v dramatu Muži bez křídel.
Gustav Nezval
Gustav Nezval, který byl za první republiky označován za „krasavce“ našeho filmu, byl původní profesí stavební kreslič. Přitom jeho maminka si přála mít ze syna kněze nebo učitele. Když vyměnil rýsovací prkno za jeviště, byla jeho maminka zklamaná. Herectví nepovažovala za poctivou práci.
Herectvím nakažený nadšený ochotník se ale rozhodl podle svého srdce. „Herec, jako by mu nestačil jeden život, chce prožívat další desítky životů na jevišti! Je to snad nemoc, která se nedá vyléčit…,“ prohlásil. V devatenácti letech se zúčastnil konkurzu na eléva do Národního divadla a uspěl. Následně působil v několika divadlech, než zakotvil ve Vinohradském divadle.
Pro Čápa byl tento herec v roli černého myslivce nejspíš jasnou volbou. A to nejen kvůli jeho atraktivnímu vzhledu, ale jistě i talentu. Stejně tak asi moc neváhal u obsazení role bláznivé Viktory. Této role se zhostila Jiřina Štěpničková, která už měla za sebou úspěchy díky roli Maryši, za kterou získala Státní cenu v oblasti filmu.
512px-Jiřina_Štěpničková_before_1941
Chemie, která byla mezi Viktorkou a černým myslivcem s uhrančivým pohledem byla nepřehlédnutelná. Jak to měli herci mezi sebou i mimo kameru není tak úplně jisté. Gustav byl tou dobou čerstvě ženatý s Trudi Nortenovou, která kvůli němu obětovala kariéru tanečnice. Svého manžela věrně doprovázela na všech jeho štacích, později mu porodila 2 syny.
Jiřina Štěpničková měla za sebou rozchod se svou první velkou láskou, hercem Ladislavem Peškem, který zazářil jako raubíř v komediích Škola základ života nebo Cesta do hlubin študákovi duše. „Začali jsme filmovat, štvali jsme se z práce do práce, každý z nás si chtěl zachovat svoji nezávislost a svoji autoritu. Ani jeden z nás z nás se nechtěl podřídit. A tak nás život rozdělil,“ vzpomínal na konec vztahu Pešek.
Jiřina i Gustav se poměrně často profesně setkávali. Mimo natáčení Babičky se potkávali také na scéně Vinohradského divadla, kam Jiřina přešla z Národního divadla. Stala se z nich oblíbená dvojice režisérů jak v divadle, tak ve filmu. Zahráli si spolu ještě například v Muzikantské Lidušce. Podle kolegyně Jiřiny, Evy Klepáčové se jejich profesní vztah přelil do milostného vztahu: „Jiřině se muži líbili moc. Její hlavní vztah, myslím, že celoživotní, byl s Gustavem Nezvalem. Ona mi o tom tak krásně vyprávěla, velmi cudně, pochopitelně…“ A co na to Gustavova manželka? Ta nejspíš o jejich poměru věděla. Trápily jí jeho pozdní příchody z vinárny či divadelního klubu a to, že se domů navracel až příliš veselý. „Gustav byl ženatý a v té době se respektovalo, že ten pán je ženatý a že se nerozvede,“ komentovala tehdejší zvyky Jiřinina kolegyně. Gustav zůstal se svou ženou 57 let, tedy až do její smrti v roce 1994. Přesto na Jiřinu nikdy nezapomněl.
Když se v roce 1951 pokusila o ilegální přechod hranic a byla kvůli tomu souzena, Gustav byl jedním z mála kolegů, kteří se herečky veřejně zastali. I když ostatní kolegové pro ni žádali trest smrti. Mezi herci, kteří v padesátých letech odsoudili v rámci vykonstruovaného procesu svoji kolegyni Jiřinu Štěpničkovou, byla i herečka Jiřina Jirásková. „Věděli jsme, že ji chytli při přechodu hranic. Svolalo se tehdy celé divadlo a odhlasovali jsme, že s jejím činem nesouhlasíme a ať je potrestána za to, že byla napojena na západní buňku. Protože tak to bylo prezentováno,“ vzpomínala v dokumentu ČT Jirásková. „Jak jsme měli vědět, že to není pravda? Bylo mi dvacet a z mého hlediska byla republika plná lidí, kteří chtěli tomu novému nastupujícímu svobodnému socialistickému režimu uškodit,“ dodala.
Štěpničkové tehdy naletěla na past StB. Obdržela falešný dopis od režiséra Františka Čápa, kterého znala již z natáčení Babičky. Lákal ji za hranice, sliboval, že má pro ni práci. Tehdy se Štěpničková, která byla svobodnou matkou, rozhodla pro emigraci na Západ. Uprostřed hlubokých šumavských lesů byla chycena pohraniční hlídkou a byla odloučena od syna, Jiřího Štěpničky. Byla obviněna z velezrady a hrozil jí trest smrti. Nakonec byla odsouzena na 15 let vězení, na svobodu se dostala po deseti letech.
Zatímco se její kolegové během soudního procesu k ní otočili zády, Gustav stál při ní. Dokonce s režisérem Martinem Fričem žádal pro Štěpničkovou milost. Bezúspěšně. Jeho podpora pro něj měla dohru. Několik let nesměl natáčet filmy, nikdo mu už nenabídl kvalitní roli. Jiřina byla nakonec v roce 1969 rehabilitována, vrátila se ke své herecké profesi jak v divadle, tak ve filmu. S Gustavem si ještě zahrála ve filmu Hvězda. Byla vděčná, že je na svobodě a zpět u svého syna. Zemřela v roce 1985 na rakovinu. Gustav jí přežil o 13 let.
Zdroje:
1) ROHÁL, Robert. Vzlety a pády slavných českých žen. Osobnosti. [Praha]: Petrklíč, 2015. ISBN 9788072295678.
2) NAGYOVÁ, Alžběta. Hvězdy první republiky: 50 ikon prvorepublikového i protektorátního filmu. Vydání druhé, doplněné. 100+1 historie. Brno: Extra Publishing, 2020. ISBN 9788075252159.
