Článek
Hudba je jistotou, že všední dny člověka neumoří. K nesmrtelným skladbám Wabi Daňka jsem se nedostala přes táborák, ale prvotně přes svého tátu, který ho tu a tam poslouchal. Asi v jeho tvorbě nalézal kus svého osudu. Už jako dítě jsem vnímala hloubku jeho textů. Papírové řetězy, Outsider waltz a Nevadí jsou skladby, které mě oslovily nejvíce. V čase, kdy mi život hází klacky pod nohy, se mi občas vybaví refrén: „Máš svůj svět a ten se ti hroutí, to dávno znám, já prožil to sám, kráčíš dál a cesta se kroutí, až potkáš nás na ní, tak přidej se k nám.“ Obdobně jako text písně Nevadí: „Osamělý dům u rychlíkové trati, oči za záclonou zapranou. Vlaky jedou dál a málokdy se vrátí, život nemá brzdu záchrannou.“
Aby mohlo něco takového vzniknout, musel si legendární písničkář v životě něčím projít. Sám sebe Wabi označoval za poučeného optimistu. Ve svém posledním rozhovoru pro Reflex uvedl, že býval „romantik a debil“. Daňkův spoluhráč David Landštof po jeho smrti uvedl, že se hodlá řídit jeho slovy: „neubližovat a neposr*t se!“ Vzpomínal na něj nejen jako na barda a legendu, ale také jako na skvělého chlapa, který měl dar rozdávat klid a pohodu a byl neuvěřitelnou studnicí vtipů. Svým smyslem pro humor odzbrojil i jednoho novináře, který s ním v roce 1997 dělal rozhovor: „Vtipy, to je obrana před světem. Obzvlášť, když je takovéhle smutné počasí. Hele, co se stane, když spadne ODéeSák do vody? Vyplavou nejdřív špinavý peníze a potom čistej komunista.“
Radost rozdával nejen svými vtipy ale také svou tvorbou. Říkával, že písničky jsou tu proto, „aby lidem dělaly radost. A možná tím kousek po kousku měníš k lepšímu svět kolem sebe.“ K psaní textů přistupoval s rozvahou, nejlépe se mu tvořilo na záchodě: „Jinak nejlepší je přečíst si text druhý den ráno na záchodě. Tam si to tak nějak rozebereš s chladnou hlavou, a když zjistíš, že to není ono, tak víš kam s tím a nemáš to daleko.“
Jeho písničkářskou kariéru ovlivnilo zejména rodinné prostředí a výchova. Tatínek byl skvělý swingový kytarista a maminka výborně zpívala. A hlavně byli oba skauti - tělem i duší. Vychovali jej ve skautském duchu, v nezištnosti a obětavosti. Často se u nich zpívaly trampské a skautské písničky. Každou sobotu vyráželi na chatu. „Tam jsme se scházeli se členy tátova bývalého oddílu, který musel po delimitaci skauta v jednapadesátém zaniknout, ale oni se domluvili, že se na to nevykašlou, že si postaví boudu, která byla jako psána na mého otce, ale byla všech.“
Velký vliv na něj měla i hudba divadla Semafor, která se k němu dostala díky mladé paní učitelce. Ta jim slavné hity pouštěla v hodinách hudební výchovy. Wabi miloval obzvláště Waldemara Matušku. Neunikl ani slavným Beatles. „Ve Velkém kině promítali Perný den, výjimečně dávali čtyři představení denně. Já si koupil šestnáct lístků a film jsem viděl patnáctkrát. Jedno promítání jsem prošvihnul a strašně jsem si pak nadával. I školu jsem kvůli tomu zazdil. Beatles s námi zacloumali.“
V mládí byl tak trochu bouřlivák, utíkal z domu, čímž přidělával vrásky svým rodičům. Například v šesté třídě utekl kvůli trojce z chování na vysvědčení na Slovensko pást ovce. Nechal rodičům vzkaz, ať mu prominou, vzal si všechny své úspory a vyrazil. Na ubytovně si jej vyzvedli policisté a zavolali rodičům. Otec si půjčil motorku a vyrazil pro něj. Naštěstí cestou vychladl. Potom, co mu táta řekl, už víckrát neutekl: „Podívej se, něco jsem zaplatil za půjčení skútru, benzín stál tolik a tolik, teď spočítej čas, který jsem tím strávil. Celý ten výlet mě přišel na určitou sumu. Za vyčištění bot máš pětikorunu, za umytí chodby desetikorunu. Až mi to splatíš, potom s tebou zase začnu mluvit.“
Tatínek byl moudrý člověk. Sám měl zkušenost s porušováním určitých pravidel. Když pracoval na pozici vedoucího dopravy ve stavebním podniku, zadělal si na pořádný malér. „V roce 1953 ho zavřeli za to, že proti předpisům sehnal levněji obutí pro desítky náklaďáků a peníze, co zbyly, rozdělil na odměnách šoférům. Sám z toho neměl vůbec nic. Nejspíš tam taky zafungovala skutečnost, že vystoupil z partaje a byl skaut. Když se po dvou letech z vězení vrátil, šel pracovat do téhož podniku a dělal tam skladníka prakticky až do smrti.“ Vše rázem leželo na mamince, která musela chodit umývat na stavbu okna, aby své dva syny uživila. Mnoho známých se od ní odvrátilo, až na skauty, kteří ji kluky pohlídali, když chodívala na odpolední směnu.
Wabi to svým rodičům moc neulehčoval. Jeho útěky z domu sice pominuly, ale zlobení ne. Dokonce musel z kázeňských důvodů odejít z učení v Ostravě a vrátit se do Zlína, odkud pochází. „Zlobím dodneška. Jednak jsem poměrně líný v tom smyslu, že nerad dělám něco, co mě nebaví. A potom jsem rád podnikal cesty za dobrodružstvím. Vím, že jsem tím našim zkrátil život o deset let, ale snad to tak mělo být, protože mi to pánbůh na dětech nevrátil,“ uvedl před svou smrtí v rozhovoru pro Reflex.
Měl boty toulavý, často se stěhoval, zejména kvůli holkám. Z prvního manželství vzešly dvě dcery. Když jeho druhorozené dceři Renatě byly 2 roky, odešel od rodiny kvůli jiné ženě. Znovu se oženil a měl 2 syny. Na dlouho tak zpřetrhal vztahy hlavně s mladší dcerou. Zklamal nejen své dcery, ale také své rodiče. Zejména jeho maminka to prý nesla velmi těžce. Jednu dobu nechtěla vůbec mluvit o tom, že má děti s jinou ženou. Jeho rodiče zkrátka žili ve skautských ideálech věrnosti a zodpovědnosti. V pořadu 13. komnata Wabi uvedl, že dlouho trvalo, než si k sobě našli zase cestu. Řekl, že si svou část viny z rozpadu manželství nese sebou a nechává za sebou křivdy. Omluvu své bývalé ženě vepsal do textu písně Fram, která začíná slovy: „Zas mě to táhne o kus dál, zas nemám doma nikde stání, desítky důvodů si sháním, už abych na cestu se dal…“
Výčitky, které si sebou nesl, se podepsaly na jeho zdravotním stavu. Měl období, kdy se potýkal s alkoholem. „Asi jsem se sebou nemohl vydržet. Trochu to byl i technický problém. Odehrajete bezvadný koncert, jste nadupaný, sednete do auta a jedete tři čtyři hodiny domů. Přijedete, tělo je totálně mrtvé a hlava pořád šrotuje. Spolehlivý trankvilizér jsou dva panáky. Potom tři… Později zaháníte výčitky, pocity studu. A pak už to jede samo.“ Na druhou stranu mu to pomohlo srovnat si hodnoty.
Momentů, kdy bilancoval nad svým životem, měl více. Díky tomu získal nový pohled na vlastní život. Nezdravý životní styl si vybral svou daň. Jednoho dne, když přijel domů z koncertu, se mu udělalo špatně. Praskla mu žilka v hlavě, prodělal drobnou mozkovou mrtvici. Na vyšetření se navíc ukázalo, že blízko onoho místa má cévní výduť, která kdyby praskla, následovala by rychlá smrt. Podstoupil tedy operaci mozku a 4 měsíce strávil na Bulovce. Po dvou letech mu selhalo srdce, i to ale ustál. Následující diagnóza už pro něj byla ale fatální. Po zjištění, že má rakovinu i nadále pracoval, jezdil po koncertech, protože mu to dělalo radost. Boj s rakovinou jej ale naprosto vysílil. Zemřel 16. listopadu 2017, tehdy mu bylo kulatých sedmdesát let.
Zdroje:
5) 13. komnata Wabiho Daňka, 2007
