Článek
V roce 2007, ve svých 42 letech, mluvil Petr Muk o svých psychických problémech. „Jsem teď na Lithiu, což je lék, který bral Miloš Kopecký celý život. Pro mě už je to do budoucna asi taky lék, bez kterého nebudu fungovat. Ten v rámci mé nemoci - bipolární afektivní poruchy, což je maniodepresivní psychóza, stlačuje jak manickou fázi, tak tu depresivní. Já byl po ránu vždycky v hajzlu. Teď se to lepší. Lék tlumí nejrůznější špatné nálady a možnost toho, že by člověk spáchal sebevraždu. Já fakt cítím, že přechod na tento lék mi pomáhá. Nedávno jsme byli s manželkou nakupovat v několika obchodních centrech věci, který chyběly v domácnosti. Říkala, že je to strašně znát, že jsem ve velké pohodě a že výbušnost, kterou mám v období mánie, nálady v období deprese, kdy opravdu nejsem schopen přes den vůbec fungovat, tak viditelně mizí.“
O své maniodepresivní psychóze, kterou trpěl také herec Miloš Kopecký alias doktor Štrosmajer, dlouho nevěděl. O tematiku psychických nemocí se zajímal dlouhodobě. Už od svých 14 let. Hledal totiž cesty, jak se vyhnout povinné vojenské službě. Chodil i za jedním doktorem do Bohnic, aby mu poradil, co má říkat, aby dostal „modrou knížku“. Svou repliku o tom, jak se cítí ráno mizerně, až se mu chce brečet a nechce se mu fungovat, zvládl tak dobře, že se dopracoval k diagnóze - psychopatie s převažující melancholií po celý rok. Díky tomu dostal „modrou knížku“. To ještě netušil, že to, co tak dobře zahrál, jednou bude doopravdy prožívat.
Nemocí trpěl od devatenácti let, ale zpočátku jí vůbec nevěnoval pozornost. V době kdy byl frontmanem skupiny Shalom míval stavy, kdy trpěl silnými depresemi. Odmítal ale brát jakékoliv léky. Ke zlomu došlo v době, kdy byli se skupinou natáčet dokument v Izraeli. Propadl se do tak hlubokých depresí, že se nechal posadit do letadla a vrátil se zpět do Prahy. Po návratu domů se poprvé rozhodl vyhledat pomoc psychiatra.
„Vloni na jaře jsem se však dostal do stavu, kdy ten propad byl opravdu hluboký. Asistent Doubek v určité chvíli rozhodl, že už mi není možné pomoci jinak, než nasadit elektrošoky. Na jaře jsem jich měl osm a na podzim ještě sedm. Psychiatr Honza Cimický mi říkal, že Miloš Kopecký za celý život těchto elektrošoků podstoupil tuším více než sto padesát. Asistent Doubek si velice dobře pamatuje, kdy Miloš Kopecký přišel ráno na elektrošok, pak se vyspal z narkózy a šel normálně domů. Večer si dal panáka a šel normálně hrát do Divadla Na Vinohradech představení,“ prozradil Muk v roce 2007.
Jeho práce jej naplňovala. Když vystupoval, cítil se šťastný. „Koncertů bude hodně, ale nebojím se. To je totiž zrovna moment, kdy na mně lidi moje problémy nepoznají. I když jsem v depresi, jsem schopen vystoupit. Stejně jako u Miloše Kopeckého ze mě na jevišti najednou všechno spadne a připadám si jak v nebi. Endorfiny se vyplaví nahoru, vidím všechny ty lidi a najednou je všechno jinak,“ říkal v době, kdy byl na sólové dráze a připravoval koncertní turné.
Jeho život se dostal do správných kolejí. Se svou manželkou Evou se těšil z dcery Noemi. V době, kdy jeho dcera slavila jeden rok, tedy 3 roky před svou smrtí prohlašoval, že alkohol nepije, maximálně tak pivo. Musí se totiž hlídat kvůli své diagnóze.
Než se po psychické stránce dostal do nějakého rozumného stavu, zkoušel různé kombinace léků, které mu ne vždy sedly. „Bylo období, kdy byl úplně v pohodě, ale pak přišly tzv. minusy. Petr spal pouhé tři hodiny a neustále chodil,“ popisovala důsledky depresí Mukova někdejší partnerka Michaela Klímková Mikešová, která po jeho boku prožila 11 let. „Pak měl období dumek, to vznikaly jeho pomalé písničky. Myslím, že v té době vznikla píseň Tančíš sama.“ Údajně si i pokoušel podřezat žíly, o čemž svědčily jeho jizvy na rukou.
V roce 2010 se mu stala osudná noc, kdy se slavilo vítězství Čechů nad Rusy ve finále mistrovství světa v hokeji. „Ještě v sobotu si u mě byl pro lístky na Kiss a vím, jak se na koncert i na hokej těšil. Byl jak malý kluk,“ řekl Blesku producent Oldřich Lichtenberg. Po koncertu kapely Kiss spěchal do svého bytu, kde si pustil televizi a sledoval dozvuky vítězství v hokeji. Během popíjení alkoholu usnul a už se neprobudil. Udusil se vlastními zvratky. V krvi měl 2,65 promile alkoholu. „Je to rychlá, bezbolestná smrt,“ uvedl lékař, který se podílel na jeho pitvě. Našla jej manželka Eva, která si zprvu myslela, že spí. Zemřel v pouhých 45ti letech.
Jeho smrt všechny šokovala. „S neskrývaným obdivem jsem chodila na tvoje koncerty a poslouchala tvoje desky. Tvůj zpěv byl pro mě vždycky čarovným symbolem bolesti v duši. Ve tvém hlase bylo tolik smutku, ale přece byl tak vroucí, naléhavý, plný naděje a světla,“ vzpomínala na něj s láskou zpěvačka Bára Basiková. Jako osobitého a mimořádného zpěváka si jej bude už navždy pamatovat většina lidí, co kdy zaslechla cokoliv z jeho tvorby.
Zdroje:
