Článek
Voskovec a Werich se znali už z gymnázia. Tehdy spolu začali dělat kulturní rubriku časopisu Přerod. Po pár číslech je ale vyhodili. A tak v roce 1926 napsali Vest pocket revue. Milovníky absurdity a improvizace si diváci brzy oblíbili. Zrodila se legendární dvojice V+W, který byla neodmyslitelně spjata s Osvobozeným divadlem.
Jan Werich a Jiří Voskovec, hra Golem, 1932
Hry V+W se od 30. let změnily na politickou satiru. Diváci žasli nad Werichovou schopností dát drobnou, zdánlivě nepodstatnou denní událost z pražské ulice do zobecňujícího nadčasového kontextu s událostmi, které zrovna hýbali celou Evropou. Improvizované dialogy V+W před oponou způsobovaly, že snad každá repríza byla jiná. Právě to diváci milovali. Velkým lákadlem byla také hudba Jaroslava Ježka.
Jaroslav Ježek a Jiří Traxler, 1938
Werich překypoval myšlenkovou pružností a schopností okamžitě reagovat na cokoliv. Obdobně pohotový byl také Voskovec, který dokázal rychle a vtipně reagovat. „Honza Werich měl punc intelektuála poněkud drsnějšího typu. Už na gymnáziu ho každoročně provázely, jak tvrdíval, reparáty. Učení ho nebavilo, v septimě jen tak tak unikl propadnutí z několika předmětů,“ vzpomínal na něj herec František Filipovský ve svých pamětech. „Když byl v ráži, nepoznal jsem upovídanějšího člověka. Rád se poslouchal. Jediný, kdo uměl zarazit příval jeho slov, byl právě Jirka Voskovec. Werichovy výlevy a poučování komentoval slovy, že má slovní průjem,“ popsal Filipovský.
Voskovec byl Werichův pravý opak. „Na rozdíl od Wericha byl Voskovec výrazně studijní typ. Myslím, že mu patřilo duchovní otcovství textů, které spolu psali. Zajímal se o umění a psal básně, což se nepochybně odrazilo v poetice textů k Ježkovým písničkám,“ uvedl král dabingu.
Dvojice se zpravidla scházela ve Voskovcově hradčanském bytě, kterému Voskovec říkal „katovna“. Voskovcovo apartmá se nacházelo v prostorách krčmy, k jejímž častým hostům patřil i kat Mydlář. Z bytu byla krásná vyhlídka na Strahovský klášter a petřínské stráně. Bytu vévodila prostorná místnost s podlahou z pálených cihel, na které stál dubový nábytek. Ve výklenku bylo jakési pódium připomínající jevišťátko. Když člověk vešel, dýchla na něj gotická atmosféra. Místo lustru viselo ze stropu obrovské kolo od žebřiňáku se svíčkami, stěny zdobily svícny. Nechyběl ani klavír. Hosté, kteří se k V+W připojovali, odcházeli odsud často v bujaré náladě.
Dobrá nálada ale postupně mizela. Jelikož jejich vystoupení byla otevřeně protifašistická, byla jim v roce 1938 odebrána divadelní koncese, a tak museli divadlo zavřít. Trojice W+V+J se rozhodla emigrovat do Ameriky, kde to však zpočátku neměli vůbec jednoduché. Voskovce i Wericha následovaly také jejich manželky.
Voskovec byl ženatý od roku 1936. Oženil se se sestrou své první lásky Simone. Madelaine byla o pět let starší a pocházela z Francie. Syna z prvního manželství nechala u své matky. Werichovou ženou byla Zdena, která v Osvobozeném divadle šila kostýmy, později usedla do pokladny. Dokázala být milá, ale také nepříjemná, když se jí něco nezdálo.
Tyto dvě ženy si do oka zrovna nepadly. Voskovcova žena špatně snášela emigraci, byla náladová a těžko vycházela se Zdeňkou. Vztahy dvou rodin tak byly tak trochu napjaté. Koncem války se Voskovcovo manželství rozpadlo.
Voskovcovou další partnerkou byla broadwayská herečka, Kanaďanka Anne Garlett Goldsteinová. Doufal, že tentokrát bude jeho přítelkyně Janovi a Zdeňce sympatická. Když ji Werichovým představil, podrobil ji Jan křížovému výslechu. Hned zkraje se jí přísně zeptal, zda má Voskovce ráda. Anne neodpověděla, protože neznala přesně Voskovcovy plány a sama byla po rozvodu. První dojem se jí nepovedl, Zdeňce se zdála být chladná. Jejich první setkání negativně poznamenalo jejich budoucí vztah.
S koncem války visela ve vzduchu otázka návratu do vlasti. Zatímco Werich měl celkem jasno, Voskovec s odjezdem váhal. Tou dobou se také rozváděl se svou první ženou, měl také obavy z omezení tvůrčí svobody. A tak se Werich vrátil bez svého parťáka. V Československu jej čekalo radostné uvítání, byl miláčkem národa. Liberální levicovost Osvobozeného divadla byla v souladu s oficiální prosovětskou doktrínou. Werichovi se s dcerkou Janou nastěhovali do bytu na Kampě a těšili se, až z Ameriky dorazí také Voskovec.
Voskovec, který se v Americe podruhé oženil, dorazil s manželkou do Prahy v září 1946. Otevřeli svou poválečnou scénu s úmyslem přinést do Prahy moderní americké divadlo. Jenže narazili. Kritika nepřijala muzikál Divotvorný hrnec a ve Voskovcovi se vršily negativní myšlenky. Navíc se soužití dvou rodin na Kampě ukázalo jako problematické. Voskovcově ženě vadili Werichovi psi, vznikaly hádky o prádelnu a zahradu. Dalším kamenem úrazu byly peníze. Voskovec totiž do svého bytu investoval a část peněz chtěl po Werichovi vrátit. Jenže Werich je neměl…
Jan Werich
Jejich soužití se v nastoleném osobním i politickém napětí zhroutilo. Ve Voskovci dozrála touha opět emigrovat. Odstěhoval se s Anne do Paříže, kde získal na čas místo v UNESCO. Tehdy Werichovi napsal dlouhý dopis, na jehož odpověď čekal dlouhých 8 let. Stálo v něm: „Já si myslím Jeníku, že součástí tragické struktury života je také to, že taková harmonie jako byla naše kariéra musí přestat fungovat. V Americe se nám oběma přihodily věci, které porušily chemickou formuli našeho dosavadního vztahu. Fakt je, že jsme se změnili tam a tenkrát chyba byla, že jsme to rychleji nekonstatovali a neušetřili si tak zbytečné komplikace. A tak je poctivé, těžké, krkolomné ale i nadějné si to všechno přiznat a zvolit těžkou cestu nezávislosti…“ Werichova žena Zdeňka se už s Voskovcem nikdy osobně nesetkala. A přece si díky korespondenci zůstali po zbytek života bližší, než kdyby spolu žili na Kampě.
Do bytu uvolněného na Kampě po Voskovcovi a jeho ženě se v roce 1948 z úřední moci nastěhoval básník Vladimír Holan se svou rodinou. Zatímco Holan toužil po hrobovém tichu a klidu, Werichovi nad ním to měli naopak. K jejich životu patřily neodmyslitelně návštěvy, legrace a hudba. Ačkoliv si Werich Holana vážil, jejich vzájemné vztahy se dostaly na bod mrazu.
Zatímco se Werich snažil pokračovat v tvůrčí práci a účinkoval v různých pražských divadlech, Voskovec se roku 1950 vrátil zpět do Ameriky. Když si však chtěl vyřídit žádost o americké občanství byl zadržen a internován na Ellis Islandu kvůli podezření ze špionáže. Na ostrově strávil celkem jedenáct měsíců. Hrozilo, že bude deportován do Československa, kde tou dobou probíhaly politické procesy. Voskovec tehdy prohlásil, že pokud by byl donucen k návratu za železnou oponu, raději si v letadle podřeže žíly. Poté, co se za něj zaručili téměř všichni členové Rady svobodného Československa (což byla faktická druhá exilová vláda) v čele s Ferdinandem Peroutkou, byl za velkého zájmu amerického tisku propuštěn z věznice a vpuštěn do země.
Konečně se stal občanem USA. Pracoval v televizi a také v divadle. Psal scénáře, režíroval, dostal i několik hereckých cen. Při velkém pracovním vytížení řešil založení rodiny. Bohužel se ukázalo, že jeho žena nemůže mít děti. Rozhodli se proto adoptovat dvě holčičky. Jenže když té mladší byly dva roky, jeho žena podlehla rakovině. Rázem se z Voskovce stal samoživitel.
Jiří Voskovec ve filmu Uncle Vanya, 1957
Tři roky po smrti ženy se oženil potřetí. Jeho vyvolenou se roku 1961 stala herečka irského původu Christine McKeown. Záhy po svatbě mu dala ultimátum „buď já, nebo tvé dcery“. Jelikož nechtěl žít sám, dal dcery do pěstounské péče. Jeho žena ráda tahala za nitky, přiměla jej i k odstěhování se do nehostinné Mohavské pouště. Když mu bylo nejhůře, držela jej nad vodou korespondence s Werichem a jeho ženou. Z dálky sledoval, jak se rozvíjí Janova nemoc i choroba jeho manželky Zdeny. Z dopisů věděl i o zdravotních problémech jejich dcery Jany, která zemřela pár měsíců po Janu Werichovi. Jiří Voskovec přežil své „dvojče“ o pouhých osm měsíců. Zemřel 1. července 1981 ve svém domě v Pearlblossom na infarkt.
Zdroje
TVRZNÍK, Jiří. Komik se vrací: ze vzpomínek Františka Filipovského. V Praze: XYZ, 2007. ISBN 9788073880286.
BRDEČKOVÁ, Tereza. O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha. 2. vydání. [Praha]: Limonádový Joe, 2022. ISBN 9788090844414.
