Článek
Všichni se báli, a v takovém prostředí plném „zločinců“ to není nic neobvyklého. On každý, kdo je ve vězení, není zas takový grázl, jak se venku povídá. Jasně, je ve vězení, ale to neznamená, že hned musel někoho zabít. Určitě souhlasím s tím, že z celkového počtu lidí ve výkonu trestu je 15 % za hlouposti, za které je bohužel naše justice a společnost odsoudily.
Já se ale nebál, a nevím proč, protože normálně se bojím. V sobě jsem cítil, že musím bojovat proti tomu všemu, co vidím a slyším. Na nástupáku jsem strávil přibližně dva měsíce a mezitím se tam vystřídalo dost lidí a odehrálo se dost věcí. „Král“, který všude plival, tam už nebyl, ale přišel jiný. Ten neplival, ale rozdával rány, jen tak, protože chtěl a měl zrovna chuť někomu třeba zlomit nos. To se odehrávalo třeba i za pohled, který jste mu vlastně ani nevěnovali, ale on usoudil, že patřil jemu a že se mu nelíbil. A bylo vymalováno. Nebo když někdo nechtěl něco dát, rovnou mu vybrali celou skříňku. Nikdo si nestěžoval ani to nenahlásil, protože by se vědělo, kdo to udělal, a měl by na oddílech ještě větší peklo. Všelijaké informace se tu totiž šíří velmi rychle.
Přenáší je hlavně dozorci, kteří oddílové službě říkají věci jako: „Dejte mu pořádně, je to buzerant, bonzák“ a podobně. To se pak s člověkem táhne všude, i když ho přesunou do jiného vězení. Mně to ale strašně vadilo. Vadilo mi celé to prostředí, ty obchody, bezdůvodné napadání, vydírání a mnoho dalšího. Někomu třeba přišel balík a „musel“, nikoli mohl, jít nejdříve ke králi, který si vybral, co chtěl. A když mu něco zbylo, mohl odejít. Většinou mu nic nezbylo, a pokud ano, ostatní mu to stejně rozkradli nebo vytahali. Takoví králové jsou na oddílech všude.
Každé úterý a čtvrtek jsou v celé ČR přesuny odsouzených, takzvané eskorty, a přijíždí třeba z Brna. Mají nějaké majetky a po kontrole a nafasování věcí jdou na oddíl. Jakmile přijdou, zaplní se cela a všichni čekají, až začne vybalovat, nebo na něj spustí: „More, máš kafe, tabák, hygienu?“ Nebo mu ti ochotnější rovnou začnou „pomáhat“ s vybalováním. Vždy to skončilo tak, že mu nic nezbylo. Na nástupáku se tohle děje asi všude.
Nejhorší ale byl problém s drogami. To, že je v republice tolik závislých lidí, jsem ani netušil. Já ani neznal ty drogy a opiáty. To všechno jsem poznal až díky vězení, kde by se měl člověk napravit. To je ale možné u minima případů, protože věznice pro to nedělá nic. Pokud někdo sám nechce, tak to nezvládne. Každý den se mluvilo o drogách a „král“ měl mobil, takže nebyl problém je objednat. Ale kdo to zaplatí? Je to obrovský byznys. Na nástupáku to nosili z venkovních pracovišť. Většinou to normálně pronesli, buď v zadku, nebo schované tak, že to nenašli při kontrole. Ty kontroly taky nebyly vždy dokonalé, takže záleželo na službě. Když sloužil nějaký „salámista“, to pak bylo snadné. Nebo se to přehazovalo přes zdi věznic v době vycházky, protože před ní dozorce prostor projde. Odlákala se pozornost a bylo to v kapse.
Pak bylo „veselo“. Nespali a bylo jim jedno, že tam je někdo, kdo by třeba spal rád. Všichni posilnění drogou začali buď cvičit, a to tak, že rozebrali postele, složili to všelijak do sebe a někdo jim dělal závaží. Nebo pospojovali židličky s lahvemi od vody a bylo. Vynalézavost byla neuvěřitelná. Ty komické postavy s vyžraným pupkem, co cvičí jen ruce? Nechápal jsem to a vnitřně se trhal smíchy. Obzvlášť, když ke každému cvičení potřebovali zrcadlo, aby se po výkonu koukli, jak jim „vylezly“ svaly. To ale bylo štelování a nafukování se, aby to vypadalo pěkně. Neuvěřitelně zábavná podívaná.
Jeden překonával druhého, a všichni chtěli zvednout víc a víc. Takže živé závaží se muselo pořád posouvat . Pak už to někomu nešlo, Ale mohlo za to závaží, že seděl blbě, že není rovně atd. Když něco odpověděl, třeba na podnět že blbě sedí, tak mu bylo řečeno: „Drž pí*u činka nemluví.“
Když se náhodou někdo bez zkušeností chtěl připojit a nešlo mu to tak jako těm zkušenějším, nadávali mu. Když jen řekl, že nemá takovou sílu jako oni, měl hned zlomený nos. Zase se nikdo nic nedozvěděl, a takhle to fungovalo, a nejspíše pořád funguje.
Nejhorší mě ale teprve čekalo. Můj pobyt na nástupáku pomalu končil, stěhoval jsem se na oddíl. Informaci o stěhování jsem dostal 30 minut před odchodem.
Sbalil jsem všechno a čekal u katru.
