Článek
Experiment na našich dětech
V roce 2013 (či ještě dříve) někoho napadlo, že zlepší jazykovou gramotnost našich dětí a do budoucna tak celého národa. Jak toho chtěl dosáhnout? Použitím populárního pravidla „čím více pruhů, tím více Adidas“. Od školního roku 2013/2014 tak byla zavedena povinnost vyučovat druhý cizí jazyk i na základních školách. Přesně to znamená, že je povinný nejpozději od 8. třídy. Záleží na konkrétní škole, buď od 7. třídy dvě hodiny týdně, nebo od 8. třídy tři hodiny týdně.
Uvěřitelné zdůvodnění změny (samozřejmě) scházelo a objevovaly se jen prázdné argumenty na úrovni výroků „Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem“ či hlášek „I skladník ve šroubárně může číst Vergilia v originále…“ Jeden z více demagogických třeba odkazoval na statistické porovnání s jinými zeměmi: „V průměru se žáci 2. stupně základních škol učí v Česku 1,3 jazyků, zatímco v evropském průměru to bylo 1,5 jazyku.“ Ano, zavedením povinnosti druhého jazyka se určitě zlepší statistické číslo (z 1,3 na 2,0 - Bravo!), nikoliv samotná znalost jazyka.
Jediné, co se skutečně potvrdilo, byla odtrženost lidí pracujících např. v Národním ústavu pro vzdělávání od praxe. Tisková zpráva z té doby s názvem „Zavedením druhého povinného cizího jazyka na ZŠ se zlepší jazyková vybavenost žáků“ je toho důkazem. Skuteční učitelé naopak upozorňují na smutnou zkušenost, kdy mnoho dětí neumí dobře ani mateřský český jazyk, a přitom jsou nuceny se učit druhý cizí jazyk.
Jeden povinný, ostatní pouze volitelné
Opravdu nemusíme dlouho přemýšlet, jaký jazyk pomáhá lidem se na světě vzájemně dorozumět. Je to angličtina a je naplněním myšlenky esperanta. Pokud ji bude znát každý, bude snadné se domluvit. V tomto okamžiku se většinou objeví malá (avšak hlasitá) skupinka ufňukaných lidí, která volá:
- To není fér, někteří lidé na světě to mají jednodušší, je to přímo jejich mateřský jazyk.
- To není fér, například čínštinu nebo španělštinu má více rodilých mluvčích.
- To není fér, angličtina nemá jednoduchost, snadnou naučitelnost, politickou nezávislost.
- To není fér, … zde je místo pro další argumenty i pseudoargumenty
Mnoho z toho je pravda, ale realita je daná. Vidlák několik let pracoval v pobočce velké německé společnosti. Jediný povolený oficiální jazyk při komunikaci s centrálou byla (samozřejmě) angličtina a při setkáních s kolegy z poboček z jiných zemích se používala (samozřejmě) angličtina. (Pouze večer u piva jsme se slezli s kolegy ze Slovenska a používali mateřštinu:) Vidlák Junior měl možnost minulý měsíc pokecat v hospodě v Bruselu (pivo v Belgii již od 16 let) s dalšími studenty ze středních škol z Německa, Španělska, Polska nebo Francie. Skupinka studentů mezi sebou u piva mluvila (samozřejmě) anglicky. A všichni se shodli, že druhý cizí jazyk studují zcela zbytečně.
Strategie je jasná: jazykovou vybavenost zlepšíme, pokud do budoucna u každého zajistíme výbornou znalost angličtiny. To lze udělat jednoduše (opravdu!) pomocí netradičních opatření. Ukažte mi však současného politika natolik silného, aby se nebál navrhnout, logicky vyargumentovat a následně prosadit zákaz dabování anglických filmů a seriálů v televizi (tj. ponechání pouze titulků). Vidlák odhaduje, že by to vyvolalo větší nevoli než úsporný balíček.
Zrušením získáme aneb méně je více
Pokud zrušíme druhý cizí jazyk na základních i středních školách, máme několik možností, jak využít uvolněnou hodinovou dotaci. Těmi hlavními je navýšení dotace jiných předmětů (primárně na ZŠ) a nabídka volitelných předmětů (primárně na SŠ).
Pokud je v pohraničních oblastech znalost němčiny pro rodiče daného studenta důležitá (např. kvůli možné práci přes hranice), zvolí si druhý cizí jazyk volitelně. V nabídce by měla být i možnost většího procvičení povinné angličtiny (konverzace) a hlavně další možnosti nesouvisející s jazykem (seminář/cvičení z matematiky, fyziky, chemie, finanční gramotnosti atd.)
Zejména semináře k základním předmětům (a zvýšení hodinové dotace) dávají možnost změnit současný nešvar českého školství. Významná část dětí na samotné hodině nepochopí, co se vlastně učí, a nastává druhá směna doma, kdy z učebnic a poznámek spolužáků sdílených přes sociální sítě, se snaží dotyčný pochopit, o čem ta hodina vlastně byla. Místo současného „jalového výkonu“ při učení nepravidelných sloves druhého cizího jazyka bude čas věnován tomu, co žák/student spíše upotřebí v budoucnu.
Jedna legenda říká, že kapitán lodi zamrzlé v ledu nechal rozstříhat plachty, aby je námořníci museli znovu sešít. Díky této práci neměli čas „zlobit“ a myslet na vzpouru. Vidlák doufá, že současný povinný druhý jazyk ve skutečnosti nevznikl ze stejného důvodu – aby se děti „zabavily“ a nezlobily. Opravdu nejsme tak bohatí, abychom mohli plýtvat drahým časem našich potomků.
