Článek
Máme v naší širší rodině poměrně dost dětí, které navštěvují první stupeň základní školy. Jednomu z nich se po roce vyměnila učitelka. Všechny děti i rodiče tak byli logicky plní očekávání, kdo že bude ta nová náhrada. Zejména rodiče si tak hodně slibovali od první třídní schůzky, protože to bylo pro některé vůbec první setkání s novým pedagogem.
Mám svolení o tomto nešťastném podvečeru anonymně napsat. Nikomu tím neublížím. Naopak. Podobné příběhy by z mého pohledu měli znát snad všichni. Rodiče, studenti pedagogiky, učitelé na vysokých školách, a snad i zodpovědní politici. Pro příjemnější a autentičtější čtení budu v textu dále vystupovat jako rodič zmíněného dítěte.
V druhém pololetí minulého školního roku nám naše dítě často chodilo domů s rozpačitou náladou, protože je prý „zase“ učil někdo jiný. Třídní učitelka, na kterou jsme byli zvyklí, pokrývala téměř všechny vyučované předměty. To není na prvním stupni ničím překvapivé. Šlo o zkušenou a sebevědomou kantorku. Vysoká. Hluboký, ale milý hlas. Odhadem tak 35 let praxe. Chvíli před důchodem. Uměla jednat s rodiči i s dětmi. Měla respekt. Začala ale chybět víc a víc, až nám bylo řečeno, že ji ve školním roce 2024/2025 nahradí někdy jiný. Údajně stál za vším její špatný zdravotní stav, ale to není podstatné. Radost jsme z toho neměli. Narušení kontinuity a nevyžádané změny dětem ne vždy prospívají. Ale kdo ví.
Objevila se nová učitelka. Ta snad v porovnání s tou předešlou nemohla být kontrastnější. Mladá absolventka vysoké školy. Měla za sebou dle zkušeností z vysoké školy jen několik desítek, nanejvýš stovek hodin praxe. A dostala hned třídnictví. Patrně velmi chytrá. Působila ale bojácně, jemně, tiše. Děti si ji hned zamilovaly. To ano. Mnohem těžší to ale měla (a ještě bude mít) s námi rodiči.
První rodičák byl pochopitelně hned v září. Škola udělala napůl moudrý krok, když celou schůzku s rodiči zahájil zástupce školy, který novou kolegyni poměrně pěkně představil. Napůl dobrý krok to byl z toho důvodu, že po představení odešel a mladou učitelku nechal napospas rodičům.
Měla nachystanou osnovu bodů, kterou s námi chtěl probrat. Body dokonce přehledně vypsala a vytiskla, takže jsme si každý domů odnášeli papírek se vším potřebným. Jenže v průběhu té půlhodinky se několik rodičů skoro až vulgárně začalo projevovat. Doteď nevím, co byl problém. Že by věk? Kdo si myslí, že mladí začínající učitelé jsou o dost horší než ti pracovně nejzkušenější, neznají naše školství dobře. Právě mladí učitelé jsou totiž dle mé zkušenosti těmi s největší energií, s touhou něco změnit, dát dětem ze sebe všechno, ne už to „jen nějak doklepat“. Samozřejmě takové najdeme i mezi staršími. O tom žádná. Přesto ale vnímám, jako by se na ty mladé dívalo z nepochopitelného důvodu s jistým despektem.
„Tohle je vaše první třída?“
„Ta, jestli si získá s tímhle hláskem respekt dětí…“
„Jak dlouho už vůbec učíte?“
„No tak to je s naší předchozí učitelkou tedy pěkná změna k horšímu.“
Tohle jsou jen některé průpovídky, otázky, nebo jen povzdechy rodičů, které během prvního seznámení se s novou učitelkou zaznívaly. Další už přidávat nechci. Některé slyšela, jiné naštěstí ne. Velmi brzy ale zjistila, že je na nepřátelském území. Nebo alespoň u některých jedinců. Odpovědi na některé otázky zvládla velmi dobře, u jiných bylo zřetelné, že tápe. Těch hloupých rodičů naštěstí bylo jen několik, ale sami víme, jak i jeden člověk dokáže pořádně otrávit život.
Bylo mi jí líto. Nepopsatelně. Vlastně i teď se mi celý text nedobře sepisuje. Celkový dojem z tohoto podvečera snad jen vylepšilo zastání některých rodičů. To bylo z mého pohledu naprosto zásadní pro to, aby se mladá učitelka pod náporem nezlomila.
Smysl tohoto článku je v šíření osvěty v tom nejširším slova smyslu. Rád bych totiž předal konkrétním skupinám lidí následující vzkaz:
Moudří rodiče, pokud se kdekoliv setkáte s podobným neuctivým a nezaslouženým chováním směrem k mladým učitelům, ozvěte se. Zastaňte se jich. Potřebují to. Možná vás to v tu chvíli nenapadne, nebo vám to přijde hloupé. Ale není to hloupé. Seberte odvahu a postavte se za ně. Pokud je kritika neoprávněná, nebo i oprávněná, ale podaná neuctivě, zakročte.
Vážení studenti pedagogiky, připravte se na to, že vás podobná nepříjemná zkušenost může potkat. Ale nenechte se odradit. Vždycky se mezi námi najdou hloupí rodičové, kteří vašemu řemeslu nerozumí. Každý někde začínal. Ptejte se na zkušenosti svých kantorů, dohodněte si pomoc z vedení školy, aby vás při první schůzce třeba nenechali samotné. Buďte kreativní v tom, jak se na první schůzku připravit.
Ochotní učitelé na vysokých školách, přestože nemáte ve školních osnovách předmět s názvem Jak úspěšně zvládnou první třídní schůzky, vyhraďte si prosím na toto téma během přednášek prostor. Je to jedna z mála oblastí, kterou absolventi nemají do malíčku zmáknutou. Mluvte o tom s nimi. Připravte je na tyto situace co nejlépe. Sdílejte s nimi vaše příběhy, zkušenosti.
Zodpovědní politici, pokud se budete v rámci školství zabývat různými tématy, zahrňte mezi ně aktualizaci osnov, podle kterých by se mělo učit na vysokých školách. Je to jen drobnost vyhradit určený čas pro to, aby se učitelé a studenti mohli během přednášek na vysoké škole zabývat i tématem třídních schůzek. Drobnost pro vás, ale velká věc pro budoucí učitele.
