Učitelé si zaslouží respekt. Ne házení klacků pod nohy

Tento text je reakcí na článek autora, který píše o neuctivém chování rodičů k začínající mladé učitelce. Ta prý na prvním rodičáku musela čelit potupným dotazům a poznámkám. Nevhodné chování k učitelům znám ze svého okolí bohužel moc dobře a učitelů je mi v podobných případech vždy líto. Jsem ráda, že pan Viktor Hakl tohle téma otevřel a já také přidám svou trošku do mlýna.

Někteří rodiče se mnohdy těžko vyrovnávají se změnami, jako je například odchod učitele do důchodu, na mateřskou dovolenou a podobně. Jenže změny jsou součástí života a já si myslím, že vůbec není na škodu, když si na ně dítě začne zvykat co nejdříve.

Ze své zkušenosti mohu uvést například změnu třídního učitele, kterého měli rádi rodiče i děti. Část rodičů se následně začala strachovat, že s novým vyučujícím půjde automaticky o změnu k horšímu. Neostýchali se dát svou nespokojenost patřičně najevo, nevybíravým způsobem si stěžovali rovnou řediteli a nejraději by uspořádali nějaké usnesení, kde by si sami odhlasovali, který učitel bude mít tu čest naše děti vyučovat. Jenže takhle to nefunguje. Řekla bych, že vedení školy je rádo, že děti má vůbec kdo učit, než aby se radilo s nespokojenými rodiči. Já chápu i obavy rodičů. Máme na ně plné právo, ale přeci jen, neměl by se z nich stát hon na učitele.

Když se pomluvy dostanou k vyučujícímu, který zrovna upadl v nemilost, musí ho to dost mrzet a pak je na něm, jak se s nastalou situací vypořádá. Řeknu vám, v tu chvíli bych určitě nechtěla být v jeho kůži. Místo brblání a hulvátství bychom měli změny přijímat tak, jak přichází. Klidně se ptejme na to, co nás zajímá, ale ne s despektem. Učitelé si zaslouží, abychom jim pomohli vytvořit příjemné a přátelské prostředí, a nepotřebují od nás házet klacky pod nohy, obzvlášť když u našich dětí zatím neodučili ani jedinou hodinu.

Dalším nešvarem a neuvážlivým chováním, o kterém vím, že se děje, jsou rozhovory mezi rodiči o nespokojenosti s učitelem, probírané doma před dětmi. Na plnou pusu si doma řeknou o negativních věcech, které „zaručeně“ s novým učitelem přijdou. Ať si rodiče mezi sebou klidně promluví o svých obavách, ale za zavřenými dveřmi, bez přítomnosti dětí. Myslím si, že učitel by před dětmi nikdy neměl být bezdůvodně vykreslován negativně, a už vůbec ne s použitím vulgarit. Je dost pravděpodobné, že dítě, které bylo svědkem takového rozhovoru, to další den vyslepičí ve třídě a hlavně už bude ovlivněné pohledem rodičů, což určitě nepřinese nic dobrého.

Ať už si myslím, co chci, nikdy by mě nenapadlo jít bez pádného důvodu proti učitelům, kteří s dětmi tráví tolik času. Mají za ně zodpovědnost, jakou si asi málokdo dokáže představit a snaží se naše děti něco naučit. A ruku na srdce, se smečkou třiceti dětí to určitě není vždy lehké. Já k učitelům pociťuji spíše vděk. Pokud se mi něco nelíbí, řeším to v klidu, ale je pravda, že obecně nejsem potížistka. K čemu jsou urážky a nedůvěra? K ničemu.

Měli bychom si uvědomit, že učitelé jsou také jen lidi, stejní jako my. Pokud nastupují do nové práce nebo přichází krátce po škole, pravděpodobně jsou nervózní. Stejně jako mnozí z nás, kteří nastoupí na nové pracovní místo a do nového kolektivu. Jak bychom se asi cítili, kdyby nás někdo dopředu odepsal, byl na nás nepříjemný a zahrnul nás potupnými připomínkami a dotazy? Asi bychom ztratili motivaci a nebylo by nám v takové práci fajn.

Zkusme si představit, že na místě učitele sedí naše dítě, které se učí něco nového, je v nové situaci a v doposud neznámém kolektivu. Takové dítě potřebuje podporu a my jistě chceme, aby se cítilo co nejlépe. A to stejné bychom měli chtít směrem k učitelům. Pojďme k nim být laskavější. Neházejme jim klacky pod nohy. Respektujme rozhodnutí vedení školy a možná tak přispějeme k příjemnějšímu prostředí pro všechny.

Přesto, že to bude znít jako klišé, na závěr není od věci připomenout si jedno známé moudro, kterým bychom se měli řídit.

Chovejte se k druhým tak, jak chcete, aby se druzí chovali k vám!