Jak moc velkou výhodou jsou bílé betony brankářů v současném hokeji?

Doba, kdy jsme v ledním hokeji mohli vidět na brankářských betonech nejrůznější motivy provedené ve výrazných barvách, je už dávno pryč. Trend, který začal zhruba před 20 lety v NHL, jsme mohli opět vidět i na právě uplynulém Mistrovství světa v ledním hokeji. Bílou barvu betonů již tradičně zvolil jeden z hrdinů švýcarské reprezentace, jímž letos byl opět Leonardo Genoni, ale nebyl sám. Bílá barva převládala i na výstroji našeho druhého reprezentačního gólmana Petra Mrázka, jehož design betonů byl doplněn o červené a modré proužky zakomponované pro doplnění české trikolóry. Mimo jiné jsme v bílé výstroji mohli tradičně spatřit i brankáře reprezentací Dánska, Norska a Německa. Brankář německého národního týmu Phillip Grubauer přijel na turnaj s výstrojí, kterou si přivezl po sezóně strávené jako dvojka na brankářském postu NHL Seattle Kraken. Nejširší část jeho betonů byla bílá a byla doplněná pouze o pruh v barvách klubu na vystouplých krajích.

Použití výstroje, na kterou je brankář zvyklý, je naprosto pochopitelné rozhodnutí a nejedná se o nic neobvyklého. Ještě dnes mám v paměti, když Milan Hnilička vychytal naší reprezentaci zlatý hattrick v modrožlutých betonech, tedy v barvách dnes již neexistujícího klubu Atlanta Trashers, za který tehdy hrál. Barva na brankářských betonech a rukavicích se v NHL začala objevovat teprve v druhé polovině 80. let. Průkopníky ve slaďování barevných kombinací výstroje s týmovými barvami na dresech se stali brankáři Greg Millen a Réjean Lemelin. Do té doby byla brankářská výstroj k dostání v pouze hnědé barvě, respektive přirozené barvě kůže použité na jejich výrobu. Kupodivu barevné hráčské rukavice se v NHL objevily o téměř tři dekády dříve. Hráči začali obměňovat klasické hnědé rukavice za ty, které ladily k dresům jejich týmu již v roce 1957. Z originální šestky NHL se této změně dlouho bránilo akorát vedení týmu Detroit Red Wings, ale i to svým hráčům obměnu rukavic za červenobílé provedení nakonec povolilo.

V současné éře hokeje jsou výrazné barevné kombinace výstroje hokejových brankářů na ústupu. Dle slov produktové manažerky společnosti Reebok Sonyi Dibiase hokejové obchody objednávají pouze bílé betony pro brankáře všech věkových kategorií. V případě mladistvých je jejich pořízení pochopitelné, jelikož bílá barva se dá snadno sladit k jakémukoliv provedení dresů a hlavně při změně klubu nemusí rodiče pořizovat novou výstroj. Přeci jen brankářské vybavení v hokeji patří mezi to nejdražší. Profesionální brankáři pořizují výstroj v bílém provedení ze zcela jiných důvodů. V hokejovém prostředí totiž panuje domněnka, že bílé betony hráčům při střelbě splynou s ledem nebo mantinely, čímž mají dávat brankářům při zápasech výhodu. Obecně platí, že bílá barva rozšiřuje, takže hokejovým střelcům při míření může opticky zmenšit volné prostory v bráně. Tohoto poznatku využíval Patrick Roy už v 90. letech, když v barvách Montrealu Canadiens začal chytat s červenobílými betony, jejichž design při základním postoji brankáře mezi jeho nohami vytvářel bílý trojúhelník.

Jak získat proti útočícímu týmu výhodu si nejvíce vzal za své americký brankář Trevor Leahy, který si na své betony nechal našít stejnou síťovinu, jež je použita na hokejových brankách, a snažil se tím mást své soupeře. Leahy se do profesionální soutěže nedostal a s hokejem skončil v rámci juniorské úrovně. Podobný design jeho betonů se do zámořské nejvyšší soutěže dostal v roce 2009 díky ruskému brankáři Antonu Khudobinovi. Ten si brankovou síťovinu nechal natisknout na své betony v době, kdy chytal za Boston Bruins. NHL se nakonec proti takovým pokusům o získání výhody v zápasech vyhradila s tím, že podobné eskapády jednou provždy zakázala. Což stejnak neodradilo brankáře Jimmyho Howarda, jenž dokonale využil týmové barvy svého klubu Detroitu Red Wings. V jedné sezóně byla nejširší část jeho betonů bílá a vystouplý okraj červený, aby kopíroval barvu tyček brány, čímž se snažil zmást střelce soupeřů při míření na bránu.

O celé kauze kolem bílých betonů v zámořské NHL se poprvé začalo mluvit v sezóně 2008/09, když Marc-Andre Fleury vyměnil své jasně žluté betony, které mu ladily k dresu jeho tehdejšího klubu Pittsburghu Penguins, za čistě bílé. To provedl po radě oční lékařky Janet Leduc, jež mu vysvětlila, že žlutá z celého barevného spektra přitahuje pozornost lidského oka nejvíce. Když se se změněným designem výstroje Fleury po zranění do ligy vrátil, tak si výrazně vylepšil statistiky a sezónu zakončil s průměrem 1,52 inkasovaných gólů na zápas. Jestli to bylo změnou barvy výstroje, nebo jeho aktuální formou, nikdo posoudit nedokáže. Samotný Fleury barvu betonů časem několikrát změnil. Po přestupu do Vegas Golden Knights chytal se zlatými a v Minnesotě Wild dokonce se zelenými betony. Zde dokonce k alternativnímu dresu týmu Minnesoty Fleury po mnoha letech opět oblékl jasně žluté betony. Ačkoliv již dlouhé roky nechytá v bílé brankářské výstroji, tak i přesto získal v roce 2021 Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře. Z čehož je patrné, že na barvě betonů zas tak úplně nezáleží. Nicméně v Pittsburghu si to nemyslí a manažeři svého gólmana Tristana Jarryho přemlouvali, aby zvolil celobílé betony jako kdysi Fleury, což Jarry razantně odmítnul. Dnes střídá bílé a černé betony doplněné o žluté prvky, aby ladily ke klubovým barvám.

Téma bílé brankářské výstroje je v NHL dodnes hodně diskutované. Bývalý kanadský brankář Jocelyn Thibault řekl, že barva betonů nehraje nijak velkou roli, ale i tak brankářům doporučuje zvolit bílou. Zajímavostí je, že všichni brankáři vítězných týmů Stanleyova poháru posledních let s výjimkou loňského Adina Hilla používají betony, na nichž je dominantní barvou bílá. Každopádně není dokázáno, že by tato volba dávala brankářům vůči protihráčům výhodu. V zámořské nejvyšší soutěži i přes tento trend padá v posledních letech stále více gólů a zajímavé gólové přestřelky jsme mohli vidět i na letošním mistrovství světa. Pro divácké oči je škoda, že už tak často nevídáme zajímavé barevné provedení betonů a brankářských rukavic. Každopádně stále platí, že nejdůležitější pro brankáře je jeho osobnost, což se letos projevilo u naší reprezentace v podobě Lukáše Dostála. Právě jeho ledový klid a výkony v bráně výrazně pomohly našim hokejistům v cestě za zlatem.