Článek
V mnoha různých anketách jsou nám představováni kandidáti na „největší Evropany historie“ a je to docela různorodá skupinka. Obvykle se však nejedná o největší obyvatele našeho kontinentu v doslovném smyslu, ostatně neváží většinou ani jedinou stovku kilogramů. Skutečným evropským rekordmanem, co se tělesných rozměrů týče, je tak více než padesátitunový sauropodní dinosaurus, žijící kdysi na území dnešního Španělska. Pojďme si jej nyní představit blíže.
Vědecky popsán: V roce 2006 paleontology R. Royo-Torresem, A. Cobosem a L. Alcalou[1]
Výskyt: V období pozdní jury (geologické stupně kimmeridž až tithon), asi před 155 až 146 miliony let[2]
Rozměry: Délka v rozmezí 30 až 37 metrů, hmotnost asi 41 000 až 51 000 kg[3]
Zajímavost: I když přesnější rozměry turiasaura stále nedokážeme odhadnout, je jisté, že se jednalo o jednoho z největších známých evropských dinosaurů. I umírněné odhady délky se pohybují kolem 30 metrů a odhady hmotnosti obvykle neklesají pod 50 tun.[4] Jednalo se tedy o skutečného obra, který žil na konci jury nebo na přelomu jurské a křídové periody v oblasti dnešního Pyrenejského poloostrova.
Sauropod Turiasaurus je pravděpodobně největším známým zvířetem, které kdy chodilo po povrchu naší planety v oblasti dnešní Evropy. Fosilie tohoto obřího sauropoda byly objeveny v sedimentech souvrství Villar del Arzobispo v oblasti Riodeva na území provincie Teruel (Aragonie, severovýchod Španělska). Toto souvrství je známé zejména početnými objevy otisků dinosauřích stop a kromě kosterního materiálu turiasaura odtud byly popsány také fosilie stegosaurida dacentrura a několika dalších sauropodů (jako jsou rody Losillasaurus nebo Galvesaurus).[5] Největším z nich byl ale nepochybně právě Turiasaurus, představený vědecké i laické veřejnosti s publikací formálního popisu v roce 2006. Protože jej nebylo možné zařadit do žádné z tehdy stanovených skupin sauropodních dinosaurů, dostal španělský obr spolu s odborným jménem také vlastní skupinu, pojmenovanou po něm jako Turiasauria. V současnosti do tohoto kladu řadíme sedm jistých a čtyři nejisté druhy sauropodů, žijících v období střední jury až spodní křídy (asi před 168 až 125 miliony let) na území Severní Ameriky, Evropy i Asie.[6]
Kromě zmíněných rodů Losillasaurus a Galvesaurus bývají do této skupiny řazeny také rody Mierasaurus a Moabosaurus z amerického Utahu, dále Tendaguria z africké Tanzanie a konečně i Zby z Portugalska.[7] Poslední jmenovaný dinosaurus byl původně považován přímo za portugalského zástupce rodu Turiasaurus, později se však ukázalo, že byl odlišným rodem. Je pojmenován po polském paleontologovi jménem Georges Zbyszewski, který se výrazně zasloužil o paleontologický výzkum portugalských dinosaurů. Zby atlanticus, jak zní jeho celý vědecký název, byl formálně popsán roku 2014 a jeho rodové jméno tvořené jen třemi písmeny je dodnes jedním z nejkratších u druhohorních dinosaurů.[8] Vyrovnává teropodní dinosaury rodů Mei a Kol a stejně jako tyto rody zaostává jen za jedním jménem – čínský opeřenec Yi qi, popsaný roku 2015, má ještě o jedno písmeno méně.[9] Dospělý exemplář dlouhokrkého sauropoda rodu Zby dosahoval délky asi 16 až 19 metrů a hmotnosti kolem 20 tun, přesto byl v porovnání s příbuzným turiasaurem výrazně menší a méně hmotný.[10]
Nákres fosilního zubu raně křídového oplosaura, sauropoda příbuzného turiasaurovi. Celková výška zubu činí 85 mm, z toho výška korunky 52 mm. Kredit: Thomas Wright M.D. (1852)
Nejisté zařazení mezi turiasaury se týká marockého druhu Atlasaurus imelakei, na jehož výzkumu se vydatně podíleli francouzští paleontologové. Severoafričtí atlasauři měřili na délku přes 15 metrů a vážili až kolem 22 tun, není ale jisté, zda skutečně patřili mezi turiasaury. Ostatně žili podstatně dříve než evropský druh T. riodevensis, a to před 168 až 164 miliony let (období střední jury).[11] Další tři rody už představují pouze dochované fosilní zuby podlouhlého lžícovitého tvaru. Cardiodon byl popsán z vrstev střední jury jižní Anglie již roku 1841 (a je tak vlastně prvním vědecky pojmenovaným sauropodním dinosaurem vůbec). Oplosaurus byl popsán roku 1852 z ostrova Isle of Wight a jeho materiál z období spodní křídy představuje jediný, 8,5 cm dlouhý zkamenělý zub. A konečně rod Neosodon z období svrchní jury byl stanoven roku 1885 na základě podobně velkých zubů, objevených na severu Francie (v departementu Pas-de-Calais). V případě těchto tří rodů je ovšem zařazení ke kladu Turiasauria značně nejisté a bude tedy potřeba dále tyto druhy zkoumat.[12]
Některé další západoevropské objevy stehenních kostí a lopatek o délce až kolem 2 metrů dokládají, že turiasauři mohli být mnohem rozšířenější a ekologicky úspěšnější, než se dříve předpokládalo.[13] Původně byla délka druhu T. riodevensis odhadována asi na 36 až 39 metrů, což by z něj činilo jednoho z nejdelších známých dinosaurů vůbec.[14] Dnes předpokládáme, že byl dlouhý „jen“ kolem 30 metrů, jeho hmotnost (původně odhadovaná v rozmezí 40 až 48 tun) však zůstala zachována i v novějších odhadech.[15] Dokonce se tyto odhady ještě zvýšily, a to až na již dříve zmíněných 51 tun. Pokud můžeme brát tento údaj zcela vážně, pak lze konstatovat, že turiasauři byli těžcí jako deset dospělých slonů nebo třeba pět autobusů! Turiasauři tak byli vůbec největšími známými sauropody, nepatřícími do rozsáhlého kladu Neosauropoda.[16] Jejich hlava byla přitom relativně malá – na délku měřila jen kolem 70 centimetrů, což je oproti gigantickému tělu těchto sauropodů značně malý rozměr. Paleontologové se domnívají, že proporcionálně malá lebka mohla být evoluční odpovědí na nebezpečí příliš velkého zatížení krční páteře. Sauropodi by zkrátka výrazně větší hlavu nedokázali na svých dlouhých krcích dlouhodobě unést.[17]
---------
Odkazy:
---------
Reference:
[1] Royo-Torres, R.; Cobos, A.; Alcalá, L. (2006). A Giant European Dinosaur and a New Sauropod Clade. Science. 314: 1925-1927.
[2] Royo-Torres, R.; et al. (2021). Origin and evolution of turiasaur dinosaurs set by means of a new ‚rosetta‘ specimen from Spain. Zoological Journal of the Linnean Society. 191 (1): 201–227.
[3] Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. 95 (6): 1759-1797.
[4] Benson, R. B. J.; et al. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology. 12 (5), e1001853.
[5] Campos-Soto, S.; et al. (2019). Revisiting the age and palaeoenvironments of the Upper Jurassic–Lower Cretaceous? dinosaur-bearing sedimentary record of eastern Spain: implications for Iberian palaeogeography. Journal of Iberian Geology. 45 (3): 471–510.
[6] Sharma, A.; Singh, S.; Satheesh, S. R. (2022). The first turiasaurian sauropod of India reported from the Middle Jurassic (Bathonian) sediments of Jaisalmer Basin, Rajasthan, India. Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie – Abhandlungen. 304 (2): 187–203.
[7] Mannion, P. D. (2019). A turiasaurian sauropod dinosaur from the Early Cretaceous Wealden Supergroup of the United Kingdom. PeerJ. 7: e6348.
[8] Mateus, O.; Mannion, P. D.; Upchurch, P. (2014). Zby atlanticus, a new turiasaurian sauropod (Dinosauria, Eusauropoda) from the Late Jurassic of Portugal. Journal of Vertebrate Paleontology. 34 (3): 618–634.
[9] Xu, X.; et al. (2015). A bizarre Jurassic maniraptoran theropod with preserved evidence of membranous wings. Nature. 521 (7550): 70–73.
[10] Mateus, O. (2020). The sauropod dinosaur Turiasaurus riodevensis in the Late Jurassic of Portugal. Journal of Vertebrate Paleontology. 29: 144A.
[11] Monbaron, M.; Russell, D. A.; Taquet, P. (1999). Atlasaurus imelakei n.g., n.sp., a brachiosaurid-like sauropod from the Middle Jurassic of Morocco. Comptes Rendus de l'Académie des Sciences à Paris, Sciences de la Terre et des Planètes. 329 (7): 519-526.
[12] Poropat, S. F.; et al. (2022). Sauropod dinosaur teeth from the lower Upper Cretaceous Winton Formation of Queensland, Australia and the global record of early titanosauriforms. Royal Society Open Science. 9 (7): 220381.
[13] Allain, R.; et al. (2022). Vertebrate paleobiodiversity of the Early Cretaceous (Berriasian) Angeac-Charente Lagerstätte (southwestern France): implications for continental faunal turnover at the J/K boundary. Geodiversitas. 44 (25): 683-752.
[14] Curtice, B. (2021). New Dry Mesa Dinosaur Quarry Supersaurus vivianae (Jensen 1985) axial elements provide additional insight into its phylogenetic relationships and size, suggesting an animal that exceeded 39 meters in length (PDF).
[15] Benson, R. B. J.; et al. (2018). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. 61 (1): 13-48.
[16] Xu, X.; et al. (2018). A new Middle Jurassic diplodocoid suggests an earlier dispersal and diversification of sauropod dinosaurs. Nature Communications. 9 (1): 2700.
[17] Sander, M. P.; et al. (2011). Biology of the sauropod dinosaurs: the evolution of gigantism. Biological Reviews. 86 (1): 117-155.
---------
