Hlavní obsah
Věda

První polský dinosaurus objevený za války byl ve skutečnosti mořským mlžem

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Wikipedia (volné dílo).

Německé zákopy nedaleko Varšavy. V této oblasti byla v roce 1941 jistým německým armádním geologem objevena fosilie, považovaná za zkamenělinu dinosaura.

12. 5. 0:00

V současnosti známe z Polska kosterní pozůstatky jednoho dinosaura a kromě toho i množství jejich fosilních stop, první domnělý objev se ale ukázal být velkou minelou.

Článek

V roce 1941 bylo Polsko zemí těžce zkoušenou nacistickými okupanty. Mnoho vsí bylo bestiálním způsobem vypáleno a srovnáno se zemí, mezi nimi například i obec Kontrewers, známá ve světě paleontologie početnými dinosauřími ichnofosiliemi.[1] Nedaleko zdevastované Varšavy pak byly ve zmíněném roce jistým německým armádním geologem Putzerem objeveny zajímavé fosilie, které následně proslulý německý paleontolog Friedrich von Huene (jenž mimochodem nebyl aktivním ani pasivním stoupencem tehdejšího režimu) prozkoumal a následně formálně popsal pod jménem Succinodon putzeri.[2]

Paleontolog se domníval, že se jedná o část čelisti se zubními jamkami, náležející dosud neznámému sauropodnímu dinosaurovi ze skupiny Titanosauria. Rodové jméno znamená v překladu „úzká čelist“, druhové je poctou objeviteli. Pokud by se skutečně jednalo o dinosauří fosilii, šlo by o vůbec první objev dinosauřích zkamenělin z období pozdní křídy na území Polska a dodnes by byl jedním z mála kosterních nálezů polských dinosaurů. Ještě v roce 1970 o tomto taxonu píše R. Steel v publikaci Handbuch der Palëoherpetologie v oddílu o plazopánvých dinosaurech a označuje je za fosilie jakéhosi sauropoda.[3]

Teprve v roce 1981, přesně čtyřicet let po popisu domnělého dinosaura, udělaly v celé věci jasno dvě polské paleontoložky. Krystyna Poźaryska a Halina Pugaczewska publikovaly v periodiku Acta Paleontologica Polonica odbornou práci, ve které dokládají, že von Hueneho sauropod je vlastně mořský vrtavý mlž![4] Domnělá čelist se zubními jamkami byla totiž ve skutečnosti zkamenělým kusem dřeva s otvory po komůrkách bezobratlých měkkýšů. Poźaryska vycházela z vlastních objevů, které učinila při expedici tehdejšího varšavského Muzea Země v letech 1948 až 1950 v pozdně křídových a raně paleogénních sedimentech v okolí řeky Visly. Fosilie objevené v lokalitě Nasiłów nedaleko obce Bochotnica zahrnovaly právě i podobné exempláře, jaký měl k dispozici von Huene ve válečných letech. Putzer objevil tento exemplář rovněž v povodí řeky Visly u Bochotnice nedaleko města Kazimierz, a to v glaukonitických slínovcích pozdně křídového až paleocenního stáří.[5]

Foto: Wikipedia; volné dílo.

Německý paleontolog Friedrich von Huene (vlevo), kompletující kostru pravěkého dicynodonta v areálu Univerzity Tübingen, pravděpodobně rok 1926.

Polské paleontoložky ale jasně prokázaly, že jak objevy z poválečných expedic, tak i objev z roku 1941 má k dinosaurům systematicky značně daleko. Zatímco von Huene přisoudil zkamenělinu k podčeledi Titanosaurinae, stanovené baronem Franzem Nopcsou v roce 1928, Poźaryska ji považuje za mlže z podřádu Pholadina, čeledi Teredinidae (šášeňovití) a pravděpodobně rodu Kuphus. Původní materiál, který se měl nacházet v německém Tübingenu, se sice nepodařilo dohledat, ale přiložené ilustrace umožnily velmi kvalitní porovnání. Jak už bylo uvedeno, von Huene předpokládal, že má před sebou čelist se zubními jamkami, ve skutečnosti se ale jednalo o kus fosilního dřeva či jiného pevného sedimentu s komůrkami, ve kterých přebývali zmínění vrtaví mlži.

Vrstvení stěn komůrek pak německý paleontolog pravděpodobně interpretoval jako vrstvy zuboviny a skloviny, které se uchovaly ve fosilním záznamu. Pečlivým měřením a srovnáním fosilního materiálu a původní ilustrace dvojice polských paleontoložek přesvědčivě doložila, že Succinodon skutečně nebyl první polskou dinosauří fosilií, což je ostatně škoda. Mimochodem, neodpovídá ani geologický věk, ze kterého fosilie pochází. Zatímco Putzer chybně předpokládal, že vrstvy s původní fosilií pocházejí z období kampánu (pozdní křída, před 84 až 72 miliony let), ve skutečnosti se jedná o fosilie z raného paleogénu, tedy (použijeme-li starší a známější termín), z počátku třetihor.

Succinodon přitom rozhodně není jedinou domnělou fosilií dinosaura, která se ukázala být něčím jiným. Ještě starším příkladem je belgický Aachenosaurus multidens, popsaný roku 1888[6], ze kterého se později „vyklubal“ zkamenělý kmen stromu[7]. V novější době pak podobným příkladem může být údajný gigantický sauropod z Indie, který byl v roce 1989 popsán jako Bruhathkayosaurus matleyi.[8] I tento kolos mohl být ve skutečnosti statným kmenem stromu, jejž si ve fosilizovaném stavu indičtí paleontologové spletli s obřími kostmi nohou ohromného dinosaura. Succinodon je nicméně zajímavým příkladem v rámci geografické blízkosti (sousední stát) i historické doby. Nechť je tedy tento příspěvek považován za skromnou dodatečnou připomínku 78. výročí konce děsivé tragédie v podobě Druhé světové války.

---------

Odkazy:

---------

[1] Gierliński, G. D.; Kowalski, K. Z. (2006). Footprint of an large, Early Jurassic ornithischian from the ancient sacred site of Kontrewers, Poland. In: Harris, J. D. et al. (eds.). 2006. The Triassic-Jurassic Terrestrial Transition. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 37 (str. 217-220).

[2] Von Huene, F. (1941). Ein obercretacischer Saurierrest aus Polen [An Upper Cretaceous saurian remain from Poland]. Zentralblatt Für Mineralogie, Geologie und Paläontologie, Abteilung B: Geologie und Paläontologie. 1941 (3): 85-91.

[3] Steel, R. (1970). Part 14. Saurischia. Handbuch der Paläoherpetologie/Encyclopedia of Paleoherpetology. Gustav Fischer Verlag, Stuttgartt. 1-87.

[4] Pozaryska, K.; Pugaczewska, H. (1981). Bivalve nature of Huene's dinosaur Succinodon. Acta Palaeontologica Polonica. 26 (1): 27-34.

[5] Putzer, H. (1942). Die oberste Kreide bei Bochotnica an der mittleren Weichsel. Zentralblatt Für Mineralogie, Geologie und Paläontologie, Abteilung B: Geologie und Paläontologie. 12: 361-377.

[6] Smets, G. (1888). Aachenosaurus multidens. Bulletin de la Société belge de géologie, de paléontologie et d'hydrologie. Bruxelles: The society. 12 (2): 300.

---------

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz