Článek
Milí maturanti,
čtyři roky nazpět. První den školy, hned po slavnostním zahájení, odjezd na třídenní adaptační pobyt do rekreačního areálu na Vysočině.
Vzájemně se nesměle pozorujeme. Říkáme si, kdo jaký asi bude.
Až na tu hroznou zimu (protože jsem si zapomněla spacák) se dá říct, že pohoda.
„A jak se teda budete jako třída jmenovat?“ otázka na závěr.
Vypadlo to z vás rychle.
„To je jasný! My budeme srdcaři!“
Já ani zástupce třídní jsme si nebyly úplně jisté, co tím chcete říct. Možná jsme vás podezíraly, že si z nás děláte srandu.
Že by opravdu chtěli být tito patnáctiletí rošťáci v počtu 31 kusů třídní srdcaři?
Teď, po těch mnoha prožitých dnech, vyučovacích hodinách, přestávkách strávených na modrých sedačkách u šaten se všemi těmi sešity, plamennými řečmi, slzičkami, smíchem…
Po těch mnoha cestách pro svačinu do Alberta a zpátky, i po životních komplikacích, kterými jste už mnozí z vás museli projít…
Po tom všem, co vás utvářelo a utváří, jsme pochopily, že to nebylo jen prázdné gesto ruky směrem k srdci.
Že jste prostě fakt naši srdcaři ze 4.B.
Maturita!
Pasováním se stáváte oficiálně maturanty-čekateli. A čas na velké finále se začíná odpočítávat právě
teď.
Pracujte s ním moudře.
To, co je teď, bude za pár okamžiků minulostí. Ale velmi brzy se v tom ocitneme zase všichni společně. Vy budete stát hezky nastoupení jeden vedle druhého, čelem k nám – učitelům, maturitní komisi, těm, kteří vás celé ty roky poctivě připravují.
Budeme si vzájemně koukat do očí a telepaticky předávat poselství.
Jako srdcaři srdcařům.
Věřím, že se na maturitní zkoušku připravíte poctivě. Nejen proto, abyste zůstali věrni svému jménu, ale hlavně pro sebe. Pro radost z dobře odvedené práce.
A taky pro rodiče, přátele, všechny, kteří vás kdy drželi za ruku.
Finálový zápas má největší sledovanost. To napětí! Nervák do poslední chvíle.
Jak jste slyšeli už tisíckrát: „HODNĚ ŠTĚSTÍ A BYSTROU MYSL!“
Držím palce. Budu tam.
Vaše třídní
