Článek
Je polovina prosince, pondělí, 7.05. Martina stojí před svou první maturitní třídou 4.A. Za okny i v učebně je tma jak v pytli.
„Mám děcka rozsvítit nebo dáme opáčko z minulé hodiny jen tak?“
„Jen tak,“ ozve se jednohlasně. Soustředěně vzpomíná na obsah článku, jaké to je, být ‚LARK OR OWL‘ (skřivan nebo sova). Je jediná, co se snaží. Ostatní spí.
Pomalinku se rozednívá. Knoblochová se probírá jako první a začíná se malovat. Průša se zase nepřezul. Rozpuštěný sníh udělal pod lavicí špinavou loužičku. Martina přemýšlí, jestli by neměla tu anarchii zarazit. Má ráda ve věcech jasno.
„Děcka, pustíme se do učebnice. Strana 67, sešity, něco na psaní a šup, šup, šup.“
Ostré světlo ji paralyzuje jen na první dvě vteřiny. V té třetí to vidím. Na učitelském stolku, v květináči, s nádherně rozkvetlou orchidejí se na pohodu rozvaluje pánská ochrana.
Bleskem sklouzne pohledem ke kalendáři, a zatímco přemýšlí nad taktikou, obrátí list na další týden.
„Jak dlouho můžu dělat mrtvého brouka, než mě prokouknou? To bude zase nějaká kulišárna, jak mně rozhodit.“
Téma sexuální výchovy teď otvírat nechce.
Co teď? V ospalých tvářích hledá aspoň náznak. Nepatrné zaškubnutí levého koutku, letmý pohled ke květináči, krátký úsměv na souseda. Nic. Všechny tváře zůstávají pokerově nehybné.
„Cosi shnilého je ve státě dánském,“ jak by řekl klasik Shakespeare. Docela ráda by jim na tomhle zářivém příkladu citát vysvětlila. Ale to by se musela prozradit a do toho teda fakt nejde.
Je to past?
„Třeba s tím nemají nic společného. Mohlo to tu zůstat po minulé třídě,“ mihne se jí hlavou.
„Děcka, kdo byl v téhle učebně včera?“ ptá se věcně. „Prima tu měla matiku a pak trenéři školení“, odpovídá Verča.
Možností je tedy ve hře víc.
„O přestávce hodím květináč naproti do sborovny. Teď se mi na to nechce sahat. Vrstva papírových kapesníčků je O.K. a po vyučování to dám do pořádku. 8. vyučovacích hodin za mnou. Jsem mrtvá, chci domů. Rychle.“
Třídní knihu zasunu do správného kastlíku a rychle na vzduch.
Na květináč si vzpomene až večer u Netflixu. Neva. Bohudík není podepsaný.
Ráno spěchá do školy a do sborovny vchází mezi prvními. Květináč nikde. Však se časem někde vynoří.
Než toho dne odejde Martina domů, zastaví se ještě v kanceláři pana ředitele. Ráda by probrala možnosti výjezdu studentů do Londýna.
Něco tady nehraje. Pan ředitel s výjezdem okamžitě souhlasí. Jen by chtěl jet taky, protože by rád zašel na fotbalový zápas milované londýnské FC Chelsea.
Sluneční paprsky dávají orchideji, umístěné na ředitelově parapetu zvláštní zlatavý odstín. Není pochyb, komu kytka patří. Nápis 4.A na květináči je určitě dílem černovlasé Marcelky z poslední lavice.
Má ráda ve věcech jasno.
