Nenápadný hrdina z Vietnamu: Přežil díky roli prostoduchého kluka a změnil osud zajatců

Tonkinský záliv, léto 1967. Slunce pálí do ocelové paluby torpédoborce, vzduch je těžký od soli a kouře z lodních kotlů. Douglas Brent Hegdahl, dvacetiletý námořník z Minnesoty, se opírá o zábradlí. Vyrůstal mezi kukuřičnými poli, daleko od tropů i od války. Teď stojí uprostřed ní.

Stačil jediný zpětný ráz při palbě z lodních děl, a najednou letí přes palubu. Hodiny plave a šlape vodu, dokud ho nespatří vietnamská rybářská loď. Místo záchrany ale přichází zajetí.

V roce 1967 byla vietnamská válka v plném proudu. Americké jednotky bojovaly na území Jižního Vietnamu po boku Jiho­vietnamské armády (ARVN), zatímco Severní Vietnam, podporovaný Sovětským svazem a Čínou, usiloval o sjednocení země pod komunistickou vládou.

Tonkinský záliv byl strategickým místem. Odtud se prováděly námořní operace, ostřelování pobřeží i podpora pozemních jednotek. Incidenty v této oblasti už předtím vedly k eskalaci konfliktu. Právě zde v roce 1964 došlo k „Tonkinskému incidentu“, který posloužil jako záminka pro masivní americké zapojení. Do roku 1967 už ve Vietnamu sloužilo přes půl milionu amerických vojáků.

Severovietnamci odvezli Hegdahla do věznice Hoa Lo – známá jako „Hanoi Hilton“. Postavena Francouzi na konci 19. století, původně sloužila k věznění vietnamských nacionalistů. Během války se stala místem, kde byli drženi američtí piloti a vojáci.

Hegdahl se rozhodl přežít jinak. Ne silou, ale chytrostí. Předstíral, že je prostoduchý, že nerozumí válce ani politice. Dozorcům připadal neškodný. Dovolili mu zametat dvůr, nosit vodu, opravovat drobnosti.

„Ten kluk je hloupý,“ říkali si mezi sebou. Netušili, že právě tahle maska mu dává svobodu pohybu a možnost sbírat informace.

Za maskou „hloupého námořníka“ se skrýval pozorovatel. Hegdahl si zapamatoval jména, data zajetí a příběhy více než 250 spoluvězňů. Nepotřeboval papír, vše si ukládal do paměti pomocí dětské písničky Old MacDonald Had a Farm (česky: Strýček Donald farmu měl), kterou si v duchu opakoval. Nenápadně také sabotoval vězeňské vybavení. Sypal hlínu do palivových nádrží, povoloval šrouby. Malé rány, které věznitelé nečekali.

V té době bylo v severovietnamských věznicích drženo několik stovek Američanů. Mezi nimi i známá jména jako John McCain, Everett Alvarez Jr. nebo James Stockdale.

Severní Vietnam využíval zajatce jako politický nástroj – k propagandě a k vyjednávání. Hegdahlova paměť se stala klíčovou: po návratu mohl potvrdit identitu a osud stovek mužů, což mělo obrovský význam pro americké vyjednavače.

Výslechová místnost byla holá, jen stůl, dvě židle a žárovka visící nízko nad hlavou. „Proč jsi tady?“ ptal se důstojník lámanou angličtinou. Hegdahl se usmál a pokrčil rameny. „Spadl jsem z lodi,“ řekl prostě. Otázky se opakovaly, tón se měnil z přátelského na hrozivý, a nakonec přišlo i fyzické týrání. On však dál hrál svou roli, odpovídal pomalu, někdy nesmyslně, jindy se tvářil, že nerozumí. Čím víc se snažili, tím víc byli přesvědčeni, že před nimi sedí prostý, neškodný mladík.

V roce 1969 ho Severní Vietnam propustil spolu s poručíkem námořnictva Robertem Frishmanem a kapitánem letectva Wesleym Rumblem. Oficiálně jako gesto dobré vůle, ve skutečnosti jako propagandistický tah.

Na molu v San Diegu čekala skupina lidí – rodina, novináři, námořní důstojníci. Hegdahl vystoupil z lodi v obyčejné uniformě, bez medailí. Matka ho objala tak pevně, že se sotva nadechl. „Jsem doma,“ řekl tiše. Novináři chtěli dramatické příběhy, on však mluvil klidně: „Vím, kdo tam je. Vím, co se jim děje. A chci, aby se vrátili.“

Jeho paměťové záznamy potvrzovaly, kdo je v zajetí, a popisovaly podmínky ve věznicích. Jeho svědectví bylo tak přesné, že se stalo součástí vyjednávání o propuštění dalších zajatců. V době, kdy se veřejnost v USA začínala obracet proti válce, byly tyto informace nedocenitelné.

Hegdahl se vyhýbal slávě. Pracoval jako instruktor přežití pro námořnictvo, učil nové generace vojáků, jak obstát v zajetí. Vyučoval techniky zapamatování informací, způsoby, jak komunikovat s ostatními vězni, i drobné sabotáže, které mohou narušit nepřátelské plány. Z amerického námořnictva odešel jako poddůstojník druhé třídy.

Za svou službu a statečnost byl Hegdahl vyznamenán celou řadou ocenění – např. Purpurové srdce, Medaile válečného zajatce, Kříž za statečnost Vietnamské republiky.

V roce 2019 se jeho příběh objevil v 15. epizodě šesté série pořadu Drunk History na stanici Comedy Central, kde byl vyprávěn s typickou dávkou nadsázky a humoru. O několik let později se znovu vynořil na obrazovkách, tentokrát v dramatičtějším pojetí ve čtvrté sérii, sedmé epizodě The Night Shift na Amazon Prime. A v prosinci 2024 vyšel první ucelený životopis Douglase Hegdahla, který pod názvem The Unlikely War Hero: A Vietnam War POW's Story of Courage and Resilience in the Hanoi Hilton vydalo nakladatelství Stackpole Books. Jeho autor, novinář a historik Marc Leepson, v něm detailně mapuje nejen Hegdahlovy zážitky z vietnamského zajetí, ale i jeho život po návratu domů.