Projekt Riese: Nacistický „obr“ ukrytý v hlubinách Sovích hor

Od poloviny roku 1943 začali Němci razit rozsáhlé komplexy chodeb, hal a laboratoří v Sovích horách i pod zámkem Książ v Dolním Slezsku. Měly sloužit jako továrny na moderní zbraně, úkryty před bombardováním i možné zázemí pro nacistickou elitu. Stavba byla megalomanská, v roce 1944 zde pracovalo až 28 000 nuceně nasazených dělníků z celé Evropy. V nelidských podmínkách pracovních táborů i štol zahynuly tisíce lidí.

Plán počítal se sedmi propojenými podzemními areály. Ani jeden však nebyl dokončen, většina zůstala jen v hrubých výkopech, betonem vyztužena byla jen malá část. Celkově bylo vyhloubeno asi 9 km tunelů o ploše 25 000 m².

Projekt vznikl z iniciativy ministra zbrojního průmyslu Alberta Speera a vedení Organizace Todt. V září 1943 byla založena Schlesische Industriegemeinschaft AG, která měla stavbu realizovat. V okolí vznikla síť silnic, mostů a úzkorozchodné železnice napojené na místní stanice. Vězni káceli stromy, kopali nádrže, odvodňovací příkopy a budovali malé přehrady pro zásobování vodou.

Práce byly mimořádně náročné, Soví hory tvoří tvrdá rula, která se razila pomaleji než měkký pískovec. Výhodou však byla stabilita, umožnila vybudovat až 12 metrů vysoké podzemní sály o objemu 6000 m³.

Na stavbě pracovali nuceně nasazení dělníci, váleční zajatci i vězni z koncentračních táborů. Od dubna 1944 převzala dohled Organizace Todt a vznikla síť pracovních táborů Arbeitslager Riese, podřízená táboru Gross-Rosen. Velitelství sídlilo ve Wüstegiersdorfu, vězně střežilo přes 850 příslušníků SS.

Podle dochovaných údajů bylo na projekt nasazeno nejméně 13 000 vězňů, z nichž 8 995 lze identifikovat. Většina byli Židé, asi 70 % z Maďarska, další z Polska, Řecka, Rumunska, Československa, Nizozemska, Belgie a Německa. Úmrtnost byla extrémně vysoká, vězni umírali na nemoci, podvýživu, vyčerpání i brutální zacházení. Mnozí byli posíláni do Osvětimi, kde zahynuli. Zdokumentováno je 857 deportací a 14 poprav po pokusech o útěk. Celkový počet obětí se odhaduje na 5 000. Epidemie tyfu v zimě 1943 a na konci roku 1944 stavbu výrazně zpomalily. Evakuace táborů začala v únoru 1945, ale práce pokračovaly místy až do dubna. Nemocní vězni zůstali na místě až do příchodu Rudé armády v květnu 1945.

Pod zámkem vznikly dvě úrovně podzemních pater. První se nachází 15 m pod nádvořím, druhé 53 m hluboko a má délku 950 m. Vyraženy byly čtyři tunely, z nichž nejdelší měří 88 m. Asi 75 % stavby je vybetonováno. Nad zemí zůstaly základy budov, vodní nádrže, čerpací stanice a čistírny odpadních vod. V květnu 1944 zde vznikl pracovní tábor AL Fürstenstein s 700–1000 vězni, převážně Židy z Maďarska, Polska a Řecka. Dnes je zámek i první podzemní patro přístupné veřejnosti.

Nachází se mezi obcemi Rzeczka a Walim v útrobách Ostré Hory. Tvoří jej tři tunely o celkové délce 500 m, podzemní sály až 10 m vysoké a téměř dokončená strážnice. Vyztuženo betonem je asi 11 % stavby. Nad zemí zůstaly základy mostů, z nichž jeden byl nahrazen lávkou. Vězni zde byli nuceně nasazeni ze Sovětského svazu, Polska a Italové zajatí po kapitulaci vlády maršála Badoglia v září 1943. V dubnu 1944 vznikl tábor AL Wüstewaltersdorf, kde byli vězněni Židé z Řecka.

Dnes je komplex Rzeczka jedním z nejnavštěvovanějších míst projektu Riese. Prohlídková trasa měří 500 m a trvá asi hodinu, teplota se pohybuje mezi 5–7 °C. Expozice zahrnuje multimediální prvky a makety nacistických zbraní V-1 a V-2 v životní velikosti. K dispozici jsou audioprůvodci v češtině, polštině, angličtině, němčině i francouzštině. Otevřeno je celoročně denně od 9:00 do 17:00, vstupné činí 30 PLN pro dospělé, 25 PLN pro děti, studenty a seniory, rodinné vstupné 90 PLN.

Uvnitř hory Wolfsberg se nachází síť tunelů o délce 3100 m. Podzemní sály dosahují výšky 12 m. Některé části jsou zatopené, ale přístupné lodí. Nad zemí zůstaly základy budov, bunkr, vodní nádrže a sklady cementu. V okolí žilo asi 3000 vězňů v provizorních stanech a barácích. Od roku 2004 je komplex otevřen návštěvníkům.

Síť tunelů o délce 1750 m, podzemní sály mají až 8 m na výšku. Tunel č. 3 se nachází mimo hlavní komplex a obsahuje dvě přehrady a hydraulické zařízení neznámého účelu. Nad zemí stojí betonová budova o ploše 680 m² a záhadný monolit s potrubními vedeními. Od roku 1996 je areál otevřen veřejnosti. V srpnu 1944 zde vznikl tábor AL Säuferwasser.

Uvnitř hory Gontowa se nachází dvě podzemní struktury ve dvou podlažích, celková délka tunelů je 1090 m. Stavba není vybetonována. Nad zemí zůstaly základy budov, strojovna a rampy pro důlní vozíky. V dubnu 1944 zde vznikl tábor AL Falkenberg s 1500 vězni židovského původu.

Uvnitř hory Dział Jawornicki se nachází tunely v počáteční fázi výstavby o celkové délce 460 m. Tunely č. 2 a 4 vedou k malému podzemnímu podlaží, tunel č. 6 se zhroutil a nebyl prozkoumán. Ostatní tunely zůstaly jen v zárodku. Nad zemí zůstaly základy budov, strojovny, čerpací stanice a vodní nádrže. Úzkorozchodná železnice spojovala komplex s vlečkou v obci Olszyniec. Tábor zde byl evakuován v únoru 1945.

Uvnitř hory Ramenberg se nachází tunely č. 1 (216 m) a č. 2 (170 m), tunel č. 3 se zhroutil. Celkově bylo vyhloubeno méně než jedno procento. Nad zemí zůstaly základy strojoven, čerpací stanice, vodní nádrž, sklady stavebního materiálu a bunkr. V říjnu 1944 zde vznikl pracovní tábor AL Lärche, kde byli vězněni Židé z Polska a Řecka. Evakuace proběhla v únoru 1945.

Nachází se v obci Jedlinka. V roce 1943 jej odkoupila NSV, v roce 1944 byl zabaven vojenskými orgány a upraven jako sídlo Schlesische Industriegemeinschaft AG. Ve sklepě vznikl protiletecký kryt s plynotěsnými dveřmi. Zámek i nedaleké město Jedlina-Zdrój se staly základnou výstavby projektu Riese. V dubnu 1944 byla Schlesische Industriegemeinschaft nahrazena Organizací Todt pod vedením Franze Xavera Dorsche. V okolí Głuszyce vznikla síť pracovních táborů a byly sem přemístěny i závody firmy Krupp a textilní továrny, přizpůsobené ke zbrojní výrobě. V nedalekém kopci byl vybudován protiletecký kryt se dvěma tunely, z nichž 60 % bylo vybetonováno.

O skutečném účelu projektu Riese se vedou vášnivé debaty dodnes. Jedna z nejčastějších teorií tvrdí, že podzemní komplexy měly sloužit k výrobě moderních zbraní – např. proudových motorů pro stíhačky Me 262 či raket V-1, V-2 a V-3. Jiní badatelé se domnívají, že zde mohly vznikat tajné laboratoře zaměřené na chemický a biologický výzkum, jejichž cílem bylo vyvinout nové plyny a sloučeniny pro zbraně hromadného ničení. Objevují se také spekulace, že Riese měl fungovat jako nacistický trezor, kam byly sváženy uloupené poklady a umělecká díla z celé Evropy. Některé hlasy dokonce naznačují, že v Sovích horách mohl vzniknout nový Hitlerův hlavní stan. Tuto domněnku podporuje fakt, že vůdce měl o stavbu osobní zájem a pravidelně se nechával informovat o jejím postupu. A mezi nejodvážnějšími teoriemi se objevují i představy o experimentech s antigravitací či o tajném jaderném výzkumu, který měl být součástí jednoho z německých programů atomové bomby.

Navzdory desítkám let bádání tak zůstává projekt Riese obestřen záhadami.

Dnes jsou některé komplexy zpřístupněny veřejnosti – zejména Rzeczka, Włodarz a Osówka. Nabízejí komentované prohlídky, multimediální expozice a autentické prostředí podzemních chodeb. Valimské štoly (Rzeczka) patří mezi nejnavštěvovanější. Turistické trasy připomínají nejen technickou stránku stavby, ale i tragické osudy tisíců vězňů, kteří ji budovali.