Co o ideální dovolené nevíme

Znáte ten zvláštní pocit? Právě jste se doma z dovolené a místo svěžesti vás zaplavila únava, jako byste celý ten čas relaxace někde tahali pytle s pískem. Kufr ještě nemáte vybalený, ale hlava už je zpátky v práci, a vy se ptáte, jestli to celé mělo nějaký smysl. Před létem se na nás z titulků valí jistota, která má tenhle pocit vyřešit. Věda prý totiž spočítala ideální délku dovolené na 8 dní. Tečka.

Tahle věta zní lákavě, protože nám slibuje, že na náš problém na jak dlouho dobu odjet na dovolenou existuje správná odpověď a my ji konečně máme. Hurá! Stačí ji dodržet a vrátíme se nabití energií a odpočinutí. Problém je, že žena, která za tím číslem stojí, tvrdí něco docela jiného.

Jessica de Bloomová je psycholožka, která tomu, jak se nezbláznit z práce zasvětila celou kariéru. Její tým skutečně sledoval lidi na dovolené den po dni. A teď krátce k tomu osmidennímu omylu. V  datech výzkumníků se 8 dne objevil vrchol. Tedy ne ten sexuální, upřesním pro jistotu.

Prostě pohoda a zdraví lidí během dovolené stoupaly rychle a kolem osmého dne dosáhly nejvyššího bodu. A z toho čísla se nám stala mediální hvězda „okurkových sezon“. Jenže když se de Bloomové novináři ptali, jestli to znamená, že máme po týdnu s dovolenou skončit, odpověděla větou, kterou však žádný článek dále nepřevyprávěl.

Optimální délku dovolené podle ní v podstatě nelze vyzkoumat, protože nikoho nemůžete přiřadit buď k jednomu týdnu volna nebo ke třem. A i kdyby to šlo, měnilo by se s tím tolik dalších součástí dovolených, jakými jsou: počasí; místo; ti, co jedou na dovolenou s vámi; vaše nálada tak, že by z toho žádné čisté číslo 8 nikdy nevypadlo.

Vrchol osmého dne tedy není pokyn k tomu zabalit kufry a z Hurghady hurá domů. Je to jen tvar křivky u jedné skupiny lidí na dlouhých letních cestách. De Bloomová sama říká, že peak (vrchol) křivky nikdy neznamená a neznamenal žádnou ideální délku pro dovolenou. To je celý rozdíl mezi tím, co ukazují data, a tím, co z nich uděláme, když chceme prodat bulvární článek.

A tak, když se podíváme dál, zjistíme, že ani ostatní studie nedávají to vytoužené „správné“ číslo. Jeden výzkum nenašel mezi kratšími a delšími dovolenými rozdíl ani ve stresu ani v obnově sil z vyhoření. Jiný nenašel žádný vztah mezi délkou pobytu a štěstím u dovolených od čtyř do čtrnácti dnů. Další vůbec nezaznamenal vliv délky dovolené na náladu lidí.

Velká souhrnná analýza třinácti studií pak došla k závěru, že dovolená sice zvyšuje pozitivní emoce a může snižovat vyčerpání, ale na celkovou spokojenost se životem nemá prokazatelný účinek. Bodejť, tady se mi matně vybavuje hláška Bábinky z jedné hry Spejbla a Hurvínka: „A zítra si dáme 35 km po hřebenech“. Jinými slovy, věda o dovolené ví vlastně velmi překvapivě málo o tom, co od ní nejvíc čekáme.

Nejpoctivější nález celého oboru je vlastně trochu nepříjemný. Účinek dovolené totiž mizí hrozně rychle. De Bloomová ho v jedné práci pojmenovala přesně, hodně zábavy je rychle pryč. První pracovní den po návratu už je pozitivní efekt často úplně ten tam. Ne proto, že byla dovolená krátká nebo špatně naplánovaná, ale protože tak to zotavení funguje. Načerpané se spotřebovává, jakmile se vrátíte do stejných podmínek, ze kterých jste utíkali.

Tady se hodí přiznat, kde je hranice mého i vědeckého vědění. Nevím, jaká délka je správná pro vás. Nevím, jestli je lepší jeden velký výlet, nebo víc malých. Nevím, kolik dní potřebujete zrovna vy, abyste se přepnuli z pracovního režimu do toho dovolenkového, protože tahle schopnost se člověk od člověka liší celkem dramaticky.

To, co vím, je mnohem skromnější. Že kvalita pobytu rozhoduje víc než počet dnů. Že lidé se cítí lépe, čím víc se dokázali odpojit a uvolnit od toho, co je stresuje. A není to v podstatě tím, kolik dní jste byli pryč. A že vaše neschopnost vystoupit z problému, který vás pronásleduje je to, čím si na dovolené spolehlivě zkazíte to, kvůli čemu jste na ní odjeli.

Možná je tahle nejistota vlastně úlevná. Protože pokud neexistuje ideální délka, neexistuje ani způsob, jak dovolenou prohrát tím, že máte volna málo. Týden pohody u babičky na zahradě s jejími letními saláty a bramboračkou může udělat víc než tři týdny zájezdu, ze kterého se vracíte vyřízení. Krátký pobyt, kde se opravdu odpojíte od problémů, překoná dlouhý, u kterého každý večer kontrolujete e-maily.

Mimochodem, stejný vzorec se ukazuje i v malém. Když se zkoumalo, jestli častější krátké přestávky během práce zvyšují výkon, vyšlo najevo, že na pohodu a svěžest fungují především ty přestávky, kterým vy sami dáváte hlubší smysl tím, jak je trávíte. Klíč není v celkové délce času, ale v tom, jak těch 30 minut prožijete.

A přesto se i z toho udělaly bulvární titulky o tom, jak přestávky zázračně zvyšují produktivitu. Inu, jak které, že? Pořád dokola se opakuje totéž. Máme rádi čísla, která nám slíbí kontrolu nad něčím tak nepolapitelným, jako je odpočinek. Ale jak u přestávky, tak i u dovolené platí prostě pravidlo, že jsou jen tak účinné, jak si je vy dovolíte maximálně prožít a vychutnat.

Když se totiž vaše rodina 2 + 2 (rodiče a děti) předem pořádně nedomluví, co chce o dovolené dělat a matka potom zarputile tahá rodinu od vody na výlety a otec chce za každou cenu ležet jako mrož a opékat se, tak to prostě nedopadne dobře.

Chci říci, že dovolená sama přinese spousty nepředvídatelných akcí, na které musíme reagovat. Klid a pohodu si pro ty zbývající části musíte jeden druhému navzájem umožnit. Jinak si naložíme stres sami, navzájem, a ještě za své vlastní draze vydělané peníze.

Takže až vás letos někdo bude přesvědčovat, že nejlíp uděláte, když odjedete přesně na osm dní, vzpomeňte si, že to říká titulek, ne věda. Věda v tomhle případě říká skoro pokorně, že neví. A nechává tu otázku na rozhodnutí tam, kam patří. U vás doma, ve vás.

Vy jediní totiž poznáte, jestli se vracíte lehčí od prožité radosti, nebo s pomyslnými pytli písku na zádech. A to je nakonec spolehlivější měřítko než jakékoliv číslo z titulku, nemyslíte?