Článek
Obrazně řečeno měl ruce víc nahoře nad hlavou než dole u pasu. A gestikuloval s nimi velmi emotivně. A to mě přivedlo k tomu, že by bylo dobré si říct něco o tom, co znamená, když máme ruce vzhůru.
Ruce vzhůru ruce zvýrazňují směr, a vedou naši pozornost nad hlavu, kde je sídlo našeho centra myšlení. Upozorňují na něj a na to, jak se v danou chvíli rozhodujeme rozhodujeme.
Logicky je ve válce tento povel směrem k vojákům, kteří se vzdávají, jen podtržením bezvýchodnosti jejich situace. Má jim slovně a tělesně pomoci ukotvit pocit, že jakákoliv myšlenka na jakoukoliv akci jejich odporu, je předem ztracená.
Jako gesto je to dobré v situacích, jako třeba když fandíš na fotbale a chceš ostatním hráčům dole na ploše ukázat, že jsi aspoň v myšlenkách s nimi na hrací ploše přítomen.
Ale může to být i špatné v jiných situacích, jako třeba, když se hádáte v úzké chodbě plné lidí u soudní síně.
Vzpomínáte si na tu scénku u soudu s Patrikem Tušlem? Pan Tušl v tomto soudním jednání čelí obžalobě z nebezpečného pronásledování kvůli obtěžování šéfa České lékařské komory Milana Kubka v době koronavirové epidemie.
Na chodbě před soudní místností se v den projednávání shromáždil malý dav. A v něm byla i jeho příznivkyně Jana Peterková.
Jistě, svými výkřiky a rozmáchlými gesty směřujícími často vzhůru chtěla ukázat všem kolem, že je aspoň v té ideové rovině s p. Tušlem v soudní síni.
Nicméně, gestikulujíc divoce svými poletující pažemi si zjevně neuvědomila, že je to postoj ve stísněné chodbě soudu dost agresivní, provokativní a neúctivý. Že neuznává autoritu soudu a nebere vážně celou situaci. Že si myslí, že je nad zákonem a že má pravdu ona.
Což převedeno do lidštiny znamená, že v takovémto prostoru se dá velmi rychle strhnout k akci, za ní hlasitě se bouřící dav jejich podporovatelů.
Takže si pamatujme: Ruce vzhůru jsou mocný nástroj neverbální komunikace, ale musí se používat s rozumem a citlivostí. Jinak si můžeme nadělat spoustu problémů. Druzí lidé jej mohou přečíst přesně opačně než byl myšlen. A namísto upozornění na myšlení vnímají jen určité napětí.
Když už chcete strkat ruce nahoru, uvědomte si, že vyvoláváte vždy napětí. Nejenom v pažích samotných, protože k tomu potřebujete sílu, ale i v celém krevním oběhu, tlaku krve, atp. což má okamžitý účinek na vaše emoce a jejich prožívání. A toto napětí se přenáší do prostoru kolem vás.
A je velký rozdíl mezi napětím slečny na obrázku, která ruce vzhůru zvedá za účelem vyvolání napětí z radosti nad pocitem svobody a volnosti a následně je s uvolněním celého těla spouští dolů. A je na louce, kde je kolem na půl hektaru všude volno.
A mezi mácháním paží v chodbě plné lidí, což zvyší jejich nervozitu a zmatek a vede následně k tomu, že se tento dav sesynchronizuje a udělá přesně to, co po něm chcete. Udělá jakoukoliv akci, aby se toho napětí zbavil. Třeba to, že si i lehne na zem a zpívá. Což jde mimochodem vleže obzvláště špatně.
Bývalá novinářka by tohle vše měla vědět. Otázkou potom je, zda byla její touha po tom všem, po čem tam křičela, skutečně tak upřímná, jak se snažila dále ukázat svým chováním a gesty.
Neverbálně zatím 0:1 pro neverbálku.
PS: Chcete zlepšit svou komunikaci pomocí neverbálních signálů? Napište mi do komentářů, co vás na tomto tématu zajímá nejvíce a o čem byste chtěli číst příště.
#neverbalnikomunikace #wizardmike #tipyakomunikace #neverbalnisignaly #zlepsisikomunikaci
Zdroje:
