Článek
Snad největším objevem člověka bylo, když pochopil, že se svou bolestí nemusí být sám. A že snažit se před ní utíkat, vytvoří časem jeho závislost na nových a nových zážitcích.
A z vás bude jen vyčpělá noční šmouha, která je něco mezi frustrací, netrpělivostí a sebestředností opilého Jokera na speedu.
Život není vždy zábava. Ale pokud se jen pokoušíme oddalovat smutek, chlad a strach z toho, co se nám nelíbí, stejně nás jednou doženou.
A pokud nejsme schopni být se svojí bolestí či strachem, jak bychom, tak asi mohli prožívat i svou radost? Když pochopíme tohle, stačí k uspokojení člověka velice málo. Najednou začneme objevovat to božské v úplně obyčejné hmotě. I mytí nádobí se změní v radostnou hru.
Hindu tvrdí, že Bůh vytvořil vesmír jako tanec. No skoro jako taneční klub, aby si mohl užívat, jak se krásy jeho výtvoru odrážejí až k němu, že? A faktem je že někteří lidé jsou zvlášť šikovní odražeči všehomíru, aka pařmeni.
Nechat se zcela pohltit krásou okamžiku bývá sice božské, ale taky zrádné, když se v něm zapomeneme. Oddělíme se od pocitu radosti, kterou dokážeme tak nádherně ostatním zosobnit. Ostatní z nás doslova sají ten údiv nad krásou života. A my tančíme a přejeme si, aby ten tanec nikdy neskončil.
Lidé ušli tak dlouhou cestu věky, že zapomněli, že žít v radosti, v extázi je naprosto normální stav jejich bytí. A že k němu není potřeba pařit jako on život.
Radost je spontánní a vzniká přirozeně. Třeba, když vypneme hlavu a osvobodíme se od neustálého proudění myšlenek, plánování a připomínek našeho ega.
U křesťanů je trochu jiný koncept – jsi na zemi, makáš, pak odejdeš do nebe, abys tam byl blažený a žil v ráji. Na ráj teď moc nemysli a makej.
Nevím, co to jejich nebe je a asi se mi to nikdy nepodaří zjistit, ale došel jsem k tomu, že žít v radosti se dá tady a teď. Že k tomu ničí svolení nepotřebuji.
Život je darem. A není nic špatného na tomto světě občas pařit jako o život. A není vůbec nic špatného na materiálním světě. Akorát nás radost z něj naučí prostě žít trochu jinak než pohybem až do dna na večírcích.
Zjistím, že jsem svobodný, zcela volný človíček, co toho kolem ve světě nachází tolik, z čeho se dá těšit, že to ani nepobere. A tak se můj vnitřní svět naplněný štěstím z toho, co už je, vyleje ven a zaplavuje vše a všechny pocitem úžasu a vděčnosti.
Když od života nic nežádám, dostanu od něj všechno. A ze všeho se stává dar, který mě dokáže vystřelit do extáze. Do toho ráje, který všichni hledáme tam, kde není.
Stačí si jen vzpomenout, kde jsou ty vaše klíče. Jediným místem, kde by mohli být je vaše srdce. Místo plné lásky, s kterou se už nikdy a nikde nebudete nudit.
Život není posun od jednoho ultimátního požadavku k druhému, ale od jedné radosti k jiné. Tak na to nezapomínejme.
ENNEA TYP č. 7 - POŽITKÁŘ
PRIMÁRNÍ STRACH: Že bude strádat a trpět bolestí.
PRIMÁRNÍ TOUHA: Být šťastný, spokojený, dosáhnout naplnění.
Zdroje:
