Článek
To, co se zdálo být důstojnou vzpomínkou, se rychle proměnilo v politickou platformu, na níž Fico opětovně kritizoval zpochybňování zásluh Sovětského svazu ve vítězství nad fašismem. Avšak jeho interpretace historie opomíjí klíčové události, které předcházely válce, a způsob, jakým Sovětský svaz sám přispěl k jejímu vypuknutí.
Historický kontext
Příběh druhé světové války je často vyprávěn jako boj dobra proti zlu, kde role Sovětského svazu je viděna jako nezbytná pro porážku nacismu. Tento pohled však přehlíží složitější pravdu o začátcích konfliktu.
Sovětský svaz jednal před vypuknutím druhé světové války nejprve s Francií a pak zejména Velkou Británií. Když se však ukázalo, že Velká Británie není ochotna podporovat jeho expanzi vůči státům spadajícím dříve pod vládu carského impéria (zejména státy tzv. Pobaltí a Polsko), obrátil se na nacistické Německo, s nímž si nakonec dohodl tajné rozdělení sfér vlivu v rámci paktu Ribbentrop–Molotov.
A tak v srpnu 1939 nacistické Německo a komunistický Sovětský svaz podepsaly tajnou dohodu, která rozdělila východní Evropu na sféry vlivu. Tento pakt nejenže umožnil Hitlerovi bezpečně zahájit druhou světovou válku invazí do Polska, ale Sovětský svaz následně také zaútočil na Polsko a anektoval pobaltské státy. Tyto akce přímo přispěly k rozpoutání a eskalaci globálního konfliktu, který dnes známe pod názvem II. světová válka.
A víte, co bylo před tím?
Dne 16.4.1922 v italském lázeňském městečku Rapallo v 11.00 podepsali zástupci Německa a bolševického Ruska tzv. Rapallskou smlouvu. Bylo to v hotelu Palazzo Imperiale. Na jejím základě byly obnoveny diplomatické styky, obě země se zřekly náhrady válečných škod z první světové války a přiznaly si neveřejnou doložku nejvyšších výhod.
To například v praxi znamenalo, že Německo mohlo na ruském území testovat nejnovější modely tanků a dalších zbraní, kterými dle Versailleské smlouvy nemělo vůbec disponovat.
V říjnu 1925 byla v Berlíně podepsána Německo–ruská hospodářská smlouva o spolupráci v železniční a námořní dopravě, o daních, o ochraně průmyslového vlastnictví a navíc o úvěru pro Sovětský svaz ve výši 106 milionů marek na financování sovětských zakázek v Německu.
V dubnu 1926 byla podepsána další Smlouva o přátelství a neutralitě mezi SSSR a Německem, ve které se obě strany zavázaly zachovat neutralitu v případě útoku třetí země. Navíc SSSR obdržel další úvěr, tentokrát na 300 milionů marek. A potom následovalo období rozvoje nacismu podporovaného Sovětským svazem.
„Válka skončila … Jestli to chceš.“ — John Lennon
Ficovy mediální manipulace
Robert Fico ve svém projevu obhajuje Sovětský svaz, zdůrazňujíc obrovské lidské a materiální ztráty, které SSSR utrpěl během války, a používá je právě jako nástroj k potlačení kritiky jeho raných akcí. Tímto způsobem manipuluje s veřejným vnímáním historie, prezentuje Sovětský svaz výhradně jako hrdinu a oběť, zatímco ignoruje jeho předchozí spolupráci s nacistickým režimem. Ficova rétorika zjevně odráží snahu o přepisování historie ve prospěch současných politických a ideologických narativů. Na čí popud asi?
Důsledky a význam pro současnost
Ficovy vyjádření mají hluboké důsledky nejen pro vnímání minulých událostí, ale i pro současné politické a společenské debaty. Historické zkreslení a mediální manipulace ohrožují objektivní pochopení historie, což je zásadní pro vytváření informované a kriticky myslící společnosti.
V době rostoucího populismu a revizionismu je zásadní bránit historickou pravdu a podporovat otevřenou diskusi o minulosti, abychom se mohli poučit a vybudovat lepší budoucnost.
Takže, jak to bylo doopravdy?
Případ Ficovy piety a jeho interpretace úlohy Sovětského svazu ve druhé světové válce je připomínkou, jak snadno mohou být historické události manipulovány k dosažení politických cílů.
Zatímco je důležité uznat oběti všech zemí, které bojovaly proti fašismu, je stejně tak nezbytné být upřímní ohledně komplexního průběhu historických událostí. Pouze skrze upřímné a otevřené zkoumání minulosti můžeme doufat, že se vyvarujeme opakování jejích tragédií.
Za druhé světové války zemřelo 26 300 000 obyvatel Sovětského svazu. Čest jejich památce. Zbytečných obětí, které by nevznikly, kdyby nemělo komunisty řízené Rusko své imperiální choutky. Tím, že však pomohlo restrukturalizovat německé hospodářství a pomohlo vybudovat Německu zbrojní průmysl, vypustilo džina fašismu z lahve a díky tomu následně zemřelo během druhé světové války dalších 40 337 400 osob. A vůbec přitom zemřít nemuselo.
A tenhle cejch pomáhá svou mediální manipulací pan Fico zakrýt. Zdůrazněním zvláště ruských obětí se snaží vyvolávat soucit. Jednostranný soucit, který v nás komunisté za pomoci StB v Československu uměle pěstovali 70 let. O čemž hodně ví i pan Babiš.
Současné Rusko svou agresí proti Ukrajině navázalo na sovětskou i carskou imperiální myšlenku. Lidé, kteří se po první dekádě existence samostatného Ruska zmocnili moci v Kremlu, jsou bývalí aparátčíci KGB, nostalgici toužící po imperiální myšlence, a jsou pro ni ochotni zastavit všechny demokratické a dekomunizační proměny v Rusku.
Za jakoukoliv cenu. A všichni, kdo mu v podobných manipulacích pomáhají, se stávají nositeli Kainova znamení všech obětí lidské zvůle a nenávisti.
A tak se vás ptám. Jak můžeme jako společnost zajistit, že historická fakta nebudou obětí politických manipulací? Jakou roli může hrát vzdělávání a veřejná diskuse v obraně proti historickému revizionismu? Vaše názory a příspěvky k této důležité debatě jsou vítány.
Jak taková diskuse může osvětlit minulost a vést k lepšímu porozumění, zůstává klíčovou otázkou pro budoucnost, která si zaslouží naši plnou pozornost.
Zdroje:
