Pět smluv, krysaři, ale jen jedna píšťalka

Co této smlouvě, která znamenala jen posvěcení toho, co bylo před tím tak pečlivě utajováno, vlastně předcházelo? Dne 16.4.1922 v italském lázeňském městečku Rapallo v 11.00 podepsali zástupci Německa a bolševického Ruska tzv. Rappalskou smlouvu. Bylo to v hotelu Palazzo Imperiále.

Na jejím základě byly obnoveny diplomatické styky, obě země se zřekly náhrady válečných škod z první světové války a přiznaly si neveřejnou doložku nejvyšších výhod. To například v praxi znamenalo, že Německo mohlo na ruském území testovat nejnovější modely tanků a dalších zbraní, kterými dle Versailleské smlouvy nemělo vůbec disponovat.

V říjnu 1925 byla v Berlíně podepsána Německo–ruská hospodářská smlouva o spolupráci v železniční a námořní dopravě, o daních, o ochraně průmyslového vlastnictví, a navíc o úvěru pro Sovětský svaz ve výši 106 miliónů marek na financování sovětských zakázek v Německu.

V dubnu 1926 byla podepsána další Smlouva o přátelství a neutralitě mezi SSSR a Německem, ve které se obě strany zavázaly zachovat neutralitu v případě útoku třetí země. Navíc SSSR obdržel další úvěr, tentokrát na 300 miliónů marek. A následovalo období rozvoje nacismu podporovaného Sovětským svazem.

Až do 23. srpna 1939, kdy byl podepsán pakt Ribbentrop – Molotov, se to, co se dělo do té doby jakoby potají, stalo faktem. Komunistický Sovětský svaz a nacistické Německo se totiž v této smlouvě dohodly na rozdělení sfér vlivu v Evropě. Následně Hitler napadl Polsko a Stalin ho následoval o dva týdny později. A co smlouva obsahovala? Několik ujednání a tajný dodatek. Ten byl odtajněn až koncem 90. let.

Jenže Hitler to se zahájením války dost uspěchal, měl naivní představy o neschopnosti Polska se bránit a domníval se, že vše skončí do 5 dnů (podobnost s Putinovou verzí agrese na Ukrajinu značná). Podcenil nedostatek pohonných hmot pro armádu, ale i potravin, např. obilí. A protože se dostal do mezinárodní izolace a Rusko po podpisu paktu s ním, udělaly obě strany očekávané.

Dne 11. února 1940 došlo k podpisu nové smlouvy o další ekonomické spolupráci. Během jednoho kalendářního roku měl Sovětský svaz dodat Německu ropu, obilí a suroviny v hodnotě 430 milionů říšských marek. Do Sovětského svazu měly putovat německé strojírenské výrobky, ale také válečný materiál a technologie. A opět tu byl zajímavý tajný dodatek, který umožňoval Německu nakupovat kovy a zboží ve třetích zemích prostřednictvím některých sovětských organizací, a tím se obešlo přísné ekonomické embargo. Jako smluvní bonus umožnilo sovětské vedení německým lodím přístup k severním obchodním cestám.

Pojďme se ještě vrátit k tajnému dodatku paktu Ribbentrop – Molotov. Proč je tak důležitý? Protože se v něm naplno projevila pravá podstata zvrácenosti obou ideologií.

Zaprvé – se v něm oba státy dohodly na rozšíření tehdy už značně rozsáhlé ekonomické spolupráce. Sovětský svaz v té době zásoboval nacistické Německo potravinami, palivem i například i nedostatkovým kaučukem, díky čemuž mohla německá armáda zbrojit a přemisťovat své jednotky bez ohledu na britskou námořní blokádu. To dokládá i fakt, že během invaze Německa do Francie v roce 1940 zásobování ze Sovětského svazu ještě zesílilo - viz. již zmíněná nová smlouva o hospodářské spolupráci z 11.2.1940.

Zadruhé – se Německo a Sovětský svaz shodly, že si budou vyměňovat informace, nebudou na sebe navzájem útočit, a to ani rétoricky, a dokonce se zavázaly, že pomocí tajné policie zabrání domácí kritice druhé strany. Na tohle si vzpomeňte, když by vás náhodou napadlo volit komunisty anebo jejich pohrobky z ČSSD, SPD, Trikolóry a ANO. Byly podepsané 4 konvence o spolupráci Gestapa a NKVD o potlačování domácí propagandy proti druhému signatáři. Ruská tajná služba sledovala své vlastní lidi a perzekuovala je v zájmu nacistů.

A za třetí – ten tajný dodatek. Německo se vzdalo ve prospěch SSSR svých zájmů v Pobaltí, ve Finsku a v rumunské Besarábii (dnešní tzv. Podněsterská republika - území Moldávie obsazené Ruskem). Plus bylo dokončeno rozdělení Polska. Do sféry vlivu SSSR připadla nakonec i Litva výměnou za části varšavského a lublinského vojvodství.

A tak byl jedním z důsledků tohoto dělení Polska i katyňský masakr, při kterém sovětská tajná policie postřílela tisíce zajatých polských důstojníků.

Komunismus i fašismus se dostaly až následně do vzájemného boje díky tomu, že obě tyto ideologie přemohl hlad po ještě větší moci a územních ziscích. Totality, které se z nich vyvinuly, poškodily celý náš svět na mnoho let. A to nejen válkou.

Především poškozením kritického myšlení. A ačkoli obě ideologie operovaly s extrémními „lidovými“ představami a prezentovaly se především coby vůle či hlas lidu, byly uskutečňovány vrstvou profesionálních revolucionářů-ideologů a nebyly v žádném případě výrazem spontánní lidové aktivity (podobnost s týmem marketingových guruů hnutí ANO je jen čistě náhodná). Tito ideologové dali do pohybu sílu zmanipulovaných a zfanatizovaných mas, které sice v průběhu času vystřízlivěly, ale to už se škody jimi napáchané nedaly vzít zpět. A ony samy byly v pasti.

Oproti tradiční kultuře, která se snažila celá staletí lidskou duši kultivovat, fašismus i komunismus v člověku naopak vyhledával a vyhledává dosud jeho nejproblematičtější temné stránky. Ty stránky duše, které pomocí rozsáhlé a mnohostranné indoktrinace, pomocí striktní „dril“ výchovy, plošné a permanentní propagandy legitimizuje a následně je obrací proti společnosti samotné.

Sami sebe kanonizují (činí se svatějšími, než jakými opravdu jsou), a to vše se záměrem využít je jednak k radikalizaci lidí, kteří v rauši neposlouchají mozek, a též k destrukci dosavadní demokratické společnosti a jejích hodnot. Děsivá intelektuální proměna, která se takto odehrála v polovině minulého století, spočívala v odmítání vidět nebo přijímat cokoli tak, „jak to je“, a v důsledné interpretaci všeho jako stupně nějakého imaginárního dalšího vývoje, ke které zná vstupy a vize nějaký její guru nebo vedení strany.

V lidech toužících po snadných řešeních a útěku od problému bylo snadné vzbuzovat vším výše uvedeným nereálné představy, za kterými šli jako myši za krysařem s píšťalkou. A tak pískali a pískají i dosud tihle krysaři na svou vábivou píšťalku – Hitler, Mussolini, Stalin, Gottwald, Putin. I u nás jsou tací, kteří po té píšťalce zálibně pokukují. Neuvědomujíc si, že to jejich pokusnictví skončí jako vždy. Tragédií.

Temnou stranu duše člověka můžete zkusit poznat. Ale nikdy ji nemůžete ovládnout a přimět k podřízenosti své vlastní moci. Vzpoura proti „trůnu a oltáři“, v Babišově a Okamurově současném podání doplněná o „korupci, válku a migraci“ - proti starým pořádkům, chtěla zničit starý svět. Všichni výše zmínění usilují o zničení stávajícího systému, který jim brání v uskutečnění jejich vize nové společnosti.

Jak by měla vypadat, to však svým fanouškům nikdy zásadně nesdělují. A na tuto lež získávají i dnes své myšky. Hesla, to ANO. Pokřiky, to ANO. Realitu? To NE! Nikdy ji nechtějí vidět. Nelíbí se jim. Je v ní krom všech těch zlých věcí taky demokracie, svoboda, respekt k hodnotám, právo či láska. Nejnebezpečnější na totalitě je, že když přichází, nepoznáte ji, dokonce ji někteří nevědomky vítají. To dějiny nás učí, že demokracie bez hodnot se snadno promění ve zjevnou nebo kamuflovanou totalitu.

Je to rok od chvíle, kdy totalita opět zaútočila. A zase se jen opakují dějiny. Za vznikem totality nacismu stál moci chtivý ruský komunismus. Stejně jako stojí dnes za útokem na Ukrajinu. Nebyl nikdy zničen, jen se kamufloval.

A jediná šance, jak porazit totalitní monstra, je ptát se jich znovu a znovu, co tím, co dělají, vlastně myslí. Čeho chtějí KONKRÉTNĚ dosáhnout? To, co je děsí k smrti, je totiž vidět svět TAKOVÝ, JAKÝ JE. A nejen ten imaginární v jejich snech a proklamacích, ale ten skutečný, kde my všichni žijeme. Pak by je totiž nikdy nikdo nebral vážně. Stejně jako pojem „Velká vlastenecká válka“. Tak co? Začneme přemýšlet, anebo je necháme pískat?

Zdroje: