Článek
Píše o tom autor knihy „Proč volíme psychopaty a jak to zastavit?“ - Bill Eddy, který byl nejdříve 12 let terapeutem, než se rozhodl věnovat se řešení sporů a stal se právníkem. Zaměřil se na typ lidí s vysoce konfliktní osobností (High Conflict Personalities, HCP), kteří často stáli právě za nekonečnými soudními spory.
Bill Eddy nám připomíná, že vysoce konfliktní osobnosti (HCP) se stávají celospolečenským problémem, zvláště ty, kteří mají narcistické nebo sociopatické rysy.
Touží po moci a v boji o ni vytvoří falešnou krizi a využijí média s jejich vysokou emocionalitou k tomu, že se v nich představí jako jedinci = hrdinové mající skvělé řešení krize, kterou si sami připravili (např. Hitler vyrobil ze Židů padouchy a následně ze sebe udělal falešného hrdinu a začal je pronásledovat. Stalin zase vytvořil na Ukrajině hladomor, protože se Ukrajina bouřila proti násilné kolektivizaci a následně z něj obvinil samotné Ukrajince; tzv. Zákon 5 klasů).
Většina z nich média (ať už státní, nebo soukromá) používá pro prosazení svých cílů, v neposlední řadě je i ovládá, či přímo vlastní. Jak sám demonstruje na příkladech z nedávné historie (Hitler, Stalin, Trump, Berlusconi, Putin a další…), jeden člověk pak rozhoduje o vtažení do falešného konfliktu za celou zemi. Putin je bohužel až moc jasný příklad.
V podobném duchu trval Donald Trump během své prezidentské inaugurace na tom, že Amerika čelí „masakru“ (který blíže nespecifikoval). Pak ještě utrousil klasickou poznámku rádoby krále: „Jen já to můžu dát do pořádku“ (Když si projev poslechl bývalý prezident George W. Bush, údajně řekl nahlas: „Co to mlel za divný sračky?“)
Problémy dnešního světa může sotva spravit jediný člověk, pokud to vůbec lze. Právě proto moderní politici a prezidenti potřebují mít spoustu dovedností, včetně schopnosti spolupracovat, řešit komplexně problémy, vést lidi a inspirovat ostatní, aby se sami snažili.
Není možné, aby jen rozkazovali druhým, protože to skutečné problémy současného světa nevyřeší. Tady se musím pousmát, když si vzpomenu na Babišovo vychloubání, jaký je „skvělý manažer“, zvláště v mikromanagamentu. A od neděle 22.ledna 2023 po prezidentské debatě kandidátů na ČT víme, jaký je „diplomat“.
HCP mají tendenci hledět na skutečné i vymyšlené krize značně zjednodušenou optikou: někdo nebo nějaká skupina jsou jediným strůjcem zla (padouchem), a tento jedinec nebo skupina musí být podrobeni kontrole, zbaveni funkcí nebo úplně zničeni. Daný člověk nebo skupina se pak stávají terčem obviňování rádoby krále. To všechno je nedílnou součástí černobílého uvažování HCP a jejich extrémního jednání. Problémy v jejich podání nemají žádné odstíny nebo složitosti. Nepřítel jednoduše musí být zničen nebo na hlavu poražen. A to i přesto, že z vlastního života všichni víme, že to v životě takhle jednoduše nefunguje.
V dávných dobách, kdy k nebezpečí patřila smečka vlků nebo loď plná vikingských nájezdníků, takový přístup zpravidla fungoval. Byl to ustavičně nepřátelský svět, a to dokonce i pro nás lidi: zabít, nebo být zabit, sníst, nebo být sežrán.
V dávných dobách měli narcističtí HCP své terče obviňování podobně jako moderní HCP, ale oproti těm dnešním uměli přesvědčit každého, že jsou nejlepšími vůdci a každý by je měl následovat.
Tito sociopatičtí HCP manipulovali ostatními, aby je následovali a nemilosrdně pobíjeli skutečné nebo údajné nepřátele. Díky tomu se HCP stávali vůdci osad, a nakonec králi ve svých královstvích. Stačilo se jen usmát na své příznivce a oni vyhlásili „svatou válku“ ve jménu idejí. Oni sami (HCP) tak nikdy za nic nemohli. Cítili se a cítí se čistí.
A nyní shrnutí : Aby přiměli ostatní k následování, využívají tito rádoby králové něco, čemu se dá říkat TRIÁDA KRIZE, kterou nás neustále masírují:
- Panuje obrovská krize!
- Jejím strůjcem je šeredný padouch, který představuje čiré zlo a musí být zničen.
- Musíme následovat báječného hrdinu, který padoucha přemůže a krizi rychle vyřeší.
A tato krize může být skutečná, nebo rádoby králem zcela uměle vytvořená, nebo tak něco mezi. Stačí si vzpomenout, jak SPD Tomia Okamury hrozila migrací Afričanů do ČR tak dlouho, až důchodci Baldovi ruplo v hlavě a šel bránit naši svobodu se sekyrou kacením stromů na koleje před jedoucí vlak, o němž se domníval, že přepravuje migranty.
SPD k tomu využila jen probíhající migrační vlnu, která v Evropě skutečně byla, ale České republiky se nijak výrazně nedotkla. Strach, který to však v naší společnosti vyvolalo, zneužívají strany jako je SPD či ANO dodnes. Vypadá to, že vysoce konfliktní politici mají toto drama přirozeně v krvi a vědí, jak ho využít.
HCP mají instinktivní nadání vyrábět krize, nacházet vhodného padoucha (nebo celou skupinu padouchů) a povyšovat se do rolí hrdinů, které pak všichni zoufale potřebují. Ačkoli triáda krize možná pomohla pradávným znepřáteleným lídrům vyřešit některé skutečné krize, v dnešní době je pramálo reálných krizí, které by vyžadovaly, abychom přestali myslet a slepě následovali svého lídra, ať už na způsob boje, útěku, nebo ztuhnutí.
Proč? Inu mnohé režimy, které jsou dnes u moci jako antiliberální či autoritářské působí i za hranicemi své země a ztěžují svobodnou výměnu názoru všude, kde je to jen možné. Pro mnoho lidí je dnes čím dál obtížnější a i nebezpečnější mluvit otevřeně o budoucnosti.
Zvláště je to důležité proto, že současní manipulátoři čím dál více využívají algoritmy nejenom TV vysílání, ale i sociálních sítí a odlišit tak skutečnost a lež začíná být skoro umění. Mnoho lidí bude těmto novým HCP věrozvěstům vydáno všanc. Možná máme jen několik let či desetiletí abychom se rozhodli, jakou cestou půjdeme.
Současné problémy často vyžadují výzkum, analýzu a spoustu vyškolených expertů, kteří spolupracují. A hodně lidí, kteří mají sílu a chuť se ptát, a to i na nepříjemné věci, které by mohli vést k řešení. Proto, abychom z té hromady možností mohli vybírat ty nejlépe fungující. Pro další a lepší fungování demokracie. Máme-li o ní zájem. Máme?
