Článek
Dne 18. 2. 2023 vyšel článek s názvem Babiš: koalice zažije peklo. Pokud se jeho protagonista vyjádřil takto, určil tím přesně směr své další politické orientace. Jak na tom však asi bude naše země, když jeden z jejich vrcholných politiků poslední doby přeje některým jejím obyvatelům v nadcházejícím čase peklo? ANO, bude líp, už zřejmě neplatí.
Co mu nahrává pro takovéto prohlášení? Naše nedostatečné vzdělávání občanské společnosti v oblasti komunikace a obecně ověřování si informací. Ruku ruce k tomu přidejte stále více šířící se propagandistické klamy, předpojatá prohlášení, manipulativní lži. Také sociální sítě, kde nelze dohledat skutečné šiřitele dezinformací.
Avšak hlavním problémem je to, že nehledáme pravdu, ale díky emocím a přesvědčivému, stále se opakujícímu se žvanění sklouzáváme od pravdy k její náhražce, k tzv. alternativní pravdě. Ta má s fakty pramálo společného. Např. zde v otázce věku odchodu do důchodu prohlásil, že věk odchodu snižoval: „Na kolik? Když budeme ve vládě, řeknu. Zvolte si lepší vládu a budete chodit minimálně stejně. Tato vláda vám řekne, že půjdete v 68 letech. Získáme zdroje, aby naši důchodci měli zasloužené důchody a zasloužené stáří, aby se hranice vůbec neposouvala.“
Nicméně nejde tak úplně o lež, jen se v rámci záměru těch, kdo ji zneužívají, posune pravda maličko jinam. A my si rádi tyto informace předehřáté předkladateli jen dochutíme a doupravíme podle naší chuti a zájmu. Vždyť kdo ze starší generace by netoužil po dřívějším odchodu do důchodu, že?
Tím si sami pro sebe vytvoříme potvrzení, že je vše v pořádku, a k jakémukoli jejich vyvracení už zaujmeme předpojatý negativní postoj. A i kdyby následně přišlo několik jasných fakt vyvracející naprosto to, co jsme před tím zkonzumovali, nebudeme chtít vůbec své postoje aktualizovat a změnit. V naší mysli kvetou konspirační teorie právě pro tento fakt. Za spiknutí totiž rádi označujeme vše, co může pro náš mozek představovat nebezpečnou skutečnost. A pravda takovou nebezpečnou skutečností rozhodně je.
Díky těmto jevům nám populací nebezpečně prorůstá populismus. Populistická hesla začínáme slýchávat i od lidí, kteří s nimi nikdy neoperovali. Dále se nám díky němu začínají drolit základní hodnoty demokracie - pravda, soucit, tolerance, svoboda či odpovědnost. V neposlední řadě tímto vším dojde k poškození sociální soudržnosti celé společnosti. Příklad populistické manipulace? Např. věta: „Vláda a pan Pavel mluvili o válce, já o míru, ale média to celé otočila proti mně.“
Mocensky je to vysoce účinná zbraň, která nás skutečně zavede do pekla. Proč? Začne totiž zneužívat pojmy jako válka a mír nebo elita a lid. Zavede mezi nimi antagonismus - což je soupeření dvou neslučitelných nebo oponujících si informací. Nejlépe to vidíte na prohlášeních typu, „mně jde o lidi, vám jen o vaše výhody“ nebo „vy chcete válku, já chci mír“. Jejich cílem je vzbudit dojem, že jediná správná pravda je ta moje, tedy lidová, protože nás je víc. Elit je málo. Tudíž nemají mít žádný vliv. Už proto, že v tomto hypotetickém scénáři k filmu - „Jak skoncovat s demokracií“ - se tvrdí, že vlastnosti lidu jsou vždy jen kladné a vlastnosti elit zcela záporné.
Liberální společnost prozápadního typu je postavena na důvěře, že politici zajistí její fungování. K tomu však tahle naznačená cesta nikdy nevedla a nevede. Je to moc hezky vymyšlené. Tento naznačený systém lží a klamů nemění to základní, na čem je v demokracii vše založené, ale deformuje pohled lidí na její funkčnost.
A čím více zkreslíte lidem v hlavách jejich představy o společnosti jako takové, tím hůře se rozhodují správně podle fakt a začínají podléhat emotivním manipulacím typu: „Nedělal jsem vyhrocenou kampaň. To je jedna ze lží médií. Dělal jsem kontaktní kampaň.“
Společnost se dík tomu začne dělit na partičky, skupiny a kmeny. Náš kmen má pravdu! Náš vůdce má pravdu! A všechny ostatní partičky jsou označeny jako ty nepřátelské. Systém demokracie je unikátní tím, že vytvořil mezi lidmi sítě pozitivních vztahů, které v normální společnosti i přes názorové neshody vedly vždy k sdílení a sounáležitosti. Prostě ke spolupráci na všem společném. K vztahům, které umožnují naše společné fungování. Jsou naší pojivem.
A to se nyní snaží někteří naleptávat soustavným podrýváním. Např. podobnými výroky: „Chtěl jsem samozřejmě vyhrát a dělali jsme pro to všechno, ale proti médiím nemůžete vyhrát, když systematicky lžou, manipulují, vytrhávají výroky z kontextu a podprahově působí na lidi titulky nebo ošklivými fotografiemi a dělají kampaň ve prospěch jednoho kandidáta.“ Paradoxní je to v momentu, když si uvědomíte, že autor tohoto výroku je vlastníkem největšího mediálního domu v ČR.
Takže, kde je v těchto výrocích přítomno přátelství, důvěra, zdvořilost, slušnost, ohleduplnost, tolerance vůči druhým lidem a jejich komunitám v společenství či velkorysost? Práce populistů a manipulátorů připravuje naší demokracii skutečné peklo na zemi. Ničí mezilidské vztahy, vzniká tu podhoubí nejen komunikační, ale rovnou fyzické agrese a vzájemné intolerance - nesnášenlivosti mezi všemi.
A tohle vše vede nakonec vždy jen k jedinému. K agresivnímu konfliktu nejprve uvnitř a posléze vně dané společnosti a následné genocidě těch, co nesouhlasí. Konkrétní výsledky takovéhoto postupu vidíme v ruské agresi proti Ukrajině. Je to současně agrese i proti jejich vlastnímu lidu.
Když jste ekonom, víte, co jsou to náklady. Investice do něčeho, co chcete. A lidem, kterým záleží na moci, na nákladech ani moc nezáleží. Jsou ochotni investovat cokoliv, aby do svého kmene zapojili, co nejvíce lidí. Ti se dají shora popsanou žvanivou rétorikou lehce oklamat. A snadno tak podlehnou všem vlkům v rouše beránčím. A i když vám jako všem, kdo na tenhle starý trik naletěly, jednoho dne dojde váš omyl, jste v pasti. V emoční pasti, kterou si sami sobě nechcete přiznat.
Ekonomie totiž označuje náklady, které již byly vynaloženy a nelze je vzít zpět, jako utopené náklady. V kontextu takovýchto vztahů mezi vámi a vaším kmenem se utopené náklady vztahují na čas a energii, kterou jste investovali do konkrétní osoby vůdce kmene, na naději na pozitivní návratnost, na úhradu za vysokou emoční daň, kterou si udržování takového vztahu vyžádalo, a na psychický dluh, který nám vznikl z toho, že jsme snášeli traumata s tím vším spojená.
A protože naše utopené náklady jsou velmi vysoké, nechceme se jich jen tak vzdát: „Když už jsem tu zůstal jsem tak dlouho, nemohu teď svou investici opustit!“ - politik, pracující výše popsaným způsobem vás taky nikdy neopustí, toho se nebojte. Místo abychom si řekli, že odejít by nás stálo mnohem méně než zůstat, pokračujeme podobně jako hráč v kasinu v honbě za nepolapitelnou slíbenou „výhrou“. A taky stejně tak zkrachujeme.
Stydíme se za náš omyl. Emoce utopených nákladů nás svazují tak, že máme pocit, že se jinou cestou jít už nedá. Dá. Uvědomte si, že ten, kdo vás takto potopil, to udělal jen pro svůj vlastní prospěch. Na chvíli si vás možná získal. Ale ne navždy.
K překonání tohoto omylu je třeba si uvědomit, že ztracený čas sice nikdy nezískáme zpět, ale můžeme získat zpět svou budoucnost a zabránit dalším ztrátám tím, že odejdeme z tohoto bludného kruhu nenávisti a zloby raději dříve než později. Odměnou nám bude svoboda. Svoboda rozhodnutí provedená tady a teď. A znovunalezení nalezení sebedůvěry.
Vypadněte ze začarovaného kruhu domněnek a snění, které jen brnká na vaše emoce. Zařaďte do svého rozvrhu aktivity, které vás pozitivně naplňují a přinášejí vám dobrý pocit. Sestavte si týdenní rozvrh naplněný příjemnými, rozptylujícími aktivitami, jako je trávení času s přáteli, návštěva divadelního představení, masáž, hezké procházky a četba pro vás užitečných knih. Zkuste si zažít i kdyby malou radost. Pro pocit naplnění, uvolnění a klidu.
Vypnete tím myšlenkové piraně, které nám každodenně připlouvají do života díky nezodpovědným a sebestředným lidem, jejichž jediným cílem, je připravit nám peklo na zemi. Peklo proto, aby byl ráj jen jejich, a ne nás všech.
Zdroj obrázku: KEMEL: Babišovo bubnování
