Článek
Hodně lidí si mi v koučování či mentorování stěžuje, že má příliš náročné či toxické nadřízené. No, pokud je váš šéf např. mikromanažer, pomůže předcházet konfliktům pravidelný reporting o vaší práci. Pokud je zase naopak chaotický, pomůže harmonogram nebo jakákoli struktura procesů v týmu. No a když je příliš kritický, je nejdůležitější soustředit se na fakta, a ne na emoce.
Ať už tedy máte jakéhokoli šéfa, klíčem k vaší úspěšné komunikaci je pochopení jeho stylu, respekt k jeho hodnotám a následné přizpůsobení vašeho přístupu k němu. Ano, respektujte jeho a on může respektovat vás. Nenásilná komunikace vám pomůže vyjadřovat vaše potřeby bez obviňování a emoční inteligence zase umožní lépe číst a chápat motivace vašeho šéfa.
Podíváme se na to, jak se šéfy pracuje terapeutka Melody Wilding v knize Managing Up (Řídit se). V článku se podíváme na čtyři hlavní typy šéfů a ukážeme si, jak s nimi pracovat tak, abyste si zlepšili vzájemnou spolupráci, a to bez konfliktů a zbytečného stresu. Jen pozor. Tenhle článek není o navádění k podlézání či manipulaci se svým šéfem.
Cílem „managing up“ není pouze nějak „přežít“ pod šéfem, ale naopak získat větší kontrolu nad svou prací. Protože, když dokážete efektivně pracovat se svými nadřízenými, získáte si větší volnost, důvěru a tím i větší autonomii. A přitom je klíčová dovednost naučit se nastavovat si hranice a říkat „ne“, když je to potřeba.
I neoprávněná kritika je zpětná vazba a dá se použít pro váš osobní růst. Takže škrtněte osobní útok a vnímejte, co vám přináší jako příležitost se zlepšit. K dobrému nastavení hranic totiž patří i zpětná vazba a když chybí, nebojte si ji aktivně vyžádat. Ptejte se takto: „Co konkrétně bych mohl/a zlepšit?“ namísto obecného „Jak si vedu?“.
Chce to proaktivní přístup, v němž dáváte jasně najevo, že chcete porozumět stylu vašeho šéfa tak, aby pak vaše komunikace byla prostě efektivní. Ovšem teď přichází ALE. Když chcete poznat druhého, můžete jít jen tak hluboko, do jaké míry chcete poznávat sami sebe. Takže, jde v prvé řadě o sebepoznání. Všichni máme nějaký styl práce, určité reakce na stresové situace a následně díky nim upravujeme i svůj styl komunikace. Klíčová role v tomhle všem spočívá v emoční inteligenci. V schopnosti poznat vlastní emoce a jejich práci v našem těle.
Teprve potom se lze naučit chápat emoce druhých a pracovat s nimi ku prospěchu vás obou. Kromě toho, potřebujete začít vnímat svého šéfa pozorněji. Nikdo před druhými nechodí jako otevřená knihovna, natožpak červená, aby si v něm kdokoli druhý mohl číst. Pro to, poznat, jací druzí jsou, je prostě dobré si jich všímat. Číst mezi řádky. A vracet vypůjčené knížky v pořádku a včas do knihovny. Zdůrazňuji navrch laskavě a s respektem.
Styly řízení jsou různé. Mimochodem řízení – tohle je hlavně pro ty firmy, co ještě nepřešly na leadership. V řízení se řídí, lídři vedou. Možná, že právě tohle by mohl být ten převodový stupeň k lepší úrovni řízení. My jen potřebujeme vědět, jak spolu dobře vycházet, jak se empaticky vnímat, protože to je předstupeň k tomu změnit i styl vedení.
V řídicích rolích šéfů tedy autorka popisuje 4 hlavní typy (Velitel, Společník, Pečovatel, Kontrolor) a jejich různé styly. Až analyticky popisuje jejich specifické preference v komunikaci. Když totiž porozumíte tomu, co váš šéf preferuje (např. rychlá jednoduchá fakta versus podrobné analýzy), můžete mu tak lépe prezentovat své myšlenky a zvýšit pravděpodobnost, že je přijme za své. Základní otázka je, jak se svým šéfem komunikovat efektivně.
Mně osobně se nejvíc vyplatil na řešení zaměřený způsob komunikace než pouhé sdělování si problémů. Od svého dědy mám v paměti pořád jeho heslo: „Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.“ Nejde o to zvládnout jednu poradu, jde o váš dlouhodobý přístup ke vztahům. Budujete si důvěru tím, že si plníte své závazky, přinášíte prací hodnotu a udržujete si dobré vztahy nejen se šéfem, ale i s celým týmem. Pokud máte prostě šéfa, s nímž jste poctivě vyzkoušeli, co šlo, a žádná strategie na něj nefunguje, je lepší zvážit změnu týmu nebo firmy.
1. Velitel (Commander) Vždy dominantní, rychlý v rozhodování, orientovaný na výkon. Může působit až neempaticky, naprosto neoceňuje small talk. Místo „Můj šéf je necitlivý a nikdy mě neposlouchá“ zkuste: „Vidím, že se soustředíte na výsledky a často jdete přímo k věci.“ A své potřeby vyjadřujte stejně jasně: „Potřebuji mít dostatek informací pro svou práci. Stručně vám shrnu svůj pohled a chci získat vaši zpětnou vazbu.“ Velitelé totiž ocení, když hned přejdete k jádru věci a nezdržujete se dlouhými úvody. Pochopte, že jeho dominance není osobní útok. Pokud je přímý, neznamená to, že vás nerespektuje. Přizpůsobte se jeho stylu, pokud vám odpoví jen „Ano, schvaluji“, neznamená to, že si vás neváží, jen komunikuje jinak než vy. Holt není romantik.
2. Společník (Cheerleader) Až neskutečně energický, optimistický, inspiruje tým. Ovšem někdy je roztržitý, mění rychle priority, nedává jasné pokyny. Pomozte mu udržovat směr a zaměření na cíl: „Tento nápad je skvělý! A jaký je teď náš hlavní cíl?“ Pomůže vám vždy jasné vyžádání zpětné vazby: „Můžeme si ujasnit konkrétní očekávání od tohoto projektu?“ Chce to respekt k jeho chaotičnosti: Pokud zruší schůzku, převezměte iniciativu a hledejte řešení: „Vidím, že máte nabitý program. Mohu vám poslat shrnutí jen e-mailem a domluvit si kratší konzultaci?“ Každý máme svůj dar. Vnímejte jeho entuziasmus jako přirozenou součást jeho osobnosti, ne jako nezodpovědnost. A hlavně udržujte si seznam priorit, které vám dal, a pomozte mu s jejich strukturováním.
3. Pečovatel (Caretaker) Trpělivý, tiše naslouchající, vždy podporující. Vyhýbá se konfliktům, někdy je až příliš opatrný. Jeho péče je někdy více dohled: „Vážím si vaší podpory. Cítím se jistě ve své práci, dám vám vědět, pokud budu potřebovat pomoc.“ nebo „Mohu vám pomoci s tímto rozhodnutím tím, že připravím několik variant?“ Chce to povzbudit jej k větší otevřenosti: „Je něco, co byste nám chtěl sdělit, ale váháte?“ Pro netrpělivé, buďte trpěliví, pokud potřebuje čas na rozhodnutí. A neberte si osobně, pokud váhá s kritikou, možná chce chránit vaše pocity, protože mu na nich záleží.
4. Kontrolor (Controller) Pečlivý, analytický, vždy strukturovaný. Ano, může to být až rigidní, je nedůvěřivý ke změnám a těžko je snáší. Porada je v 9.00! Tady pomáhá respektování jeho systému: „Vidím, že preferujete strukturu a preciznost. Mohu vám předem ukázat můj návrh a získat vaši zpětnou vazbu?“ Přizpůsobte se: „Abych se vyhnul zbytečným revizím, mohu se s vámi předem dohodnout na klíčových kritériích projektu?“ Získávejte si důvěru: „Mohu vám ukázat, jak můj návrh navazuje na stávající systém, aby to bylo efektivní?“ Pochopte, že jeho potřeba kontroly pramení z obav o přesnost a efektivitu, ne z nedůvěry vůči vám. A připravte se na velmi detailní zpětnou vazbu. Inu, není to osobní kritika, ale prostě jeho styl práce.
Každý šéf je jiný. A stejně tak i vy. Princip „managing up“ není o přetvářce, ale o kultivaci vztahu založeného na porozumění. Naučit se číst mezi řádky, mluvit jazykem potřeb místo výčitek a vnímat i za slovy skryté motivace. To je cesta, která vede nejen ke zdravější spolupráci, ale hlavně i k vašemu osobnímu růstu.
Protože dřív, než změníte přístup k druhým, potřebujete porozumět sobě. A to je možná ten nejdůležitější leadership, který se kdy naučíte.
