Článek
Magie ve svých nesčetných podobách byla a stále je neoddělitelnou součástí lidské zkušenosti. Od dávných šamanů, kteří ve stavu transu komunikovali se světem duchů, přes tajemné druidy spojené s přírodou, až po alchymisty a mágy renesance, lidská touha pochopit a ovládnout neviditelné síly přetrvává. Každá doba, každá kultura si vytvořila své vlastní pojetí magie. Tyhle cesty poznání neviditelného v sobě spojují moudrost předků s naší věčnou touhou po přesahu všednosti.
V každé magické tradici najdeme ty, kdo ji praktikují. Šaman byl prvním, kdo se odvážil překročit hranici mezi světem hmotným a nehmotným. Nešlo o žádné vznešené poslání - jeho úkolem bylo pomáhat své komunitě přežít, léčit nemocné, zajistit úrodu, ochránit před nebezpečím. Používal k tomu stavy změněného vědomí, kdy mohl komunikovat s duchy předků nebo přírodními silami.
Ne proto, že by toužil po osvícení, ale protože to byla cesta, jak získat potřebnou sílu a moudrost pro svůj lid. Jeho nástroji byly především buben, jehož rytmus otevíral brány mezi světy, chřestidla k zahánění zlých duchů a posvátné byliny. Rituál vedl pomocí zpěvu, tance a často i půstu - vše směřovalo k jedinému: dostat se za hranici běžného vnímání, tam, kde mohl načerpat sílu pro svůj úkol.
Od sibiřských šamanů, přes čínské wu, až po americké a africké medicinmany. Každá kultura si vytvořila vlastní cestu k neviditelnému světu, ale její podstata zůstává stejná - šaman je tím, kdo překračuje hranice poznatelných světů do jinam.
Druidi šli trochu jinou cestou. Zatímco šaman překračoval hranice světů, druid se učil číst znamení přímo v přírodě kolem sebe. V šumění listů, v letu ptáků, ve vzorcích, které tvořily mraky na obloze. Jeho síla spočívala ve schopnosti vnímat jemnou rovnováhu mezi mužskou a ženskou energií světa. Druid rozuměl cyklům přírody, znal sílu rostlin, půdy a jejich kamenů, věděl, kdy je čas sít a kdy sklízet.
Jeho magie nebyla o dramatických rituálech - byla to každodenní praxe pozorování a porozumění přírodním zákonům. A právě tato praktická moudrost z něj dělala nejen duchovního vůdce, ale i léčitele a rádce. Do dnešních dnů se nám po nich například zachovalo cvičení Wyda, které tyto všechny věci propojovalo.
Zajímavý je rozdíl ve vnímaní představitelů magie dnes. Vidíme to napříč kulturami. Východní tradice vidí čaroděje jako mudrce pracujícího s přirozenými silami. Západní křesťanská tradice jej často démonizovala. Lidová tradice napříč světem si však zachovala daleko neutrálnější pohled - čaroděj jako léčitel a rádce.
A právě tento rozpor v jejich chápání se odráží i v dnešní době. Vidíme vedle sebe moudrého Gandalfa s dlouhou holí, temného Sarumana nebo Harryho Pottera s kouzelnou hůlkou. Skutečná podstata magické praxe se však skrývá jinde - v jemném umění práce s energií, které nevyžaduje ani hole, ani zaříkávadla. Je to o umění vnímat a usměrňovat síly, které jsou všude kolem nás, ať už jim říkáme Čchi, prána nebo prostě energie.
A tak každý, kdo praktikuje magii si volí svou cestu. Mág je tím, kdo dokáže pracovat se všemi typy energií - světlými i temnými, přírodními i astrálními, spojujícími i rozdělujícími. Nevyhýbá se žádnému aspektu síly, ale zároveň jej nezneužívá. Vnímá, ví, avšak nezasahuje přímo, jen jako pozorovatel.
Čaroděj je dnes oproti mágům moderním nástupcem šamanů a je proto více spojen s přírodními živly a jejich energiemi. Černobog, černava, černokněžník je označení těch, co si k dosažní svých cílů volí cestu negativních sil. Nejde ani tak o to, že by tyto síly byly apriori zlé, ale proto, že jsou velmi silně skryté, těžko uchopitelné a přistupovat se k nim musí s velkým respektem. Jinak se z nich stává to nejhorší. Lidská touha mít, vlastnit a kontrolovat, ta probouzí tyto síly, které vám sice pomohou dostat to, co tak usilovně chcete, ovšem za cenu zničení vaší přirozené rovnováhy. A vaší lidskosti.
Magie, ať už je chápaná jako prastaré umění nebo moderní metafora pro vnitřní transformaci, nás učí hledat spojení mezi viditelným a neviditelným. Spojení, které se nedá vyvolat naší hlavou, ale jen a jen srdcem. Ať už se jí bojíme, obdivujeme ji, nebo se snažíme pochopit její mechaniku, magie zůstává svědectvím o touze člověka po smyslu, síle a spojení. V každém z nás je možná kousek šamana, mága či čaroděje - co říkáte?
PS: Psal jsem tento článek z pohledu muže, ale totéž platí i pro ženy - šamanky a čarodějky, které jsou stejně přirozenou součástí tradice magie jako jejich mužské protějšky.
