Článek
Často sníme o tom, jak bychom svému partnerovi dali všechno, i „zlaté z nebe“. Ale co je to skutečné "všechno"? Je to opravdu láska, nebo jen naše touha ukázat světu, jací jsme úžasní dárci? Možná se za tím skrývá strach z vlastního bohatství – vždyť to dokáže odhalit naše nejhlubší stíny rychleji než blesk na temném nebi.
Kolik z nás se schovává za masku chudoby, abychom působili ctnostně a morálně? Ach, ta sladká iluze! Jenže pravda je, že být „duchovním guruem“ je často jen způsob, jak se vyhnout skutečné práci na sobě. Stačí dva lidé pro společnost a tři už tvoří dav, který snadno uvěří slibům o bohatství, zatímco srdce touží po skromnosti. Není divu, že tolik samozvaných učitelů končí posedlých mocí, penězi a luxusními domy, které ani nepotřebují.
A co vy? Ptali jste se někdy svého partnera, co pro něj znamená bohatství? Ne, nemyslím tím předmanželskou smlouvu – ta vás stejně nezachrání před partnerem s pochybným charakterem. Ale zamysleli jste se, co váš protějšek skutečně chce od života? Od vás? Dříve společné rodinné firmy fungovaly proto, že oba partneři sdíleli stejné cíle a cestu domů.
Mnozí z nás si hrají na chudáky, zatímco ve skrytu duše touží po luxusu. Přiznáváme si, kolik plánů máme a kolik peněz na ně potřebujeme? Nebo raději závistivě pokukujeme po sousedovic novém autě a předstíráme, že nám to je jedno, zatímco naše oko neustále přeměřuje, co mají druzí na sobě?
Je to jako s úspěchem – když ho máte, lidé vás „milují“. Ale pozor, není to jen hra na efekt? Kolikrát se snažíme navenek působit jako někdo jiný, ať už luxusem nebo falešnou skromností? Pamatujte, ani Matka Tereza nechodila v hadrech jen proto, aby dokázala svou pokoru.
A co naše rodinné dědictví hodnot? Kolikrát jsme slyšeli: „Počkej, až zbohatnu, to jim ukážu!“ Jenže bohatství nás buď narovná, nebo zničí. Vzpomínám na člověka, který se tak snažil ohromit rodinu natolik seřízeným a nablýskaným autem, že při odjezdu za zbytkem příbuzenstva ho poškodil sám tak, že nakonec strávil Vánoce lítáním po nákupech shánějíc alespoň větvičky na vánoční výzdobu. A víte co? Jeho děti zrovna na tyhle vánoce vzpomínají jako na nejkrásnější svátky. Byly v tom shánění totiž spolu.
Kolikrát jsme svému partnerovi řekli na rovinu, co chceme? Nikdy! Vždycky z toho byl průšvih, že? Místo toho pozorujeme, nasloucháme a doufáme, že pochopíme. Ale pozor, tělo nás vždy prozradí – kam se stavíme, kam se díváme, to vše odhaluje naše skutečné touhy. Někdy to trvá dlouho, ale jednou se naše úmysly odhalí, i když to v partnerských vztazích bývá často trochu pozdě.
A co když nejsme dost výkonní, bohatí nebo úspěšní pro představy našeho partnera? Tresty mohou být různé – od citového vydírání přes náhlý nedostatek času na společné jídlo až po zrušené nedělní procházky, což postupně vede až k rozchodu. Ale pamatujte, nejcennější věci jsou ty nejprostší. Třeba vědomí, jak se k bohatství zase dostat. To vám nikdo nemůže vzít.
Největším bohatstvím je být v míru sám se sebou. Jen z tohoto vnitřního klidu může vzejít hmotné bohatství, které vydrží. Jinak budete i v drahých šatech hrát roli chudáka. A to je horší než závidět druhým jejich luxusní hadříky.
A nezapomeňme na kongruenci – soulad mezi tím, co říkáme, děláme a kým skutečně jsme. Můžeme se snažit hrát různé role, ale pokud náš život není autentický a v souladu s našimi hodnotami, lidé kolem nás to dříve či později prokouknou.
Opravdovost a uvěřitelnost jsou klíčové. Bez nich jsou naše role jen prázdným divadlem, které možná na chvíli oslní, ale dlouhodobě neobstojí. Žádná role nestojí za to obětovat jí svou lidskou důstojnost. Bez ní ztratíte nejen vztah, ale hlavně sami sebe.
Tak co, není čas podívat se na svůj vztah novýma očima? Možná zjistíte, že to nejcennější máte už dávno – jen jste to přehlíželi ve snaze být někým jiným.
