Smysly trochu jinak - Chuť

Autor si troufá tvrdit, že naše citová deprivace a emoční vyhořelost je dnešním pozůstatkem těchto mnohdy neurvalých útoků na naše smyslové vnímání.

Vždyť, když si člověk něco pořádně nevychutná, jak má potom všechny věci v životě jako takovém, dělat pořádně. Když ani nezná jejich chuť.

Ani si neuvědomuje, kolikrát je slovo chuť v jeho slovníku v různých případech a formách použito. Věda se o chuťovou citlivost jako o smysl příliš nezajímá a většina lidí se ji vůbec nesnaží kultivovat.

Když člověk jí jídlo, spolkne ho dřív, než si uvědomí jeho chuť! Kromě toho vyvíjí při jídle další činnosti - čte noviny, konverzuje nebo sleduje televizi. A to je obrovská chyba!

Na proces ochutnávání, na onu nekonečnou škálu chutí, které by mohl normálně vnímat, se většinou nesoustředí. Přitom chuť může být trénována, stejně jako se trénuje třeba zrak.

Děti učíme složitě rozlišovat barvy a jejich odstíny, ale o chutích se toho obvykle dozví velmi málo. A přitom jde o smysl, který dává člověku nejvíce požitků a slasti. Málokdo tuší, že i něco více.

Smyslu, který o tom, co děláme, skutečně ROZHODUJE! Řeknete si asi, o čem může chuť rozhodovat? No a koupil si někdy COKOLIV, aniž by na to logicky předtím dostal nebo měl chuť? A nemyslím tím zrovna sportovní auto nebo pračku s koupelnovým sušákem.

Nejenom na rakvičku se šlehačkou či řízek musíte nejprve dostat chuť! Všimli jste si, že v našem otupeném světě, kde se smyslům nevěnuje tolik pozornosti, se svět pomalu stává světem bez chuti?

Žijeme ve světem vyčpělých reklam, které už nikdo nesleduje a nikdo jim nikdy nepřišel na chuť. A tím pádem už ani nikoho nepřesvědčí! A nám potom jen bleskne hlavou: „To tak, na mou peněženku si nechte zajít chuť …“

Chuť se začíná vytvářet již ve čtrnáctém týdnu vývoje embrya. Nejrůznější pokusy např. dokázaly, že se intenzita polykání se sladkou chutí zvyšuje a s hořkou snižuje.

V plodové vodě je zastoupena řada chutí včetně kyseliny citrónové, močoviny, aminokyselin, proteinů a solí. Chuť se u lidského zárodku vyvíjí zejména v šestém měsíci těhotenství. Po narození má dítě již vyvinuty určité preference chuti. Díky mami!

Schopnost rozlišovat chutě byla daleko méně zkoumána než některé další. Důkazem toho je i skutečnost, že teprve před nedávnem byla vědecky potvrzena existence páté chuti, takzvané umami (うま味).

V roce 1908 ji poprvé objevil v polévce z mořských řas profesor Císařské univerzity v Tokiu Kikunae Ikeda. Izoloval molekulu, která ji vyvolávala - glutamát sodný. Vědecký svět a s ním i celé lidstvo však muselo čekat více než devadesát let, než byly o umami zjištěny nové údaje.

Přestože je obsažena v řadě potravin, jako je maso, ryby, zralé sýry, není umami vnímána tak výrazně jako ostatní čtyři chuti. Mnoho let se spekulovalo o tom, že umami není chutí, ale pouhým pocitem na jazyku, jako je například pálivost nebo pocit osvěžení.

Skupina vědců z univerzity v Miami však objevila v chuťových pohárcích protein, který umí rozlišit glutamát a lze jej považovat za chuť. Za objev této chuti nejsou rádi vegetariáni, pročež nabourává zavedenou teorii a to sice, že člověk je potravním původem býložravec.

Proč bychom tedy měli chuťové pohárky umožňující nám vychutnat si chuť masa? Abychom je při náhodné konzumaci rozlišili a vyplivli? Tak neefektivně plýtvající zdroji matka příroda skutečně není.

Jak už bylo řečeno, ochutnávání je složitý proces, který začíná v okamžiku, kdy se chemické látky pocházející z potravin rozpustí v ústech vlhkostí slin a vniknou přes póry na povrchu jazyka do chuťových pohárků, v nichž jsou smyslové buňky - receptory a chuťové body.

Když je receptor stimulován jednou z rozpuštěných látek, vysílá nervy impulsy do mozkového kmene. Chuťové body umístěné v přední části jazyka pak stimulují jazykovou větev trojklaného nervu, zatímco receptory chuti umístěné v zadní části jazyka jazykohltanový nerv.

Tyto pocity odešle jazyk do mozku, který je tlumočí jako chuť. Frekvence, s níž se tyto impulsy opakují, ukazuje na intenzitu dané chuti. Tato skutečnost vysvětluje, proč je stejná chuť vnímána u každého člověka jinak.

Každý máme totiž jiný jazyk. Vědci rozeznávají tři typy jazyka: jazyk, který je k chutím téměř necitlivý, jazyk, který vnímá chuť v běžné intenzitě, a jazyk, který vnímá chuť ve zvýšené intenzitě.

Rozdíl v této klasifikaci spočívá v počtu chuťových pohárků na čtvereční centimetr. Jazyk výjimečné chuti má čtyři sta pohárků, zatímco jazyk chutě nerozlišující, asi kolem jednoho sta. Má-li člověk tento smysl málo rozvinutý, život mu to neohrožuje, ale ochuzuje ho o mnoho příjemností, které mohou vést až k podstatným psychickým problémům.

Omezení nebo ztráta chuti bývají způsobeny různými změnami, které postihují jazyk jako následek vedlejších účinků některých léků nebo jako jeden z následku nemoci naší civilizace, a to kouření. Třeba, že 80 % kuřáků má sníženou schopnost detekce všech chutí na rozdíl od nekuřáků.

Existují studie dokazující, že život bez toho aktivního smyslu je jenom přísunem potravy bez možnosti si ji vychutnat. Já tvrdím, že stejně tak mu po čase přestane chutnat i život. Bez chuti a bez zápachu. Neznám nic hroznějšího.

Setká-li se jazyk s dosud neznámou chutí, musí si rozhodnout, jestli ji přijme, nebo odmítne. Pokud se rozhodne, že ji přijímá, musí si rozhodnout, jestli ji přijme pasivně nebo aktivně a bude ji dále zkoumat.

Naše schopnost si rozhodovat je svázána s chuťovými pohárky více, než si myslíme. Při prvním setkání s neznámou chutí záleží na našem rozhodnutí, když ji přijmeme. Chuť není něco stabilně daného, ale jsou to naše vlastní pocity a představy, vytažené z hlubin duše až na povrch jazyka.

A pak takhle sedíme večer u televize. A sledujeme reklamu na nový vůz. A najednou při sledování takovéto reklamy dostaneme chuť si ho koupit. A co teď? Když se musíme opravdu rozhodnout co s tou chutí, kterou v nás způsobil nový automobil? S chutí ho vlastnit, co s ní máme udělat? Co s ní? Koupit ho či nekoupit?

A co když si ho nemůžeme dovolit? Jak se zbavíme té neukojené chuti? Není pak chuť v reklamním marketingu zneužívána k manipulaci s našimi emocemi a potřebami?

Není přemíra reklam vyvolávajících chutě na to, co si člověk nemůže koupit, příčinou našeho nezdravého životního stylu, kdy se utápíme v přejídání a neuspokojenosti?

Doufám, že vám tento článek přinesl nějaké nové informace a podněty k zamyšlení nad smyslem tolik podceňované a tolik důležité věci pro náš život - chuti.

PS: Pokud máte nějaké osobní příběhy, názory nebo otázky týkající se tohoto tématu, neváhejte se s nimi podělit v komentářích pod článkem. Budu rád, když se zapojíte do diskuse a sdílení vašich zkušeností.

A kdo by si chtěl zopakovat základní typy chutí, tak zde stručný popis:

Kyselá: Tento typ chuti pochází z iontů vodíku, které obsahují kyselé látky, jako je například citronová šťáva. Obvykle ji pocítíme ihned a vyvolává v chuťových pohárcích pocit podobný elektrickému výboji.

Hořká: Hořké chutě mají obvykle organický původ, to znamená, že závisejí na dané látce. Kofein je například velmi hořký a lidé maskují jeho chuť cukrem, který do kávy přidávají. V přírodě má hořkou chuť řada jedovatých látek.

Slaná: Slanost je základní chutí, z níž vznikají další složené chutě. Je obsažena v aniontech anorganických solí, jako je chlór, halogeny a bróm. Přesto je jedinou látkou vyvolávající pocit slanosti chlorid sodný neboli sůl kamenná.

Sladká: Je to nejpříjemnější chuť, a proto má člověk tendenci ji zneužívat. Touha po sladkém však snižuje citlivost k ostatním chutím, především k těm nejrafinovanějším. Potravinářská aditiva obvykle sladkou chuť v potravinách zvyšují, aby výrobky více chutnaly.

Umami: Což je japonský výraz pro glutamát, který nám umožňuje vnímat chuť masa. Přesto, že je obsažena v řadě potravin, jako je maso, ryby, zralé sýry, není umami vnímána tak výrazně jako ostatní čtyři chuti.

Zdroje: