Hlavní obsah
Psychologie

Smysly trochu jinak – Síla hmatu a plyšáci

Foto: Pixabay

Dnes jsme zvyklí více komunikovat prostřednictvím elektronických zařízení než osobně. To však nemusí být pro naše zdraví ta nejlepší volba. Zkuste si najít čas na osobní setkání s blízkými lidmi a nebojte se je obejmout nebo si s nimi podat ruku.

Článek

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak jednoduše se dá vyjádřit skutečně hluboký vztah? Jistě podílové listy a akcie mají cosi do sebe, ale teď mám na mysli obyčejný láskyplný dotek.

Všechno to přemýšlení o síle lidského dotýkání uspíšil Covid. Máme dokonce i speciální vědecký termín, který vznikl díky naší sociální izolaci - skin hunger = hlad po kůži. Jde o velmi přesné vyjádření toho, jak moc nám během covidových izolací, chyběl obyčejný dotyk druhých.

V roce 2021 potvrdila jedna studie provedená na vzorku 1746 respondentů to, že mnoha lidem chyběli během Covidu především dotyky blízkých osob. Dotyky, které umožňují dětem se schoulit do náručí rodičů, partnerům přitulit jeden k druhému, chvíli prostě spočinout jen tak, v objetí toho druhého.

Paradox, že? Když si uvědomíte, že jsme byli zavřeni se svými nejbližšími, v co nejtěsnějším kontaktu s nimi. A přesto nejvíce lidem chyběl dotyk blízkých osob.

Dlouhá léta jsem si dělal srandu z mámy, že každému z rodiny naděluje plyšáky. I jako velká holka měla na posteli své plyšové oblíbence. Nikdy jsem si neuvědomil, jak moc těžké to měla v životě s dotykem a že to byly její zprávy , jako vzkazy v láhvi, kterými poslala nám všem kolem svůj dotek. Jen trochu jinak.

Nedávno publikovaná studie například naznačuje, že dotek plyšového medvídka zmírňuje pocity sociálního vyloučení a zvyšuje prosociální chování. Promiň mami, za mou nevnímavost.

Jak může dotyk generovat v našem mozku hormonální odměnu během sociálních interakcí? A to v takové míře, že se nám do oběhu uvolní hormon oxytocin? Tu látku, která nám tak nesobecky vytváří pocit bezpečí, jistoty, uvolňuje náš stres? Snadno.

Představte si, že kromě toho klasického schématu, kdy pomocí hmatu rozeznáváme tlak, struktury povrchu a to, jak organismy reagují (vibrace), máme v pokožce speciální hmatové senzory, které nejenom, že jsou vysoce citlivé na sociální dotyky od lidí, ale detekují i pohlazení od milující osoby.

Jsou to tzv. C-taktilní neboli aferentní vlákna. Aferentní nerv je nerv periferní nervové soustavy, která přenese smyslovou informaci přímo do mozku. Pro ty, co chtějí vědět nejpříznivější hodnoty rychlosti hlazení pokožky, tak to byla rychlost cca 3 cm / sekundu. Pokud je pohyb příliš rychlý nebo naopak příliš pomalý, nejen že C-taktilní vlákna hůře reagují, ale lidé také považují tento pocit za méně příjemný.

Zajímavé je zjištění, že tato vlákna jsou naladěna na vnímání vyšší teploty, a to až kolem 32 stupňů Celsia, což je podobné teplu lidské kůže. Takže, když jsou zvířata stejného druhu pohromadě, vykazují nejen lepší zotavení z prožitého stresu při napadení predátorem, ale i například, když je v přírodě dlouhodobý nedostatek potravy, dokáží dotyky ostatních členů tlupy zmírnit naše pocity hladu.

Výhody takového zklidňujícího sociálního kontaktu neboli „social bufferingu“ jsou jasné. Naše schopnost detekovat sociální dotyk od jiných jedinců stejného druhu nás možná vyšvihla do dnešní pozice pánů planety. V evolučním procesu vývoje dokázali lépe spolupracovat ti dotýkající se jedinci.

Kromě jiného vědci tato vlákna podezřívají i z toho, že hrají určitou roli v tom, jak moc vnímaví jsme k sexuálním dotekům druhého pohlaví.

Pouhým objetím, pohlazením nebo jemným stiskem ruky můžeme využít sílu společenského dotyku k tomu cítit se lépe, zdravěji a více propojení. A abyste druhé přesvědčili, že to s tím dotykem myslíte vážně, je dobré začít přemýšlet nad tím, jakou sílu do toho, kterého stisku ruky vlastně dáte.

C-taktilní vlákna jsou v pokožce uložena hlouběji. Už chápete, proč si někteří „chachaři“ mačkají tlapy tak, až jim z toho praskne malíček? Ano, jde o to, ukázat společenským způsobem v dotyku svou sílu.

Tím, že projevíme patřičný stisk, ukazujeme, že to s tím jedincem, co mu zrovna něco tiskneme, myslíme vážně. Pozor však prosím. Každý máme svou pocitovou zónu příjemného dotyku nastavenou jinak a taktéž nezapomínejme na spousty osob, které dotyk nesnáší (např. většina autistů).

Všimněte si, jaké změny vám takovéto vědomé dotýkání přinese. Zlepší se vaše nálada? Budete se cítit více spokojeni a plni energie? Pokud ano, neváhejte a pravidelně se dotýkejte svých blízkých osob. Může to být jednoduchý dotek na rameno, objetí nebo klasické podání ruky.

Všechny tyto drobné projevy náklonnosti a pozornosti k druhým nás posouvají blíž k sobě a pomáhají nám budovat a udržovat si zdravé osobní vztahy. A nezapomínejme na to, že do-tykání je třeba vždy provádět nejen s určitou silou, ale hlavně s láskou.

Chybí-li totiž v životě dotek, chybí v něm to tajuplné sdělení o podstatě toho, co jsme. No a kdyby bylo opravdu zle, nezapomeňte naše tajné heslo: PLYŠÁCI.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz