Hlavní obsah
Věda

Smysly trochu jinak - Hmat

Foto: Pixabay

Ze všech lidských smyslů je k poznávání okolního světa pravděpodobně nejlépe vybaven hmat. Jeho čidla jsou rozmístěna v naší pokožce po celém těle a v rozličných impulsech přicházejících neustále do mozku jsou zprávy o styku našeho těla s okolím.

Článek

Co všechno vlastně hmatem poznáme? Hmat zprostředkovávají nervy ze smyslových čidel, které leží pod povrchem kůže. Jednotlivé typy čidel jsou potom odpovědné za sledování každého z hlavních pocitů.

Drážděním hmatových čidel vznikají kombinované pocity – např. hladkost, vlhkost, tvrdost, chvění nebo svědění. V hustotě uložení čidel jsou na různých místech těla poměrně velké rozdíly. Nejcitlivější pro dotyk tlak je špička jazyka dlaňová strana konečků prstů, pro vnímání tepla je nejcitlivější čelo a pro bolest oční rohovka.

Dotyková a tlaková čidla (je jich asi 500 tisíc) jsou poměrně jednoduchá tělíska, která jsou drážděna prostřednictvím deformace kůže v místě, kde jsou uložena. Čidla sledující tepelné podněty máme zvlášť pro chlad (asi 250 tisíc) a teplo (asi 30 tisíc). Zatím co chladová čidla jsou uložena blíže povrchu, čidla detekující teplo jsou uložena v hlubších vrstvách kůže.

Velký význam pro obranu organismu je vnímání bolesti. Volná nervová zakončení, která tyto pocity zprostředkují, jsou téměř ve všech tkáních a orgánech. V samotné kůži se na jednom centimetru čtverečném nachází přibližně 50–100 bolestivých bodů, přičemž podnět pro bolest může být jak mechanický, tak i chemický, tepelný nebo elektrický.

Hmat tedy funguje jako citlivý poplašný systém, protože pocit tepla nebo bolesti obvykle varuje náš mozek dříve, než si stačíme ublížit. Vlastně nás naše bolest zachraňuje. Bolest tedy patří k vjemům, které nám pomáhají přežít.

Přílišná ochrana před bolestivými vlivy narušuje normální vnímání bolesti, což může být vzhledem k tomu, že bolest je důležitým varovným signálem, nebezpečné. Podle měření prahu bolestivosti lze zatím s jistotou říci, že muži jsou k bolesti mnohem citlivější než ženy.

A máme se prý také hodně hladit, tedy ne až do úplného vyhlazení. Kromě vidění, slyšení a intenzity a pestrosti vnímání mimoslovních signálů je dalším rozdílem mezi ženami a muži citlivost na dotek a potřeba doteků.

Ta je u žen podstatně větší. Výzkumy mnohokrát prováděné skupinami vědců i naše životní zkušenost potvrzuje, že všichni lidé, muži i ženy mají potřebu doteku a fyzického kontaktu zejména v dětství.

Vystihuje to věta otce transakční analýzy Erica Berneho: „Když vás dlouho nikdo nepohladí, začne vám vysychat mícha“. Miminka matek, které se jich často dotýkají a hladí je, jsou méně náchylná k běžným dětským nemocem jako nachlazením nebo průjmům.

Děti, které vyrůstají bez láskyplného fyzického kontaktu, se v dospělosti s větší pravděpodobností dopouštějí násilí včetně sexuálního. Hledají jenom tělesný kontakt. Jejich mozek si nedovede vysvětlit, proč je ostatními lidmi jejich pak už většinou násilná činnost odmítána. I tam nás může dovést náš neuspokojený hmat.

Jemný dotek, pohlazení a mazlení totiž způsobuje vylučování hormonu štěstí – oxytocinu. Pokud tedy i jako dospělí cítíme starostlivý a pevný dotek, cítíme se uvolněně, bezpečně a dostáváme tak signál, že jsme jako lidské bytosti oceňované a přijímané.

Když dva dělají zdánlivě totéž, není to vždy totéž. Velmi se liší pohlazení kladné a pohlazení záporné. Kladné pohlazení se přirovnává k „hlazení po srsti“, záporné k hlazení „proti srsti“. Jeho tajemství spočívá v přítlaku a směru tahu naší ruky.

Lidská kůže je velmi citlivý a svým rozsahem naprosto unikátní orgán. Kůže ženy je tenčí než mužská, je pod ní větší tuková vrstva a je zhruba desetinásobně citlivější.

Západoevropské ženy se mezi sebou dotýkají i při rozhovoru, a to daleko častěji než muži. Potřeba hlazení a objímání partnera je i v tak mnohdy upjaté a konzervativně pojímané společnosti paradoxně velmi vysoká.

Muži opravdu mají „hroší“ kůži, je to pozůstatek nezbytnosti chránit se před útokem zezadu, prodírat se za zvěří křovinami a zápasit se zvířaty i nepřáteli. Kdyby byl muž lovec tak citlivý jako žena, nemohl by lovit, nemohl by se soustředit na úkol, protože by mu v tom stále bránila bolest.

Lidská ruka má zvlášť dobře vyvinutý hmat. Podle článku v časopisu Smithsonian vědci zjistili, že naše ruka je schopna rozlišit nerovnost o pouhých třech mikronech (lidský vlas má v průměru 50 až 100 mikronů). Avšak „když vědci použili namísto nerovnosti drsnou tkaninu, zjistili, že lidská ruka může rozlišit rozdíl i pouhých 75 nanometrů“, přičemž nanometr je tisícina mikronu!

Předpokládá se, že za tuto pozoruhodnou citlivost vděčíme tomu, že právě na konečku každého prstu je okolo dvou tisíc hmatových receptorů. Síly lidského doteku využívalo od pradávna léčitelství a podaná ruka druhého v nouzi není jen symbolická. I nejstarší zobrazení na skalních malbách představují lidskou ruku.

Síla stisku při podání ruky určuje míru dominance našeho komunikačního partnera. Uvědomujeme si, že mnohdy tím, že někomu jen tak podáváte ruku, dáváte mu zcela legálně a zdarma přístup ke všem informacím o své osobě? Na plošce rukou (dlani), jsou jak známo zakončení veškerých nervových a orgánových drah našeho těla. Podáte-li někomu ruku, dáte mu veškeré softwarové vybavení, kterým disponujete. Přemýšlejte o tom, až zase jen tak vezmete do rukou jinou ruku.

Hmat jako smysl je velmi často využíván v reklamě. Vždyť to, co mám pochopit (a koupit), musím zpravidla nejprve uchopit. Uchopujme tedy ne jako malé děti, které se tím učí poznávat, ale jako dospělí lidé, kteří si uvědomují, že ruce nejsou jenom ta zbytečná část těla, sloužící k držení nákupní tašky.

Hmat tak logicky doplňuje naše oči, které spatřením určitého předmětu vytvářejí povel vzít viděný předmět do rukou. A ta reklama? když jste někdy v nákupním centru uviděli zajímavou pochutinu, kterou vám někdo nabídlo zdarma? A pak už je to jako když malému dítěti dáte lízátko. Vysvětlit mu, že přemíra cukru v organismu je škodlivá, to lze, ale lízátko vám už nikdy žádné dítě zpět nedá. A takhle my nakupujeme.

Dávejme si opravdu pozor na to, co bereme do svých rukou. Už jenom tím říkáme, co je nám bližší a pro nás zajímavější. A pokud chceme více pochopit chování lidi, dívejme se, kdy a kde a jak se právě a v čem přehrabují. Řekne vám to mnohdy víc, než si vůbec myslíme. Stačí jen všímavě pozorovat.

Ale hlavně pamatujme na to, že stojí za to být k sobě milejší a dotýkat se jemně i sami sebe. Dotek má obrovskou moc. Je vždy po ruce a je rychle k dispozici. A když jej vede srdce, nemusíte mnohdy říct ani slovo. Stačí se jen dotknout. S láskou.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz