Smysly trochu jinak - Synestezie

Vnímání, to je ta hodnota, kterou mozek přidává navíc k základním smyslovým údajům. Vnímání jde o velký kus dál za paletu pouhých smyslových pocitů. Je v něm obsažena též paměť, zkušenosti a zpracování počitků a vjemů na vyšší úrovni.

Sice se říká, že svět nelze přehlédnout jen očima logiky a rozumu, ale my tomu příliš nevěříme. Rozškatulkovali jsme svět na třídy, grupy, kategorie, druhy, poddruhy a řády až nám z něj vymizel život. A zapomněli jsme být dětmi, které objevují svět zkoumáním povrchů, ochutnáváním kapek rosy a neustálým vyptáváním se "proč"?

Poznávat svět s nevinností, bez předpojatostí a předepsaných definic. V bibli Kristus říká: „Nebudete-li jako děti, nevstoupíte do království nebeského.“ Kdysi jsem se domníval, že je to kvůli velikosti, aby se nás tam potom vešlo víc. Až později jsem pochopil, že onou velikostí dětí je jejich přímá zkušenost. A také, že právě jazyk a logika, na kterou jsme jako lidé tolik pyšní, nás od ní oddělují.

Celostního vnímání světa mohou dosahovat všichni. Občas to známe např. z návštěvy restaurace. Máme večeři s přáteli a celý den se nám nedařilo se moc najíst. Máme hlad. Obrovský hlad a jen břicho naražené pod stůl zabraňuje tomu, aby jeho hlasité volání o jídlo nebylo slyšet i nad stolem. A pak vezmeme do rukou jídelní lístek. A zatímco ostatní zkoumají položky úplně vpravo a vzpomínají kolik mohou utratit, my jsme zahlédli slovo řízek. Okamžitá představa ráje. Šťavnatý, liturgicky řečeno, je to monstrózní obětina v tomto velechrámu jídla. Yes. Ano, a právě v tomto okamžiku jsme se stali řízkem. Zázrak. Slovo se stalo tělem.

Vnímání nás sjednocuje s tím, co vnímáme, a ano, i když se to zatím odehrává jen v našich hladových představách, protože číšník ještě nedonesl objednávku ani do kuchyně. To, co se právě odehrálo, bylo vyostření našich smyslů tak, že nás neoddělovaly od zkušenosti, ale sjednotily nás s tím, co jsme v tu chvíli vnímali.

K tomu, aby si člověk začal život uvědomovat tímto způsobem, potřebuje zbystřit svoje smysly. Nahmatejme si puls. Cítíme, jak nám pulzuje srdce. Je to jako příliv v moři. Neustále měnící se rytmus našeho života. A ten puls má i melodii. Tou je jeho vůně štiplavá či sladká, může být hladký či drsný, anebo horký či chladný. Když však někomu řeknete, že cítíte barvu krve, pošle vás na psychiatrii.

Pokud je lékař pečlivý, posoudí tento fenomén jako synestezii. Synestezie představuje způsob vnímání, kdy určitý vjem vyvolává vjem jiný, který není reálně přítomen. Kdy například číslice nebo písmeno vyvolává dojem určité barvy, určité slovo vyvolává dojem chutě, zvuk vyvolává pocit dotyku apod. No a někdy stačí jen hlad a jste celým řízkem. V praxi to může znamenat, že synestetikovy dny v týdnu jsou pevně propojeny s určitými barvami nebo že barevně slyší hudbu anebo že mu slova chutnají určitou chutí či voní konkrétní vůní.

Někdo je synestetikem po úrazu a jen na pár chvil. Někdo se v něm narodil a žije celý život. Zvažovaný počet synestetiků na světě jsou cca 4 % populace a převažují v ní údajně 6 x více ženy než muži. Vyskytuje se daleko více u dětí a ztrácíme ji postupně vlivem výchovy. Právě synestezie může být základem, těch pro nás dospělé, nesmyslně fantastických „pohádek“, které nám děti vyprávějí. Synestezie existuje. To víme. A máme za prokázané. Avšak nevíme ani trochu, jak vlastně funguje.

Naše zkušenost, lety výuky podpořená, rozdělí vjem a snaží se mu v mozku přiřadit nějaký konkrétní smysl. Jeden, aby se to nepletlo. Maximálně dva. No, ale tím se tiše vytrácí jeho spojení s dalšími částmi celkového obrazu, kterého jsme si tak užili a uložili jen kousek.

Naše civilizace a s ní i my sami jsme nemocní. Jsme nemocní v komunikaci, která je čím dál více agresivní, jednostranná a konfrontační. A to proto, že v ní chybí kontext. Chybí v ní právě ty malé kousky skládačky, kterými bychom si i my v našem mozku vzpomněli, kde jsme je již viděli a použili, a tím dosáhli pochopení na hlubší úrovni sebe sama. Pak by ovšem následoval dialog, diskuze, vyjasnění, tolerance, pochopení, komunikace.

Mantrou dneška je výkon. Výsledek orientovaný na rychlost. Hlavní je v něm schopnost zjednodušovat. Všechno. Hned, teď. A právě to v nás možná ničí schopnost synestezie. A paradoxně i tím schopnost komunikace. Tím nejlidštějším způsobem. Pomocí vnímání.

Poučení? Začneme vnímat svůj život trochu jinak. Zkusme si uvědomit jeho chuť v ústech, v okamžiku vypjatých emocí. Je sladká, kyselá či dřevěná? Vzpomeňte si na okamžik, který vás dostal svou hloubkou? Třebas smutkem. Změnila se chuť ve vašich ústech? A co strach? jak chutná váš strach? A rozpoznáte příchuť radosti či lásky? Legrační, že? Nejde vůbec o definici. Ani o to svůj poznatek někomu sdělovat. Stačí si jej uchovat v paměti. Zřím tě.

PS: Ústav pro jazyk český a teorie komunikace při FF UK provádí výzkum synestezie. Jeho cílem je dozvědět se co nejvíce o synestézii českých rodilých mluvčích, protože na základě předchozích výzkumů víme, že projevy synestézie jsou u mluvčích různých jazyků částečně odlišné. Většina dosavadních výzkumů však byla realizována na mluvčích angličtiny a jaký vliv má mateřský jazyk na projevy synestézie je tak pořád dosti neprobádaná oblast. Z toho důvodu vytvořili registrační formulář (ODKAZ je ZDE), jehož cílem je získat kontakty na co nejvíce českých synestetiků nejrůznějšího typu.

Pokud máte synestetické prožitky, anebo se domníváte, že je možná máte, budou rádi, když se jim zaregistrujete a když o jejich výzkumu případně řeknete svým přátelům a známým. Samotná registrace Vás ještě k ničemu nezavazuje, mohou se potom na Vás obrátit s prosbou o účast ve výzkumu. Účast je pochopitelně dobrovolná a je finančně honorovaná. Zároveň slibují, že Vás vždy po skončení výzkumu obeznámí s jeho výsledky.

Zdroje: