Tichá i bouřlivá evoluce síly žen

Tento proces se neděje v tichosti a není bez odezvy. Od počátku 90. let vidíme, že obchodníci zaměřili skoro veškerou reklamu na ženy. To proto, že o cca 90 % výdajů domácností rozhodují ženy. No a tak k tomu, aby si uvědomily svou politickou moc, nebylo zas až tak daleko.

Zatímco v reklamě a obchodu to mužský svět akceptoval, v politické oblasti na tuto rostoucí sílu reaguje dosti ambivalentně. Od pouhého přehlížení, přes bagatelizaci až po odpor se snahou udržet si současný status quo. Je vidět, že se mužská politická reprezentace nic nenaučila.

Podívejme se na několik bodů a pokusme se predikovat budoucí vývoj. Začalo se to hýbat potichu v devadesátých letech. První bylo vidět v průzkumech, že se ženy odklánějí od některých témat - začala etapa uvědomování toho, jak je pro další rozvoj lidí důležité vnímání sociálních témat, ochrany životního prostředí a především míru.

Není to žádná novinka, jen zjištění, že pro rozvoj osobních vztahů, založení rodiny a výchovy dětí potřebujete takové maličkosti, jako jsou podpora na mateřské dovolené, sociální síť pro případy nouze, možnost sehnat bydlení, zdravé, neohrožující prostředí a méně konfrontací končících válečnými konflikty, které by jim nevyvraždili celou rodinu.

Tohle vše si ženy uvědomovaly již dříve, ale projevilo se to naplno až v devadesátých letech, kdy vznikají ženy jako svébytná politická skupina a síla. A i když to již tehdy průzkumy ukazovaly, nikdo z politiků to vědomě nereflektoval. A to ani tehdy, když se jim pod okny parlamentů začala prohánět antikapitalistická hnutí, mírové a lidskoprávní iniciativy a environmentální aktivistky.

A tak se s nástupem milénia staly ženy dominantními hybatelkami všech těchto hnutí a organizací. A zatímco si za okny sněmoven muži politici přemítali o své důležitosti, ženy se staly symbolem „změn“ vedoucích zdola, mimo tradiční politické struktury. Aktivismus přešel do ženských rukou. Zlomové desetiletí přišlo v letech 2010 až 2020.

Katalyzátorem bylo například globální hnutí #MeToo nebo NiUnaMenos. Začalo se veřejně diskutovat o genderové rovnosti, platech žen a jejich často diskriminačním pracovním zařazení oproti mužům. To, co se dříve zametalo „pod koberec“ – tedy sexuální obtěžování a násilí na ženách – se ukázalo v úplně jiném světle, než tomu bylo doposud.

Naše země s jedním nejmenovaným poslancem a dvěma misogynními prezidenty k tomu také poctivě přispěla. Ale nejen tyto společenské či jiné osobní zkušenosti se sexismem a nerovností přispěly k tomu, že ženám začalo docházet, že dokud se toto vše nestane politickým tématem, nestane se zase nic.

Ano, pánové, patriarchát začal být zpochybňován a nejen to. V této chvíli můžeme mluvit o revoluci. Od roku 2020, i díky naprosto nezvládnuté celosvětové pandemii covidu, je ženský leadership na vzestupu. Jenže to by to nebyli politici, aby si s tím neuměli poradit.

V polovině 90. let tvořily ženy v průměru 15,4 % parlamentních zastupitelů celosvětově, v Evropě 18,1 %. Navzdory všem mezinárodním závazkům a snahám o zvýšení zastoupení žen v politice zůstává jejich podíl nízký, což naznačuje hluboce zakořeněné bariéry. A ty se v posledních letech díky tlaku žen na výše zmíněné ukazují stále jasněji.

Usnesení na podporu žen jsou v politice (ale i ve firmách) stále jen formální, na papíře. Mnoho vedoucích představitelů sice skrytě, ale přesto reálně potlačuje jakoukoliv ženu v úzkém vedení partají či firem. Ženská témata jsou bagatelizována a zesměšňována, a to vše jen proto, aby se zachoval současný mužský, stále konfrontační a rozdělující styl politiky. A díky Putinovi i Trumpovi všichni vidíme, jak je zbytečný a nebezpečný.

Některé ženy se naivně domnívají, že chtějí-li si hrát na tomto politickém „písečku“, musí se mu přizpůsobit. Muži tak chtějí ženy - političky vtáhnout do stávajícího systému moci, ale bez jakékoliv skutečné změny paradigmatu. Jenže vlivem rozmachu soc. sítí a nových technologií (AI) se dá obejít i tahle past.

Platformy pro sdílení zkušenosti a spolupráci se už dneska staví globálně a umožňují ženám na celém světě se daleko rychleji politicky spojovat a aktivizovat. Toto vše může vést k několika možným scénářům budoucího vývoje:

1. scénář - FRAGMENTACE: Muži ve vedení čehokoliv se pokusí o zničení ženského politického aktivismu fragmentací na různé nedůležité prvky na nichž se roztříštěné síly nedomluví s tráví veškerý čas hádáním se o „nic“. Začlení političky do svého vidění „světa“. Tím tyto ztratí důvěru veřejnosti a následně i celou dynamiku ženských hnutí a politických sil v důsledku vnitřních rozporů a snahy o individuální úspěch v mužském světě.

2. scénář - KONFLIKT: Veškeré rostoucí uvědomění ženy povede ke konfliktu s mužským politickým establishmentem. Konflikt může se může odehrávat v mnoha rovinách. Čím vyšší bude tlak na zachování status quo tím silnější transformace systému společnosti proběhne směrem k větší inkluzivitě, spolupráci a upřednostnění sociálních a environmentálních témat. Mužský politický styl, kdy moc = já a kdo je víc, prostě skončí bez možnosti adaptace.

3. scénář - SYNTÉZA: Vzniknou možná i paralelní politické struktury a sítě vedené ženami, které budou fungovat vedle stávajícího mužského systému. A postupně dojde k prorůstání, propojování až následné syntéze obou těchto světů. Vznikne nový hybridní model politiky, který zkombinuje prvky soutěže bez agrese a konfrontace a postaven bude na spolupráci tak, aby reflektoval potřeby celé lidské společnosti.

Ženy v politice vždy musely bojovat o prostor a respekt, ale nyní se stává tento boj součástí širšího společenského hnutí. Politická reprezentace žen už není otázkou výjimek, ale systematického posunu k novému stylu řízení. Historie ukazuje, že když ženy získají vliv, politické priority se mění – z konfliktu na spolupráci, z individuálního soupeření na kolektivní odpovědnost.

Finsko již mělo ženy ve vládě, Argentina stvořila feministické hnutí, Slovensko si zvolilo prezidentku. Otázka již nezní „zda“, ale „kdy a jak rychle“ se ženy plně prosadí v globálním politickém prostoru. Nečekejme, že se ženy zase přizpůsobí starým pravidlům. Místo toho je podporujme ať budují nové.

Místo toho, aby se snažily zapadnout do mužské politiky, mohou redefinovat samotnou podstatu politického vlivu – od lokálních iniciativ po globální fóra. Jejich síťování a vzájemná podpora na sociálních sítích ukazuje, že politika již není jen otázkou získání počtu parlamentních křesel, ale probuzení kolektivní síly vedoucí k ochraně života a převzetí odpovědnosti za něj.

Budoucnost totiž nepatří těm, kdo si jen chrání staré pořádky, ale těm, kdo se odváží vytvořit nové.